David Kopřiva
Archiv Davida Kopřivy / Shutterstock.com, koláž Hrot24
Filatelie = investice
Rozhovor
Lidé přestanou cestovat a zase začnou sbírat známky. Kupujte ty z Malajsie a staré Indie, radí David Kopřiva
Nejistý svět obrátí sběratele opět ke známkám. Budou totiž hledat bezpečný prostor i spolehlivé uložení peněz. „Čeká náš další boom filatelistického byznysu,“ říká pro Hrot24 David Kopřiva, přední český znalec známek a zakladatel Odborné společnosti filatelistických studií.
redaktor
Nejlepší investice do známkového byznysu podle Davida Kopřivy začíná na pěti milionech, smysl má ale do známek vložit i menší sumu peněz.
„V Británii teď lidé nakupují známky třeba i jen za 500 liber. Chtějí něco bezpečného a zlato je moc drahé,“ říká v našem rozhovoru, ve kterém se dozvíte také to, které známky nakupovat na českém trhu a kterým se naopak vyhnout.
Co pro vás z byznysového pohledu znamená filatelie?
Filatelie rovná se investice. Investiční racionalita je tam vždy, i když si kupujete jen to, co se vám líbí. Je ale potřeba dávat pozor.
Jen dvě až tři procenta známek a dopisů mají trvalý převis poptávky a jejich cena pomalu, ale jistě stoupá. Zejména při různých krizích, jako byl covid. Nebo jako jsou teď válka a ekonomické turbulence.
Vzhledem k tomu, že teď ztrácíme vnější jistotu a důvěru ve svět, očekávám velký myšlenkový obrat společnosti. Obrátíme se spíše do svého vnitřního, bezpečného a důvěryhodného světa.
A ten se mimo jiné naplňuje sběratelstvím. Myslím si, že třeba místo hektického cestování zůstaneme doma a budeme si budovat sbírky – vlastní přehledný svět.
Přikloníme se k soukromé radosti. Doba, která přichází, filatelii posílí. Aspoň si to myslím. V dějinách se něco podobného stalo už mnohokrát.
Boom evropského filatelistického byznysu ostatně nastal po roce 1873, tedy po krachu vídeňské burzy. A takových příkladů bychom našli za posledních 150 let hodně.
Jaká je teď situace na filatelistickém trhu? Vyplatí se kupovat?
Každému teď radím zbystřit. Během covidu sběratelé své známky drželi, byla to typická krize. Podobně jako španělská chřipka po první světové válce nebo hypoteční a bankovní krize před zhruba patnácti lety.
S covidem se pojí inflace a s válkou na Ukrajině pocit geopolitických rizik. Známky se několik let prakticky nedaly koupit a jejich cena se zvyšovala.
Teď se ale opět dostávají na trh, někteří investoři využívají vysokých cen a rozhodli se pro exity ze svých sběratelských portfolií. Rozprodává se teď jedna dobrá sbírka za druhou.
Přikloníme se k soukromé radosti. Doba, která přichází, filatelii posílí.
Ceny jsou sice vysoké, ale pocit bezpečí spojený se známkami je velmi silný, takže je vysoká i poptávka. Ten „pocit“ generuje poptávku jako u zlata, které už je ale tak drahé, že možná ztrácí investiční potenciál.
Rozhodne kurz dolaru, dění na akciových trzích a vývoj averze k riziku. Ale nic nekoncentruje hodnotou tak dobře a nenápadně jako známky.
Už se mluví o tom, že zase přijde doba, kdy budeme chtít skrývat majetek. A to z různých důvodů. Známky jsou na to ideální.
Protože si známky můžu schovat do kapsy a odvést je kamkoliv s sebou?
Známky můžete kdykoliv a kdekoliv prodat. Takhle už zachraňovaly životy během druhé světové války. Sice nedostanete nejvyšší možnou cenu, ale něco dostanete.
Kolik je potřeba do známek vložit peněz, aby to investičně dávalo smysl?
