Milan Tesař se ve 42 fejetonech snaží pojmenovat naše největší národní úchylky
Jednu z mála neironických a upřímně obdivných kapitol věnoval autor českým hasičům, v nichž vidí rozhodující složku zdejšího spolkového života. | foto Tomáš Novák, týdeník Hrot
Mají Češi specifický životní způsob, jak být spokojený? Novinář Milan Tesař, který je známý díky svému skoro dvacetiletému angažmá v časopisu Reflex, o tom napsal knihu Štěstí po česku. Ta přináší 42 fejetonů, v nichž se snaží naše národní „úchylky“ pojmenovat. Vychází přitom z autobiografických vzpomínek na úsměvně pošetilé zvyky některých členů své rodiny i své vlastní, které doplňuje tvrdými daty statistického úřadu.
Na zdejší zvyky se snaží podívat z odstupu a zasadit je do širšího kontextu, takže někdy připomíná neméně podivné zahraniční paralely. A i když české chování kritizuje, nedělá to jako mravokárce, který by se od něj štítivě distancoval: uznává, že přese všechno on sám má pro dané projevy coby Čech slabost a pochopení. V zásadě podle autora platí, že se Češi dělí na dvě poloviny: buď sedí za plotem a grilují či kutí, anebo jdou kolem něj a „někam směřují“ – jako trempové, houbaři či rybáři.
Jedničky v kremaci
Jednotlivé texty jsou psány vtipně a odlehčeně. Například když autor líčí, jak silně dodnes, i v dospělém věku, prožívá hru Člověče, nezlob se! a co jí u nich doma většinou předchází: „Najednou ani nevíte jak, už před vámi na stole rozevírá hrací plán, maminka si nese víno ke stolu a z jejího pohledu lze vyčíst, jak se těší, až se zase bude tatínek vztekat. A taky že ano.“
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot
