Slunce už nestačí. Solární parky bez dotací čelí tvrdé realitě
Ilustrační foto: Shutterstock.com
Slunce svítí, výnosy klesají. Tvrdá realita solárních parků
Provoz velkých fotovoltaických elektráren bez dotací se dostává do obtížné situace. Zatímco průměrné ceny elektřiny stoupají, hodnota solární výroby klesá a výskyt záporných hodin prudce roste. Investice do baterií může pomoci až v delším horizontu, ale okamžitě funguje jen aktivní obchodování. Jak dlouho si ještě investoři mohou dovolit spoléhat na starý model?
Jan Szabó
Z pohledu praxe dnes velké fotovoltaické elektrárny bez provozních dotací čelí zásadnímu problému. Elektřina se vyrábí hlavně ve chvílích, kdy svítí slunce – a právě tehdy vyrábějí i všichni ostatní. Přebytky na trhu tlačí cenu dolů a ekonomika elektráren se dostává pod tlak.
Čísla to ukazují zřetelně. V roce 2024 byla průměrná cena elektřiny na trhu (tzv. BASE) něco přes 2100 Kč/MWh. Hodnota solárního profilu, tedy průměrná cena v hodinách výroby FVE, ale činila jen 1268 Kč/MWh. V prvním pololetí roku 2025 se cena BASE vyšplhala na 2420 Kč, hodnota solární výroby ovšem spadla pod 1200 Kč/MWh.
Od těchto částek je nutné odečíst poplatky obchodníkovi – obvykle kolem 500 Kč/MWh. Reálný příjem výrobce se tak pohybuje na úrovni přibližně 700 Kč/MWh. A to je částka, která u řady projektů nestačí ani na provozní náklady nebo splátky úvěrů.
Situaci navíc dál zhoršuje rostoucí výskyt nulových a záporných cen. Výrobce nejenže nedostane zaplaceno, ale často musí ještě za dodávku připlatit.
Tyto hodiny přibývají a jejich propady jsou stále hlubší. V důsledku toho klesají celoroční výnosy ještě výrazněji a neřízená výroba se z ekonomického pohledu stává spíše ztrátovou.
Za těchto podmínek už prakticky neexistuje možnost uzavřít výhodnou smlouvu na pevný výkup. Nabídky, které by se podstatně lišily od zmiňovaných 700 Kč/MWh, na trhu nejsou a vyhlídky nejsou příznivé. Hodnota solárního profilu bude dál pod tlakem a záporných cen bude přibývat.
Často se proto mluví o bateriových úložištích. Teoreticky mohou část výroby posunout do hodin s vyšší cenou. Jenže jde o řešení střednědobé a rozhodně ne jednoduché.
Nabídek je dnes velké množství, jejich kvalita i ceny se výrazně liší a orientace v nich zabere celé měsíce. Ani systémy EMS, které umějí optimalizovat výrobu podle spotových cen, zatím neposkytují jistotu návratnosti.
Obchodování baterií ve službách výkonové rovnováhy (SVR) pak naráží na další překážky – nutnost sjednat rezervovaný příkon, projít certifikací a počkat na uvedení zařízení do trvalého provozu.
To může posunout start výnosů o roky. Navíc lze očekávat, že se tento trh rychle zaplní velkými hráči a výnosy z něj prudce klesnou. Investice do baterie se tak nemusí vyplatit tak rychle, jak se zdá.
Proto si myslím, že klíčové je hledat řešení, které funguje už dnes. Tím je aktivní řízení výroby a chytré obchodování. Zkušený obchodník dokáže uplatnit i tu část výroby, která by jinak skončila v záporných hodinách, na vnitrodenním nebo odchylkovém trhu. Pokud jsou jeho poplatky nižší než tržní standard, projeví se to okamžitě v čisté ceně, kterou výrobce dostane.
Rozdíl je přitom obrovský. Neřízená elektrárna o výkonu 1 MWp měla v roce 2024 příjem kolem 770 tisíc korun. Aktivně řízená dosáhla více než 1,2 milionu korun. To znamená o více než 50 procent vyšší výnos – a to už rozhoduje o tom, jestli projekt skončí ve ztrátě, nebo zůstane stabilní.
Jsem přesvědčen, že doba, kdy před spuštěním elektrárny stačilo vybrat obchodníka s nejvyšší fixní cenou, je definitivně pryč. Pokud mají velké fotovoltaické elektrárny dávat smysl i bez dotací, potřebují flexibilitu, zkušenosti a schopnost reagovat na trh v reálném čase.
To je podle mého názoru jediné řešení, které funguje hned – a které může investorům přinést návratnost dřív, než se stihnou zaplatit velké investice do baterií.
Autor je hlavní analytik společnosti bezDodavatele
Máte co říci? Pošlete nám svůj komentář na komentare@hrotmedia.cz
