Jon Shanklin už jednou naši planetu zachránil...
François Guerraz / Wikimedia Commons / Shutterstock.com, koláž Hrot24
Boj o záchranu planety
Klima jako oběť lidské chamtivosti. „Velice se obávám o příští generace,“ říká vědec, který objevil ozonovou díru
Před čtyřiceti lety stál u jednoho z nejzásadnějších ekologických objevů 20. století. Dnes se britský meteorolog Jonathan Shanklin dívá na stav planety s hlubokými obavami. Mladé a další generace prý nečeká dobrá budoucnost. Politici jsou podle něj k otázce ničení životního prostředí až příliš laxní.
redaktor
Poté co v roce 1985 spolu s kolegy Joem Farmanem a Brianem G. Gardinerem zaznamenal nebezpečné oslabení ozonové vrstvy nad Antarktidou, se svět rychle sjednotil a díky Montrealskému protokolu přijal opatření, která vedla k jejímu postupnému zotavení.
Shanklin dnes tento úspěch připomíná s hrdostí. „Po 40 letech jsem nejvíc pyšný na to, že naše pozorování byla správná a skutečně ukazovala, že ozonová vrstva nad Antarktidou je v ohrožení,“ uvedl v e-mailu pro americký magazín Newsweek, kde vzpomíná na tehdejší dobu.
Reakce lídrů světa prý tehdy byla rychlá, účinná a široce přijatá – zákaz látek poškozujících ozon, zejména chlorofluoruhlovodíků, podpořilo rekordní množství zemí.
Jenže klimatická změna, která dnes ohrožuje svět v mnohem širším měřítku, podle Shanklina naráží na složitější překážky. „Zastavení uvolňování chemikálií škodlivých pro ozonovou vrstvu bylo relativně snadné. Výrobci měli (nebo mohli vyvinout) alternativy a nebylo třeba měnit osobní životní styl,“ připomíná.
V případě globálního oteplování je však situace podstatně komplikovanější. Změna klimatu podle Shanklina odhaluje zásadní slabiny současného ekonomického modelu.
„Ten model neobstojí před vědeckým zkoumáním,“ varuje vědec a dodává: „Osobně se obávám o příští generace, jejichž životy budou zasaženy důsledky klimatické změny. Důkazy jsou velmi silné a politici na ně musí reagovat.“
Podle Shanklina je problém zakořeněn ve dvou mylných předpokladech: že přírodní zdroje jsou nevyčerpatelné a že jejich čerpání nemá žádné následky. „Je naprosto zřejmé, že přírodní zdroje nejsou nekonečné – a čím dál zřejmější je i to, že jejich využívání má důsledky, jak to ukazují všechny krize, které nás postihují (ozon, klima, biodiverzita, znečištění plasty atd.),“ zdůrazňuje. Podle něj je nezbytné, aby ekonomické modely zohlednily skutečné náklady spojené s těmito důsledky.
Zásadní je podle něj také to, kdo stojí v čele světa. „Je důležité mít politické lídry, kteří rozumějí vědě,“ připomíná Shanklin a zmiňuje například bývalou britskou premiérku Margaret Thatcherovou, která měla chemické vzdělání.
Shanklin říká, že ekologické krize nelze řešit izolovaně. Jsou prý hluboce propojené a mají společného jmenovatele: lidskou chamtivost. „Hlavní příčina je v podstatě příběhem osobní hamižnosti a nedostatku altruismu,“ říká Shanklin. „Jako společnost musíme myslet na druhé a na budoucí generace.“
Zkušený vědec si rovněž všímá, jak zásadní roli hraje při vnímání ekologických hrozeb jazyk. Pojmenování „ozonová díra“ podle něj okamžitě vyvolávalo naléhavost a srozumitelné obavy. Naproti tomu termíny jako „klimatická změna“ nebo „skleníkové oteplování“ mohou znít neškodně, ba dokonce příjemně.
O to je podle experta důležitější, aby si lidé závažnost ekologických dopadů změny klimatu uvědomili v samotné podstatě. Tedy, že ohrožuje lidstvo.
Výstrahy Jonathana Shanklina zapadají do širšího rámce varování, která přicházejí z vědecké komunity i symbolických institucí. Nejnovější aktualizace tzv. hodin posledního soudu (Doomsday Clock), které sleduje Bulletin amerických jaderných vědců, posunula ručičku na nejzazší bod v historii: 89 sekund do půlnoci, informoval deník Echo24.
Tato pomyslná půlnoc představuje globální katastrofu – ať už v podobě jaderného konfliktu, nezvratné klimatické změny, nebo zneužití moderních technologií, včetně umělé inteligence.
„Když jste na okraji propasti, jedna věc, kterou nechcete udělat, je krok vpřed,“ upozornil předseda vědecké rady časopisu Daniel Holz. Podle něj i dalších odborníků je současná doba výjimečně riziková kvůli kombinaci geopolitického napětí, klimatických extrémů a selhání mezinárodní spolupráce.