Běžně doporučuji částku pět milionů korun. Aby se z globálně likvidních známek vytvořilo diverzifikující se portfolio. Pak pokryjete trendy a dosáhnete i na různé highlighty.
Teď je ale investičně dobrá doba v tom, že nastupuje celosvětový pocit, že svět se změnil a nikdy už nebude jako dřív. Na trhu se tak objevují i drobní sběratelé či investoři a prodává se úplně všechno. V Británii teď lidé nakupují známky třeba i za 500 liber. Dá se tak začít i s menšími penězi.
David Kopřiva
foto: Archiv Davida Kopřivy (publikováno se svolením)
Mám tedy pět milionů a chci je vložit do známek. Jak dlouho to bude trvat?
Aby to bylo korektní, je potřeba postupovat pomalu. Trvá to zhruba rok. Vyhledává se po celém světě, tu mauricius, tu dobrý dopis, tu lokální známka z Československa. A pokud se to dělá opatrně, se znalostí cen a trendů, funguje to.
Mluvíte i o dopisech. Mnozí z nás jistě mají tu představu filatelie ve smyslu sundávání známek nad párou a jejich zakládání do alb. To ale není správný postup?
Do druhé světové války to tak bylo. Pak ale sběratelé začali známky nechávat na dopisech. Sice nejsou tak skladné, ale lépe vyprávějí příběhy. A každý dopis je unikát. Jenže filatelisté mezitím tak 90 procent známek z dopisů odlepili.
Nejlepší známky s největší poptávkou investorů jsou v současnosti ty samostatné, ideálně poštovně vůbec nepoužité, to znamená bez razítek.
Komunisti museli koupit licenci na Coca-Colu, Kofola totiž československým řidičům nestačila
Nejlépe ty vzácné, z 19. století, například z britských kolonií, globálně likvidní, s atestem renomované znalecké společnosti. Pak jich dáte deset vedle sebe na kartičku a můžete v tom mít snadno pět milionů.
Říkal jste, že převis poptávky je po dvou až třech procentech známek. Neznamená to ale, že by zbylých 97 procent bylo bezcenných?
Rozhodně ne. Každá známka má nějakou cenu. Ale mohou procházet různými turbulencemi. Mohou být zajímavé pro lokální trhy, které se vyvíjejí a chvíli jdou nahoru a chvíli dolů.
Změny trendů jsou v této zbývající většině pravděpodobnější, než jsou v té vrcholové. Ta je globálně obchodovatelná, známá a srozumitelná. Ty nejlepší známky prodáte stejně v Los Angeles, jako v Tel Avivu nebo v Praze.
V Británii teď lidé nakupují známky třeba i za 500 liber. Dá se tak začít i s menšími penězi.
I když sbíráte známky jinak a sbíráte třeba známky Zakarpatské Ukrajiny – protože se vám tam líbí, ale investičně je to špatně – stejně je pak můžete dát kdekoliv v Evropě do aukce a něco se za ně dostane. Trh chce všechno a podrží vás. Peníze tečou, vždyť filatelie má obrat 15 miliard dolarů ročně.
Jak jste se vy sám dostal ke sbírání známek?
Jako malý kluk, díky otci. Už na konci 70. let jsem chodil na burzy k Novákům. Byli tam ti borci z první republiky, jel tam černý obchod.
Viděl jsem tam známky, které jsem znal jen z obrázků. Vždycky jsme byli filatelistická velmoc, i přes emigrační vlny v letech 1938, 1948 a 1968. Ne všechny známky totiž někdo odvezl.
Staré známky s těmi úžasnými příběhy mě pohltily, ponořil jsem se do nich a začal je studovat. Niternou připravenost na to, aby je známky chytly, má v sobě hodně lidí a stačí ji probudit a pěstovat. Zamilovat se do filatelie. Vždyť filatelistů je na světě 70 milionů.
