Zdá se, že zlatá éra lobbistů v energetice pomalu, ale jistě končí. Napovídají tomu minimálně dvě nedávné události. První z nich je loňská výměna tří členů nejvyššího vedení Energetického regulačního úřadu (ERÚ), kteří šli na ruku velkým energetickým skupinám, druhou pak nedávné propuštení lobbisty Jana Kanty z ČEZ. Připomeňme, že velcí hráči z oboru měli na státní správu tak silný a nezdravý vliv, že před ním ve svých zprávách opakovaně varovala i Bezpečnostní informační služba.

Zatím se však ještě neradujme, že zákony a vyhlášky budou odteď férové ke všem a že si soutěžící firmy budou rovny. Znalci zákulisí tohoto klíčového oboru ekonomiky doporučují počkat, jak dopadnou dva aktuálně rozehrané zápasy. Tedy výběr pátého člena Rady Energetického regulačního úřadu a tlak na opětovné zvýšení provozních dotací pro uhelné teplárny.

Podle dobře informovaných zdrojů týdeníku Hrot se právě v těchto týdnech snaží vlivná teplárenská lobby navýšit dotace zpět na úroveň, na které se nacházely v loňském roce. Nebo ještě výše. Současně chce nahradit radního ERÚ Rostislava Krejcara, kterému v červenci končí mandát. Na jeho místo chtějí teplárníci protlačit již zmíněného Jana Kantu.

Propuštěný a vypuštěný

Jméno Jan Kanta není širší veřejnosti příliš známé, ale právě on v posledních patnácti letech zásadně ovlivňoval podobu zákonů a vyhlášek týkajících se energetiky. Samozřejmě tak, aby vyhovovaly požadavkům Kantova zaměstnavatele – společnosti ČEZ. Tam, kde neuspěl jako reprezentant ČEZ, to zkoušel znovu z pozice legislativního experta Svazu průmyslu a dopravy.

Zřejmě nejvíc Kantu zviditelnil bývalý ministr životního prostředí Martin Bursík. Ten v roce 2011 ostře kritizoval návrh zákona o podporovaných zdrojích energie, který zhoršil podmínky pro podnikání v oboru zelené energetiky. Podle Bursíka bylo na nové legislativě znát, že se nejedná o dílo úředníků ministerstva průmyslu, a označil ji za „Kantův zákon“. Tento termín v prostředí energetiky zdomácněl a nezůstalo jen u jedné právní normy. ČEZ se hájil tím, že žádné zákony nepíše, ale že se aktivně účastní jejich přípravy.

Jenže po patnácti letech věrné služby už přestal být Kanta pro největšího tuzemského výrobce elektřiny cenný. V posledních třech letech jeho vliv na státní správu klesl, jeho místo nejvlivnějšího energetického lobbisty zaujal manažer skupiny EPH Jiří Feist. Na ERÚ má Kanta po loňské výměně šéfů dveře zavřené a ani na ministerstvu průmyslu už mu příliš nenaslouchali. Nedokázal prosadit třeba zařazení velkých solárních elektráren do plánovaných aukcí, jež mají znovu nastartoval růst zelené energetiky v Česku. ČEZ má připravené projekty a rád by fotovoltaické parky začal stavět ve velkém.

Poněkud jiný důvod odchodu uvedla na dotaz týdeníku Hrot společnost ČEZ. „Honza Kanta opustil Skupinu ČEZ v rámci restrukturalizace útvaru Public affairs a z důvodu úspor byla funkce pana Kanty zrušena. Došlo tak ke vzájemné dohodě o ukončení pracovního poměru,“ uvedl mluvčí ČEZ Ladislav Kříž.

Jirka a Renda jsou kamarádi

Výroční zprávy Bezpečnostní informační služby jsou sice málo konkrétní, ale i tak se jedná o výživné čtení. Tajná služba opakovaně varovala před zásahy soukromých společností do činnosti regulatorních a dohledových orgánů, a to různými formami od legálního lobbingu až po ochočení a úkolování některých vedoucích pracovníků. Vedle jiných oborů se tyto výtky týkají i oboru energetiky. Konkrétní jména lidí a firem ve veřejné zprávě BIS chybějí, ale není těžké je dohledat z jiných zdrojů. Podle zdroje týdeníku Hrot dokonce existuje neformální žebříček nejvlivnějších lobbistů v energetice. Jedničkou je Jiří Feist, který „kope” za Energetický a průmyslový holding (EPH) miliardáře Daniela Křetínského. Silný vliv mají také dva hlavní představitelé Teplárenského sdružení ČR Tomáš Drápela a Martin Hájek. V posledních letech roste vliv státem vlastněné energetické společnosti ČEPS, naopak ČEZ o své dominantní postavení v zákulisí již přišel.

