Když se zastaví německý motor, český vůz neujede ani metr
Shutterstock.com
Když se zastaví německý motor, český vůz neujede ani metr
Wolfgang Münchau ve své knize Kaput: Konec německého zázraku rozebírá, proč německý ekonomický model, dlouhá léta považovaný za stabilní a inspirativní, dnes naráží na své limity. Mluví o závislosti na levné ruské energii, o zkostnatělém automobilovém průmyslu a o politice, která místo inovací upřednostňuje status quo.
šéfredaktor
Jeho hlavní sdělení je ale hlubší: Německo systematicky podcenilo digitalizaci a nástup nových technologií. To, co ještě v 90. letech stačilo k udržení prvenství v Evropě, dnes zdaleka neobstojí v konkurenci USA a Číny.
Průmysl ve slepé uličce
Německý průmysl, především automobilky a strojírenství, fungoval dlouho jako stroj na exportní zisky. Jenže elektromobilita, tlak na zelenou transformaci a příchod čínských výrobců ukazují, že tradiční model už nestačí. Německé značky ztrácejí dech, a s nimi i celý dodavatelský řetězec ve střední Evropě. Česká republika, jejíž průmysl je více než čtvrtinově navázán právě na automobilový sektor, tak sdílí nejen úspěchy, ale i krizi. Pokud německé automobilky neuspějí v digitální a technologické transformaci, český průmysl s nimi padá ke dnu.
Digitalizace, která nikdy nepřišla
Münchau ostře kritizuje Německo za pomalou digitalizaci státní správy i hospodářství. V době, kdy Spojené státy i Čína investují miliardy do umělé inteligence, datové infrastruktury a kybernetické bezpečnosti, německá státní správa bojuje s byrokracií a nedostatkem kompetencí. Vzdělávací systém nestíhá připravit dostatek odborníků, firmy se potýkají s rigidní legislativou a inovace často končí na papíře.
Česká republika v tom bohužel není o nic lepší. Digitalizace státní správy se vleče, průmysl se spoléhá na levnou pracovní sílu místo automatizace a investice do umělé inteligence patří k nejnižším v EU. Pokud jsme si dosud mohli dovolit spoléhat na to, že Německo bude tahounem a my se povezeme v jeho vleku, tato jistota padá. Berlín se stal brzdou – a Praha zatím nenastartovala vlastní motor.
AI jako nová dělicí čára
Svět směřuje k tomu, že rozhodující bude schopnost využít umělou inteligenci a digitální technologie v průmyslu i veřejné správě. To, co kdysi znamenal přechod k pásové výrobě nebo automatizaci, dnes představuje AI – nástroj, který rozhodne o konkurenceschopnosti států. Německo tento okamžik promeškalo. A Česko? Riziko je, že si ho ani nevšimne.
Automobilky, banky, zdravotnictví i státní úřady – všude se láme chleba v tom, zda dokážeme rychle a efektivně zapojit AI do procesů. Kdo to zvládne, ten získá náskok. Kdo bude váhat, zůstane jen montovnou bez přidané hodnoty.
Výzva pro Česko
Münchauova kniha je proto varováním i pro nás. Nejde jen o to, že Německo ztrácí dech. Jde o to, že my sdílíme stejné slabiny: jednostrannou orientaci na průmysl, podcenění digitalizace, a hlavně nedostatek odvahy investovat do nových technologií. Česká republika potřebuje odvážnou strategii, která dá přednost inovacím, výzkumu a vzdělávání před krátkodobým politickým pohodlím. Jinak se budeme dál dívat, jak svět utíká – nejdřív Německu, a s ním i nám.
Politika musí jednat
Tohle všechno se navíc odehrává v době, kdy nás čekají volby. Politické strany budou lákat voliče na líbivé sliby o důchodech či daních. Ale skutečný test přijde až po volbách – při povolebních vyjednáváních a tvorbě programového prohlášení. Bude v něm jasný závazek k digitalizaci státu? Odvaha investovat do umělé inteligence a automatizace průmyslu? Odhodlání modernizovat vzdělávací systém, aby produkoval nejen levnou pracovní sílu, ale experty schopné řídit továrny budoucnosti?
Pokud politici promarní příležitost a zůstane jen u prázdných hesel, dopadne Česko stejně jako Německo v Münchauově knize – s průmyslem bez budoucnosti a s digitálními sny, které se nikdy nestaly skutečností. Ale rozdíl je v tom, že my už nebudeme mít koho následovat.