Stavím v Ostravě divadlo za 400 milionů a investorům nabízím vysoký zisk, říká hvězda Tří tygrů Albert Čuba
Proč patří Česko dlouhodobě k filatelistickým velmocím?
Vzhledem k naší spolkové tradici a zároveň společné mentalitě s Němci. I německá filatelie je nekonečně silná. Také jsme racionální. Uspořádáváme, kategorizujeme, bádáme, organizujeme byznys. Patří to k naší kultuře, tak jak jsme.
Filatelie je v jejím základě, je součástí našeho kulturního dědictví. Jde i o to, jak se setkávat s lidmi, jak trávit společný čas a jak najít společnou řeč.
Je logické, že filatelie vznikla na západě a východní kultury, kde nedošlo k osvícenství, ani k takovéto racionalizaci, ji až převzaly.
David Kopřiva
foto: Archiv Davida Kopřivy (publikováno se svolením)
Jak je pro vás těžké něco z vaší sbírky prodat?
Když mám k té věci vztah, je to hodně těžké. Dokonce se běžně stává, že sběratelé, kteří svou celoživotní sbírku prodají a nekoupí si už nic nového, umřou. Je to celoživotní vášeň a někdy si ten fatální aspekt uvědomíte až ve chvíli, kdy o ni přijdete. Já mám třeba lístek z Titaniku…
Je to to nejcennější, co ve své sbírce máte?
Rozhodně nejvýznamnější. Mám na něj několik nabídek, ale nemůžu ho prodat. Je to krása, pieta. Stopa událostí. Nemůžu to dát na trh. Největší známkový příběh je mauricius, ale pokud jde o poštovní historii, je to právě Titanic, který je „top“. Je v povědomí celého světa.
Využíváte ve filatelii umělou inteligenci?
Skvěle dohledává informace a příběhy. Význam známek si uvědomíte lépe, když o nich víte co nejvíce věcí. Takhle se můžete dozvědět spoustu zajímavého třeba o ugandských misionářských známkách.
Nebo o jakýchkoliv jiných. Samozřejmě ale musíte dávat pozor na zdroje a na to, aby si umělá inteligence nevymýšlela. Spíš vás to navede.
Dokonce se běžně stává, že sběratelé, kteří svou celoživotní sbírku prodají a nekoupí si už nic nového, umřou.
AI umí také dobře porovnávat ceny, třeba v amerických aukcích za posledních 100 let u konkrétní známky. Všechno to totiž někde v archivech a knihovnách je. Umělá inteligence zkrátka informačně posiluje celou branži.
Dá se filatelie někde studovat i na vysoké škole?
Na několika amerických univerzitách. Jako pomocná věda historická. Podobně jako numismatika. Také existují různé kurzy v rámci ekonomických škol, ohledně alternativních investic.
A konečně, jak teď vypadá český filatelistický trh?
Děje se tady to, co se děje ve světě. Na silný trh přicházejí silné sbírky. I tady se teď objeví noví drobní sběratelé. Trendy se jinak nemění.
Hledané jsou speciality kolonií, československé rarity, podobně rarity starého Rakouska. Rakousko jako celek se ale pro investici nehodí, je ho moc a je hodně lokální.
Jinak teď má smysl dát peníze třeba do čehokoliv spojeného s jihovýchodní Asií. Jsou to rozvíjející se trhy. Malajské známky nebo ty z japonské okupace Malajsie, stará Indie.
Ty budou mít výbornou budoucnost. Stejně jako staré, čisté americké známky v luxusní kvalitě. Ty porostou přese všechny meze.
David Kopřiva (57)
Přední český filatelista a znalec
Zakladatel Odborné společnosti filatelistických studií SČF
Působí rovněž jako poradce a zprostředkovatel nákupů
Intenzivně se věnuje také osvětě a snaží se pozvednout veřejné povědomí o filatelii
Spolupořádal několik výstav, naposledy loni na podzim výstavu Filatelie – Rarity a příběhy