Hlavním Feistovým trumfem je, že se dobře zná s náměstkem ministra průmyslu a obchodu René Nedělou. Ministr Karel Havlíček se v energetice příliš neorientuje, a tak ponechává Nedělovi v této oblasti volnou ruku. Neděla, který kariérně vyrostl na ERÚ pod vedením Aleny Vitáskové, je známý svým skeptickým postojem k obnovitelným zdrojům i sympatiemi k tradiční energetice založené na uhlí a uranu.

Výsledkem Nedělova působení je například to, že z připravovaných aukcí na nové kapacity obnovitelných zdrojů byly vyřazeny solární elektrárny. Kdo chce investovat do fotovoltaiky, má tak činit bez garantované ceny vyrobené energie. Proti jejich vyřazení protestovaly nejen firmy podnikající v oboru zelené energetiky, ale dokonce i jinak spíše konzervativní Svaz průmyslu a dopravy.

Stejně tak se Neděla projevil jako odpůrce budování velkých bateriových úložišť energie. Krátce po nástupu do funkce v září 2018 nechal proškrtat tehdy připravovanou novelu energetického zákona. Zmizely z ní jakékoli zmínky o ukládání energie a využití velkokapacitních baterií v síti. Prý by z toho byl další průšvih ve stylu solárního boomu. Jenže velké baterie vadí majitelům uhelných elektráren a tepláren, z jejich pohledu jsou nevítaná konkurence v oboru poskytování rezervních a stabilizačních služeb pro přenosovou síť ČEPS.

Hrátky s plynovody i dotacemi

Vliv lobbistů velkých energetických skupin se několikrát projevil i při obsazování vysokých postů ve státní správě. Podle zdrojů týdeníku Hrot dokázali v létě 2017 s pomocí spřízněných politiků z ČSSD do nově zřízené Rady ERÚ prosadit tři spřízněné manažery – Vladimíra Outratu, Vladimíra Vlka a Jana Pokorného. Tato trojice, která v pětičlenné radě získala převahu, škrtla o půl roku později z desetiletého plánu rozvoje plynárenské soustavy chystané česko-rakouské propojení známé pod zkratkou BACI. Tím výstavbu plynovodu zablokovala. Tento projekt vadil skupině EPH, která téměř z poloviny vlastní slovenské tranzitní plynovody; slovenský eustream je nejziskovější společností v portfoliu EPH a přímé spojení Česka a Rakouska by jej připravilo o část zisku z přepravy plynu.

Další kontroverzní rozhodnutí přišlo o rok později, v prosinci 2018. Tři z pěti členů Rady ERÚ prosadili na přání teplárenské lobby výrazné zvýšení dotací na kombinovanou výrobu elektřiny a tepla. Vícenáklady ve výši zhruba 900 milionů korun ročně zaplatili spotřebitelé elektřiny a daňoví poplatníci. Naopak prospěch z tohoto rozhodnutí měli hlavně majitelé velkých uhelných tepláren – EPH a ČEZ.

Vláda se k zásahu odhodlala až loni v červenci. Podle zdrojů týdeníku Hrot se nový ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček situací na úřadě zabýval dva až tři měsíce a konzultoval ji s desítkami různých osob. Až poté předložil návrh na odvolání Vlka a Outraty a neprodloužení Pokorného mandátu vládě. Značný vliv na rozhodnutí ministrů měly neveřejné zprávy BIS, popisující klientelistické vazby následně odvolaných radních.

Mezi odbornou veřejností převládá názor, že od loňského léta energetický regulátor získal větší sebevědomí a rozhoduje s vyšší profesionalitou. Z pětice radních je na „velké kluky“ v energetice přísný zejména Rostislav Krejcar. Jenže jeho angažmá s koncem července skončí a je otázkou, zda získá od vlády mandát na dalších pět let, či bude nahrazen. Třeba bývalým lobbistou ČEZ Janem Kantou.

Obavy z narušení nezávislosti úřadu přiměly zbývající čtyři členy Rady ERÚ k neobvyklému činu. Vyzvali vicepremiéra Havlíčka, aby potvrdil Krejcara ve funkci. Radní Stanislav Trávníček, Ladislav Havel, Martina Krčová a Petr Kusý v dopise chválí Krejcarovy odborné i lidské kvality. Upozorňují, že má na starost nastavení podmínek regulace cen elektřiny a plynu v dalších pěti letech a také má ze všech radních nejvíc informací o nedořešených kauzách. Dále Krejcara popisují jako „klíčovou tmelící osobnost“ na ERÚ. Jmenování radních je v kompetenci vlády, rozhodnutí lze očekávat v červnu či v červenci. Brzy uvidíme, zda ERÚ zůstane nezávislý na velkých energetických skupinách, nebo opět začne podléhat jejich vlivu.