Ve státním rozpočtu chybí desítky miliard na dopravní stavby
Vygenerováno v DALL-E 3
Státní rozpočet jako horký brambor. Čas rozhodně nehraje ve prospěch dosluhující koalice
Dosluhující kabinet nechce předložit nově zvolené sněmovně rozpočet na příští rok a nová vláda zatím ani nevzniká – a nikdo neví, kdy vznikne. Výsledkem je hrozba rozpočtového provizoria, upozorňuje ekonom Lukáš Kovanda.
HLAVNÍ EKONOM TRINITY BANK, ČLEN NÁRODNÍ EKONOMICKÉ RADY VLÁDY
Je to celkem zapeklitá situace. Prezident republiky nechce pověřit sestavením nové vlády. Normálně vládne kabinet dosluhující.
Dosluhující kabinet ale zase nechce předložit návrh rozpočtu na příští rok, s tím, že jej předloží nová vláda. Která ale zatím vlastně ani nemůže být pořádně sestavována. Vskutku paralýza. Někdo bude muset ustoupit. Nebo by tedy měl.
Pokud by prezident pověřil sestavováním vlády, což může udělat před demisí vlády dosluhující, vnesl by tím do rukou takto pověřené osoby větší díl zodpovědnosti, včetně té za rozpočet na příští rok.
Takto však zodpovědnost leží plně na vládě dosluhující, která tedy stále zcela normálně vládne, tudíž by měla být zcela normálně připravena předložit návrh rozpočtu na rok 2026, a to ještě i nové sněmovně, vzešlé z voleb.
To, že předložení návrhu dosluhující vláda odmítá s odkazem na to, že nová vláda jej stejně shodí ze stolu, je projevem politické paralýzy – když tedy žádná nová vláda neexistuje, není jasné, kdy existovat bude, a dokonce ani není jasné, koho vůbec prezident pověří jednáním o jejím sestavení.
Důvod, proč dosluhující vláda odmítá předložit návrh rozpočtu na rok 2026 nové sněmovně, je ve skutečnosti následující: chybí v něm desítky miliard korun na připravené dopravní stavby.
To ale dosluhující vláda oficiálně přiznala až po volbách, tedy poté, co návrh rozpočtu krátce před volbami předložila ještě staré sněmovně.
Pokud by měl rozpočet tyto desítky miliard zahrnout, bude dosluhující vládě vážně hrozit, že poruší zákon o pravidlech rozpočtové odpovědnosti.
Chce tudíž tento pořádně horký brambor přehodit na vládu novou, a ještě ji případně hned nařknout z rozpočtové neodpovědnosti, pokud ta výdaje na dané dopravní stavby plně zahrne – za cenu navýšení plánovaného schodku rozpočtu.
Jenže co když se nepodaří novou vládu sestavit ani do konce roku?
Není alespoň morální a státotvornou povinností dosluhující vlády rozpočet předložit, a pokusit se tak zabránit provizoriu, i když bude vědět, že šance na schválení novou sněmovnou je titěrná?
Ostatně, pokud by nová sněmovna návrh odmítla, přešla by zodpovědnost za provizorium již na ni – resp. hlavně tedy na tu část politické reprezentace, jež ve volbách uspěla natolik, že se má podílet na vládnutí v nadcházejících čtyřech letech.
Dosluhující vláda by se zodpovědnosti za provizorium zcela zbavila.
Nyní se může chytnout do vlastní pasti. Může být donucena okolnostmi a ubíhajícím časem, aby návrh rozpočtu nakonec stejně předložila. Čas teď rozhodně nemusí hrát v její prospěch, to spíše někoho jiného…
