Námořní cestu arktickými oblastmi využívá pro přepravu ropy a dalších komodit stále více tankerů a lodí, které vyplouvají z ruských přístavů do čínských.
Námořní cestu arktickými oblastmi využívá pro přepravu ropy a dalších komodit stále více tankerů a lodí, které vyplouvají z ruských přístavů do čínských.
Velmi vysoké teploty neškodí jen lidskému tělu a zvířatům, ale také potravinám a lékům. Jak se však horka projeví na účincích léčivých přípravků a jejich vlivu na naše zdraví?
Velmi vysoké teploty neškodí jen lidskému tělu a zvířatům, ale také potravinám a lékům. Jak se však horka projeví na účincích léčivých přípravků a jejich vlivu na naše zdraví?
Zaměstnanci stavebních úřadů si zčásti rvou vlasy, zčásti se rozčilují a hrozí stávkou, jejich nadřízení píšou naléhavé výzvy ministru pro místní rozvoj Ivanu Bartošovi, shrnuje Pavel Páral.
Zaměstnanci stavebních úřadů si zčásti rvou vlasy, zčásti se rozčilují a hrozí stávkou, jejich nadřízení píšou naléhavé výzvy ministru pro místní rozvoj Ivanu Bartošovi, shrnuje Pavel Páral.
Nejde ani tak o gramatiku nebo vyjmenovaná slova, jako spíš o češství, lásku k jazyku a k naší zemi, říká učitelka Irena Čajková z krajanské školy v Chicagu
Původně to měl být záskok na půl roku, ale Čechoameričanka Irena Čajková v krajanské škole T. G. Masaryka učí už více než deset let. Žáky sobotních kurzů českého jazyka, kultury a historie v americkém Chicagu jsou například děti českých párů, které se do města přistěhovaly v devadesátých letech, nebo potomci ze smíšených manželství, kdy je jeden rodič původem Čech. A rád by, aby si jeho děti uchovaly znalost českého jazyka. „Je to dobrovolná činnost,“ říká Čajková, která ve všední dny ještě vedle španělštiny vyučuje češtinu na renomované Chicagské univerzitě. Ale zatímco sobotní kurzy navštěvují desítky dětí ve věku žáků základní školy, na studium češtiny na univerzitě jsou v ročníku jen jednotlivci – obvykle ale také studenti, kteří mají nějaké vazby na Českou republiku.
Odjela jsem tam se svým tehdejším přítelem relativně krátce po revoluci, na jaře 1992. Naše představa byla, že tam společně strávíme rok, během něhož se naučíme anglicky, vyděláme nějaké peníze a za ně procestujeme Ameriku. K tomu jsem měla ještě jedno osobní přání: vydělat si také na kvalitní stereo, na němž bych poslouchala muziku. Velmi rychle jsme si ale uvědomili, že jeden rok je hodně krátká doba. Navíc jsme si v první řadě potřebovali pořídit auto, každý musel mít svoje, abychom se do práce vůbec dostali, protože bez auta to v Americe prostě nejde. Jelikož jsme s sebou neměli moc peněz, museli jsme si dokonce půjčit a pak jsme je spláceli. A tak jsme se rozhodli, že si pobyt prodloužíme ještě o rok. Mezitím jsme se ovšem s přítelem rozešli, byli jsme mladí, přestalo nám to fungovat.
Ano, po večerech jsem pracovala v baru. Seznámila jsem se tam se skupinou mladých lidí, s nimiž jsem pak ve volném čase chodila na společné akce. Mezi nimi byl i můj budoucí manžel. V té době jsem se pořád držela svého původního plánu: naučit se anglicky, vydělat peníze a procestovat Spojené státy. Času už bylo více, protože v devadesátých letech bylo ještě poměrně snadné nechat si prodloužit turistické vízum, zpřísnilo se to až po 11. září. Ovšem v baru jsem pracovala načerno. Ještě musím připomenout, že když jsem poprvé přiletěla do USA, téměř vůbec jsem neuměla anglicky. Vždycky jsem byla spíše němčinářka, i když mi táta v osmdesátých letech stále opakoval, abych se učila jazyky, protože mi to pomůže dostat se ze socialistického Československa. Myslím ale, že mám na jazyky docela talent, ostatně dneska učím na Chicagské univerzitě španělštinu.
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot
