Kuzněcká pánev neboli Kuzbas je jedním z klíčových uhelných regionů Ruska
Foto: Shutterstock.com
Těžařství
Jak sankce Západu drtí Rusko: uhelný průmysl je prakticky na odpis, Moskva jen nemohoucně pálí další peníze
Z kdysi stabilního ruského uhelného průmyslu se v roce 2025 stává kolabující troska. Kvůli západním sankcím, narůstajícím dluhům a odlivu odběratelů čelí desítky těžařských firem existenčním problémům. I samotné ruské úřady už otevřeně přiznávají, že situace je kritická.
redaktor
Uhlí sice není pro ruskou ekonomiku tak klíčové jako ropa nebo plyn, přesto má pro desítky tzv. monoměst (tedy měst hospodářsky závislých na jediném odvětví, zde konkrétně těžbě) zásadní význam. Dnes ale čelí celý sektor nejhlubší krizi za poslední dekády.
Podle ruského ministerstva energetiky dosáhly ztráty těžařů v loňském roce 112 miliard rublů (přibližně 30 miliard korun) a letos této hodnoty dosáhly už během prvních pěti měsíců. Takovou rychlost úpadku nikdo nečekal.
Náměstek ministra energetiky Dmitrij Islamov uvedl, že na hraně bankrotu se nyní nachází více než čtvrtina všech uhelných firem v zemi.
Z asi 180 těžařských společností jich 51 už ukončilo provoz nebo k tomu směřuje. Zisková zůstává pouze necelá polovina, informuje server OilPrice.com.
Ruské uhlí přišlo o jeden z hlavních exportních trhů už v roce 2022, kdy Evropská unie přestala surovinu odebírat. Šlo o zhruba čtvrtinu celkového ruského vývozu uhlí.
Problémy ale nespočívají jen v poklesu tržeb. Sankce znemožnily přístup k zahraniční technice, zejména ze Spojených států, EU a Japonska.
Firmy zároveň dusí úroky z úvěrů přesahující 20 procent a celkový dluh odvětví, který se vyšplhal na 1,2 bilionu rublů (asi 320 miliard korun).
„Uhelný průmysl čelí něčemu, co by se dalo nazvat dokonalou bouří: všechny problémy se sešly najednou,“ sdělila agentuře Bloomberg Natalja Zubarevičová, expertka na regionální ekonomiku.
Klíčovým problémem je i omezený exportní manévrovací prostor. Demokratické státy obchod omezily kvůli pokračující válce na Ukrajině, a tak ruský vývoz uhlí prakticky závisí jen na Číně.
Právě tato jednostranná závislost ale představuje vážné riziko. „Jakýkoliv pokles čínské poptávky by mohl znamenat další cenový propad,“ řekl Isaac Levi, analytik organizace CREA magazínu Newsweek.
A první signál přišel už letos na jaře: v dubnu 2025 se čínský dovoz ruského uhlí meziročně propadl o 13 procent. Důvodem byl návrat Číny k levnějšímu domácímu uhlí i rostoucí podíl obnovitelných zdrojů, které zlevnily natolik, že se vyplatily více než dovoz z Ruska.
Ruská vláda sice navenek opakuje, že si se sankcemi poradí: když ze země odešly zahraniční řetězce, domácí podnikatelé je rychle nahradili.
Kreml zároveň podporuje vnitřní spotřebu a nabádá občany, aby dovolenou trávili doma a utráceli za ruské výrobky. V oblasti těžkého průmyslu ale tyto recepty nestačí.
Stát proto přistoupil k přímé podpoře uhelného sektoru. Kromě daňových úlev poskytuje slevy na železniční přepravu, přispívá na sociální platy a uzavírá garantované exportní dohody pro klíčové regiony, jako je Kuzbas či Chakasie. V květnu zvažoval odklad těžební daně a pomoc s restrukturalizací podnikových dluhů.
V červnu ruská vláda rozhodla o cílené podpoře čtyř uhelných společností: Mechel-Mining, Vorkutaugol, SDS-ugol a SUPK. Bez vládní infuze by pravděpodobně nepřežily.
Přes vládní snahy je ale reálné oživení sektoru nepravděpodobné, pokud se sankce v dohledné době nezmírní. To není příliš pravděpodobné.
Kvůli válce na Ukrajině navíc na Putina tlačí už i americký prezident Donald Trump. Ten nedávno pohrozil Rusku a jeho obchodním partnerům uvalením až stoprocentních cel, pokud nebude do 50 dní uzavřena dohoda o ukončení války s Ukrajinou.
Pro Rusko, které po léta patřilo mezi tři největší světové exportéry uhlí, představuje kolaps tohoto odvětví zásadní zásah. A pro Západ potvrzení, že sankce skutečně fungují. Přestože Kreml tvrdí opak.
