Věda má jednu velmi iritující a zároveň velmi potěšitelnou vlastnost. Musíte do ní dlouhá léta zdánlivě bez většího užitku „pumpovat“ peníze, ovšem když jste trpěliví a děláte to dobře, pomůže vám změnit okolní svět. Zachránit lidské životy, pomoci průmyslu, zemědělství i přírodě, udělat z „montovny“ stát, který produkuje výrobky s vysokou přidanou hodnotou.

Týdeník Hrot vybral několik českých vědců - a jejich týmů -, kteří mají za sebou důležité objevy a před sebou slušnou šanci, že by jejich práce opravdu mohla změnit svět. Výběr je to samozřejmě subjektivní, ale zároveň bohatý v tom, že jednotlivé týmy mají k praktickému využití svých objevů různě daleko.

Zástupcem „praktiků“ je David Lukáš z Technické univerzity v Liberci. Kdysi se podílel na vzniku známého „nanospidera“ - prvního průmyslově využitelného stroje na výrobu nanovláken na světě. Nyní jeho tým pracuje na podobném -průmyslově využitelném - stroji, který bude nanovlákna produkovat pomocí střídavého proudu, a zdá se, že by mohl být až desetkrát rychlejší (čti jeho produkce levnější) než nanospider.

Na opačné straně stojí Tomáš Jungwirth z Fyzikálního ústavu, jehož tým před čtyřmi lety vyrobil první experimentální antiferomagnetickou paměť na světě. Takové paměti by v budoucnu mohly být tisíckrát, až milionkrát rychlejší než ty v dnešních počítačích, navíc se překvapivě ukázalo, že by se mohly stát ideálním „hostitelem“ umělé inteligence. Jde sice o revoluční objev, ale zároveň o základní výzkum, a tak lze zatím jen těžko říci, kdy a kdo dotáhne antiferomagnetické paměti ke komerčnímu využití.

Někde mezi těmito dvěma póly se pohybují další dva vědci, o kterých si můžete na následujících stránkách přečíst. Petr Svoboda z Ústavu molekulární genetiky, jehož tým se pokouší „zapnout“ u lidí antivirový systém, který využívají rostliny a bezobratlí živočichové, a geoekoložka Pavla Dagsson Waldhauserová, která se na Islandu i v Česku věnuje výzkumu prachových částic, z čehož mohou mít v budoucnu nečekaný prospěch nejen letecké společnosti, ale také lékaři a „solárníci“.

A také je tu samozřejmě nejmladší generace vědců, která sbírá zkušenosti ve špičkových zahraničních týmech. Z nich jsme do našeho výběru zařadili dva chemiky. Andreje Jančaříka, pracujícího ve Francii na přípravě molekul využitelných pro sestrojení kvantového počítače, a Václava Havla, který ve Spojených státech pracuje na vývoji nové generace „nenávykových“ analgetik. A pak je tu Martin Fusek, který v sobě spojuje dva světy - vědu a byznys. Jak to v praxi funguje, se dočtete na následujících stránkách.