Vědecký rozbor: Proč pracovní režim ničí naše zdraví
Shutterstock.com
Vaše tělo nebylo stvořeno pro práci od devíti do pěti, tvrdí vědci
Nejsme líní. Jen jsme nebyli zrozeni pro open space kanceláře, klimatizaci a tabulky.
šéfredaktor
Zatímco pracovní kultura oslavuje výkon, time management a sebekázeň jako svatou trojici úspěchu, tělo tiše nesouhlasí. A teď za něj mluví věda. Podle nové analýzy zveřejněné v Biological Reviews není problém v nedostatku motivace. Problém je v tom, že jsme si postavili svět, pro který nejsme biologicky stavění.
Evoluční antropologové Colin Shaw z Curyšské univerzity a Daniel Longman z britské Loughborough University spojili poznatky napříč vědou — od fyziologie po environmentální medicínu — a došli k závěru, že naše těla žijí v chronickém nesouladu s moderním prostředím. Nazývají to environmentální mismatch, tedy evoluční nesoulad. Výsledkem je stres, který neodchází, a životní styl, který si vybírá daň na zdraví i plodnosti.
Z těla sprintera jsme udělali maratonce bez cílové čáry
Podle Shawova výstižného přirovnání kdysi platilo: ve stresových situací se probudí lev, tělo reaguje a lev odejde. Klíčová byla ta závěrečná fáze — odejde. Dnes ale „lev“ zůstává. V podobě e-mailů, notifikací, kraválu z ulice, pracovních deadlinů i sociálních sítí.
„Nervový systém spouští silnou odpověď, ale bez následného zotavení,“ shrnuje Longman. A tělo, nastavené na krátké stresové výkyvy, se tak den za dnem dusí v nízkofrekvenčním napětí, které nikam nemizí.
Nejde o nový výzkum z jedné laboratoře. Studie je rozsáhlým přehledem dosavadních poznatků a ukazuje, že naše stresová reakce nebyla uzpůsobena k tomu, aby běžela v nekonečné smyčce. A přesto v ní dnes žijeme.
Klesající spermie, záněty a přetížená imunita
Důsledky nejsou jen subjektivní pocit přetížení. Shaw a Longman ukazují, že průmyslový životní styl zanechává stopy v tom, co evoluci zajímá nejvíc: fungování základních tělesných systémů.
Kromě nárůstu autoimunitních a zánětlivých onemocnění upozorňují na dlouhodobý pokles mužské plodnosti — konkrétně počtu i pohyblivosti spermií. S těmito trendy vědci spojují vlivy jako jsou chemikálie v potravinách, znečištěné ovzduší a mikroskopické plasty v životním prostředí. Jinými slovy: nejsme přetížení jen mentálně, ale i biologicky.
Autoři přitom nepropadají laciné představě, že město je špatné a příroda dobrá. Spíš varují před kombinací faktorů, která drtí naše regulační systémy — světlo, hluk, sedavost, digitální zahlcení, umělé prostředí. To vše bez přirozených přestávek a bez prostoru na regeneraci.
Když se tělo nestíhá přizpůsobit, musí se přizpůsobit město
Závěr studie je jasný: evoluce nestačí. Kulturní změny probíhají rychleji než genetické adaptace. A tak místo čekání na lepší geny přichází jiný návrh: upravit prostředí.
„Musíme naše města nastavit správně — a zároveň znovu ocenit a aktivně vyhledávat přírodní prostředí,“ říká Shaw. Nejde jen o parky. Jde o celkový návrh života: víc denního světla, pohybu, variability, méně umělého stresu a lepší kontakt s rytmem přírody.
Zní to jako návrat k základům — a přesně o to jde. Devět až pět se totiž netýká jen kalendáře. Je to symbol struktury, která ignoruje biologické potřeby. Umělé světlo, stejné dny, monotónní rytmus. Věda tímto článkem vzkazuje: přestaňme formovat lidi podle pracovních tabulek. Začněme formovat tabulky podle lidí.
