Firmy musí rizika předvídat, reagovat na ně v reálném čase a přizpůsobovat se jim
Vygenerováno pomocí MidJourney
Nestačí jen hasit a přežívat. Firmy musí rizika aktivně řídit
Firmy dnes čelí zcela novému typu nejistoty, ale místo adaptace často volí ústup. Studie BDO Global Risk Landscape 2025 ukazuje, že přílišná opatrnost firem oslabuje rozhodování i růst. Největší hrozby už nepřicházejí zvenčí, ale vznikají uvnitř organizací – kvůli nedostatku talentů, slabé reakci na technologické změny a formálnímu přístupu k rizikům.
Ondřej Šnejdar
Podnikatelské prostředí se proměnilo. Už dávno nestačí jen analyzovat a plánovat – nutné je jednat v reálném čase, přizpůsobovat se, předvídat. Jenže firmy se na tuto změnu adaptují jen pomalu a často s obavou. Studie BDO Global Risk Landscape 2025, založená na odpovědích 500 vrcholových manažerů z celého světa, ukazuje, že převažujícím firemním přístupem k rizikům je defenziva. Ta sice může krátkodobě zklidnit situaci, z dlouhodobého hlediska však znemožňuje růst a znásobuje zranitelnost.
Znepokojivý je především propad v míře proaktivity: zatímco ještě v roce 2023 se 29 procent firem označilo za velmi proaktivní v řízení rizik, letos je to už jen 7 procent. A to navzdory tomu, že 84 procent dotázaných lídrů označilo současné podnikatelské prostředí za trvale nejisté a velmi náchylné ke krizovým otřesům. Jde o paradox: právě v časech, kdy by měla být rychlost reakce a kvalita rozhodování klíčovou výhodou, se podniky uchylují k pasivitě. Oproti loňsku výrazně přibylo firem, které se rizikům aktivně vyhýbají – dnes je to už 69 procent. Místo odpovědí na rizika volí compliance přístup, tedy důsledné – často však formální – plnění regulací a norem. Tento přístup má logicky svá úskalí.
Compliance místo strategie? Nebezpečný omyl
Mnohé organizace dnes vnímají řízení rizik především jako otázku souladu se zákonem, nikoli jako nástroj strategického řízení. Tento tzv. compliance přístup je sice nezbytný z hlediska odpovědnosti, ale sám o sobě nestačí. Riziko přestává být hybatelem změny a stává se jen dalším administrativním úkolem. Důsledkem jsou nejen rostoucí náklady – 60 procent generálních ředitelů připouští, že jejich přístup k rizikům je zbytečně nákladný –, ale i přehlížení příležitostí, které by z lepšího řízení rizik mohly plynout.
Chief Risk Officers napříč firmami navíc upozorňují na dva závažné nedostatky: nedostatečnou schopnost adaptace na nově vznikající rizika a slabé využívání digitálních technologií pro jejich monitoring. Jinými slovy: firmy často nevidí, co by vidět mohly, a když už něco zaregistrují, reagují příliš pomalu. Přitom 74 procent lídrů se shoduje, že rizika by měla být pevně zakotvena v organizační kultuře a vnímána jako součást rozhodování na všech úrovních.
Změna vnímání: na prvním místě jsou lidé
Nejzásadnější proměnou oproti minulým letům je posun ve vnímání hlavních hrozeb. Rizika spojená s lidským kapitálem se vyšvihla z dvanáctého místa mezi absolutní priority – letos je označilo 28 procent respondentů. Firmy se potýkají s nedostatkem kvalifikovaných pracovníků, nedaří se jim nahrazovat odcházející experty a zároveň je znejišťuje dopad technologií, zejména umělé inteligence, na znalostní základnu organizace. Zkušenosti mizí, noví zaměstnanci často nenastupují včas – nebo nedisponují potřebným profilem.
Do toho přichází tlak na digitální transformaci, který vyžaduje zcela nové kompetence a dovednosti. Mnohé firmy přitom nemají nastavené procesy, jak na tuto změnu reagovat. Riziko pak nespočívá jen v konkrétní ztrátě člověka, ale v dlouhodobém narušení kontinuity – v erozivním procesu, který oslabuje institucionální paměť a celkovou adaptabilitu. Tam, kde dříve stačilo vyškolit nového kolegu, je dnes potřeba kompletně restrukturalizovat tým.
Kyberhrozby, dodavatelské řetězce a technologie: staré problémy v novém světle
Zásadní výzvou zůstává kyberbezpečnost. Ačkoli čtvrtina CEO uvádí kybernetické útoky mezi tři největší hrozby pro svou firmu, přístup k jejich řešení bývá stále formální. Mnoho organizací si vystačí s bezpečnostním checklistem, bez skutečné schopnosti reagovat na nově vznikající typy útoků. Právě zde sehrává zásadní roli umělá inteligence – nejen jako nástroj obrany, ale i jako prostředek útoku. Deepfake, sociální inženýrství, automatizované podvody – to vše vyžaduje robustnější rámce, než jen IT oddělení a firewall. Firmy musí pracovat se svými zaměstnanci, zvyšovat jejich digitální gramotnost a učit je rozpoznat hrozbu dříve, než ji zahlédne systém.
Vedle kybernetických útoků zůstává vážným rizikem i závislost na dodavatelích. Firmy si stále častěji uvědomují, že spoléhat na jednoho partnera nebo zemi je nebezpečné – zejména kvůli častým výpadkům v dopravě a geopolitickému napětí. Hledají proto způsob, jak si zajistit větší jistotu: zvažují více dodavatelů, přesouvají výrobu blíž domů a důkladněji prověřují, s kým spolupracují. To vše s cílem mít situaci pod kontrolou a předejít problémům, které by mohly ohrozit nejen provoz, ale i jejich pověst.
Riziko jako součást strategie: ne strašák, ale kompas
Závěr studie BDO Global Risk Landscape 2025 je jasný. V roce 2025 uspějí nikoli ti, kdo čekají na lepší časy, ale ti, kdo dokáží rizika předvídat, pochopit jejich kontext – a využít je jako výchozí bod pro rozhodování. Riziko není nutně problém. Může být varováním, může být impulzem, ale především může být nástrojem, který pomáhá lépe orientovat firmu v nejistotě.
Organizace, které se naučí přistupovat k riziku strategicky a aktivně, získávají výhodu, kterou jejich konkurenti budou jen těžko dohánět. Ve světě, kde jsou změna a nejistota běžnou součástí podnikání, je právě způsob řízení rizik tím, co odlišuje silné od slabých. Opatrnost může být rozumná. Ale rozhodnost je dnes nutnost.
Autor je vedoucí partner poradenských služeb BDO.
Máte co říci? Pošlete nám svůj komentář na komentare@hrotmedia.cz
