Americký prezident si vytkl hodně ambiciózní plán (ilustrační obrázek)
koláž Hrot24 / Shutterstock.com
Rozvoj energetiky
USA chtějí být jadernou supervelmocí. Trumpův plán ale brzdí závislost na Rusku
Trump sází na renesanci atomu a chce ze Spojených států udělat světového lídra v jaderné energetice. Jeho plán ale naráží na kritický nedostatek domácích kapacit pro těžbu i obohacování uranu. A závislost na zahraničí se po sankcích proti Rusku ještě prohlubuje.
editor
Prezident Spojených států Donald Trump představil ambiciózní plán na čtyřnásobné navýšení jaderné kapacity USA – ze současných 100 GW na 400 GW do roku 2050. Slibuje výrazně rychlejší licenční řízení i výstavbu nových reaktorů.
Ale podle analýzy OilPrice.com plán narazí na kritickou slabinu: Spojené státy dnes téměř veškeré jaderné palivo dovážejí. A domácí kapacity pro jeho těžbu, konverzi a obohacování prakticky neexistují.
Trump podepsal v květnu několik exekutivních příkazů pod názvem Reinvigorating the Nuclear Industrial Base. Ty nařizují ministerstvu energetiky (DoE) urychlit posuzování nových projektů a podpořit modernizaci stávajících reaktorů.
Ale hlavně rozjet výstavbu nejméně deseti velkých nových bloků do roku 2030. Cílem je především energetická soběstačnost a obnovení amerického postavení v globální jaderné energetice.
Bez uranu to nepůjde
K dosažení těchto cílů ale Spojené státy potřebují zásadně navýšit dodávky jaderného paliva. A v tom je problém. Podle dat U.S. Energy Information Administration (EIA) využily americké jaderné elektrárny v roce 2023 přibližně 32 milionů liber importovaného uranu U3O8. Domácí produkce přitom činila jen 50 tisíc liber – tedy pouhých 0,16 procenta celkového objemu.
Zhruba 27 procent obohaceného uranu navíc pocházelo přímo z Ruska. Import byl ovšem orgány USA v květnu 2024 zakázán s účinností od srpna, přičemž výjimky lze udělit jen do začátku roku 2028.
K tomu se přidávají nové celní bariéry, které se dotýkají i dalších dodavatelů – například Kanady, která dnes zajišťuje 40 procent dodávek do USA. Trumpova administrativa na ni však uvalila desetiprocentní clo.
Po Trumpově oznámení se ozvali i zástupci jaderného průmyslu. Šéf společnosti Centrus Energy Corp. Amir Vexler varoval, že současná západní kapacita obohacování uranu nestačí ani na provoz existujících elektráren. „Abychom mohli přidávat nové bloky, musíme zásadně navýšit obohacovací kapacity,“ řekl.
Podle něj dnes Spojené státy nemají prakticky žádný uzavřený palivový cyklus. „Netěžíme, nekonvertujeme, neobohacujeme. Jsme závislí na zahraničí. A téměř výhradně na státem vlastněných podnicích,“ dodal Vexler.
Západní svět nestačí
Americká jaderná společnost Centrus je jedinou firmou mimo britsko-nizozemsko-německé konsorcium Urenco, která má v USA licenci od regulačního úřadu NRC k produkci nízkoobohaceného uranu (LEU).
Ve svém zařízení v Ohiu zatím vyrábí malé množství pokročilého paliva HALEU pro experimentální reaktory. Spolupracuje přitom s ministerstvem energetiky, ale komerční výroba dosud nezačala.
Rozšíření produkce klasického LEU si podle firmy žádá státní podporu. „Vždy jsme říkali, že to musí být partnerství soukromého sektoru se státem. Sami jsme už investovali, sami sháníme financování, ale bez státního zapojení to nepůjde,“ uvedl Vexler.
Západní dodavatelé – francouzské Orano a konsorcium Urenco – sice mají kapacity, ale jejich možnosti pokrýt expanzi amerického jádra jsou omezené. Navíc se rostoucí obchodní napětí mezi Washingtonem a dalšími zeměmi promítá i do těchto dodavatelských vztahů.
Ačkoliv Urenco provozuje jedinou obohacovací fabriku v USA, podle odborníků to nestačí. Americký jaderný průmysl tak čelí dvojí hrozbě: nedostatku paliva i ztráty soběstačnosti.
Co bude dál?
Trump svými kroky navazuje na snahy předchozích administrativ o restart jaderné energie. Ale ambice zvýšit kapacitu čtyřnásobně do poloviny století bude stát miliardy dolarů – a hlavně vyžaduje rychlou akci. Bez důsledné podpory domácí produkce uranu zůstane jaderný rozvoj v rovině plánů.
Jak upozorňuje OilPrice.com, výstavba nového reaktoru trvá často více než dekádu. Pokud má být deset nových bloků rozestavěno do roku 2030, musejí se schvalovací procesy zrychlit, palivo zajistit a investice spustit okamžitě.
