Jan Kratochvíl a Marek Břinčil
Alina Rudya / magazín Hrot
Jak mě to napadlo
Tyhle boty nejsou z plastu. Startup Čechů v Berlíně vyrábí tenisky z mořských řas, fazolí i cukrové třtiny
Na světových veletrzích viděli, jak si velké sportovní značky hrají na ekologii – a zároveň dál prodávají boty z ropy. Dva Češi z Berlína si řekli, že to půjde jinak. Jejich značka Winqs sází na modularitu, výdrž a recyklaci.
Redaktorka
„Měníme byznys, abychom pomohli snížit náš dopad na životní prostředí.“ – „Změnili jsme náš přístup i materiály, které používáme.“ – „Naším cílem je uhlíková nula.“ To je jen malý výřez z výkřiků, které v posledních letech stále intenzivněji zaznívají od velkých značek zaměřených na sportovní obuv a oblečení.
Pravda ale rozhodně není tak zelená, jak by se mohlo zdát, čehož si začali Jan Kratochvíl a Marek Břinčil všímat v době, kdy v Německu a ve střední Evropě zajišťovali obchod a marketing pro švédskou sportovní značku Salming.
Tehdy už žili patnáct let v Berlíně, kde se seznámili během studií. „Naše práce byla hodně spojená s cestováním, jezdili jsme z veletrhu na veletrh, sledovali jsme, jak se globální trh se sportovními produkty vyvíjí, a vnímali jsme, jak se chovají jiné značky a jaké mají priority,“ říká Jan Kratochvíl.
„Všímali jsme si, jak moc je v jejich komunikaci zásadní udržitelnost – což je slovo, na které jsem úplně alergický. Tím spíš, když 99 procent nabízeného portfolia bylo stejných jako před dvaceti lety, tedy vyrobených především na základě ropných plastů, žádná cirkularita ani transparentnost dodavatelského řetězce,“ přibližuje cestu k vlastní značce běžeckých bot.
Letmo tak naťukává problematiku tzv. greenwashingu, který velké firmy využívají, aby vytvořily lepší image své produkci. Na trh tak například s velkou pompou uvedou „udržitelnou“ tenisku, která má však z ekoinovativního materiálu vyrobené jen tkaničky či podrážku. Zbytek je starý dobrý ropný plast.
Jan Kratochvíl (*1984) a Marek Břinčil (*1981) pocházejí z Prahy, jejich cesty se ale střetly až v době, kdy oba studovali v Berlíně. A tam taky začali působit ve sportovním byznysu – v roce 2009 založili společnost zaměřenou na distribuci sportovního zboží, tu později odkoupila švédská firma Salming a do roku 2020 v ní měli Kratochvíl s Břinčilem na starosti obchod a marketing pro region střední Evropy. V roce 2020 opět začali podnikat na vlastní pěst a založili značku zelené běžecké obuvi a oblečení Winqs.
Alina Rudya / magazín Hrot
Ty největší sportovní značky se dnes obchodují i na burze, nemohou si tedy dost dobře dovolit přepnout ze svého dosavadního nastavení – které mimochodem podle vědců z MIT v případě výroby běžecké obuvi produkuje čtyři miliony metrických tun emisí oxidu uhličitého ročně – do ekologického módu. Kratochvíl velké značky přirovnává k těžkému trajektu, který se pomalu sune dopředu daným směrem, jen těžko mění kurz.
Mají vybudované dodavatelské řetězce a jasně nastavené výrobní procesy, díky nimž jsou schopny pár bot, který zákazníka vyjde na 150 až 200 eur, vyrobit z levných ropných plastů přibližně za 18 eur.
A vzhledem k vysoké marži (u velkých hráčů osciluje v průměru mezi 50 a 55 procent) jsou pak schopny vydělat i přes velké náklady na marketing.
„Kdyby tak jednatel dané značky přišel na burzu s tím, že takhle to dál nejde, že musí pracovat s ekologickými materiály a dělat boty, které lze snadno recyklovat, musel by si hledat novou práci. Čísla by pak totiž vůbec nevycházela, jelikož by výrobní náklady vyskočily z 18 třeba na 30 eur, klidně i podstatně výš,“ doplňuje Břinčil.
A pokračuje: „To je při objemu výroby, který se v případě některých značek ročně šplhá i k 500 milionům párů bot, skutečně ohromný rozdíl. Vidíme, že velké značky mají cenovou strukturu a marketing nastavené tak, že si ani nemohou dovolit výrobní proces takto zásadně proměnit.“
Bylo zřejmé, že nemá cenu měnit něco, co je tak pevně ukotvené. Místo toho se dvojice rozhodla, že půjde proti proudu a vybuduje vlastní, ekologicky zodpovědnou značku běžeckých bot úplně od píky.
A proč právě běžecké boty? Jednoduše proto, že značek zaměřených na „zelené“ oblečení už je na trhu spousta, stejně tak značek nabízejících ekologičtější městskou obuv či sneakers.
Trocha infotainmentu z běžecké branže
grafika: magazín Hrot
V běžecké obuvi, kde by ropné plasty omezili na úplné minimum, ale viděli Kratochvíl s Břinčilem velký potenciál. V roce 2020 se tak pustili do práce, založili startup Winqs a začali shánět investory a výrobce. Načasování by se při zpětném ohlédnutí dalo označit spojením štěstí v neštěstí.
„Dal jsem výpověď v Salmingu a asi týden nato přišel první lockdown kvůli koronavirové pandemii,“ směje se Kratochvíl. Výhodou pandemických výpadků byl ale fakt, že velké továrny najednou neměly co vyrábět, jelikož se zastavily zakázky.
Když si tak čerství startupisté udělali průzkum trhu a zjistili, jaké materiály by mohli využít pro výrobu ekologické běžecké boty, a s výběrem posléze oslovili potenciální výrobce, nesetkali se s odmítnutím.
„Neměli co dělat, výrobní procesy se zastavily, nic se nevyvíjelo… A my v tu chvíli přišli s novým projektem, kterého se chytli,“ popisuje Břinčil.
Výdrž boty je podle nás nejpodceňovanější faktor udržitelnosti.
Ukázalo se, že poskládat běžecké boty s minimálním využitím ropného plastu nebude problém. Některé značky už totiž různé komponenty, které jsou v základu třeba rostlinného původu, využívaly. Šlo jen o to, použít vše v jednom výrobku. Ovšem začalo být rychle zřejmé, že výroba bude podstatně dražší než u bot konvenčních, a to přibližně dvakrát.
Kratochvíl a Břinčil si navíc původně mysleli, že vývoj bude trvat maximálně šest měsíců, nakonec se ale protáhl na dva a půl roku. Přitom se nesnažili vyrobit typ boty, který by byl tvarově zvlášť specifický, naopak chtěli udělat botu tak, aby oslovila co nejvíce lidí, a měla tedy parametry klasických běžeckých bot.
Nechtěli dělat ani boty, které by si běžec koupil primárně proto, že mají nálepku „udržitelné“ – hlavním prodejním argumentem měla být jednoduše kvalita a spolehlivost.
Do procesu navrhování se tak zapojili například designéři z Itálie nebo ze společnosti Michelin, která dodává i recyklovaný pryžový materiál na výrobu podrážek.
Látka, vášeň a posedlost. Český krejčovský ateliér ukazuje, co znamená skutečný luxus
Podnikatelé pak potřebovali investici pro samotný vývoj prototypu. V prvním kole se jim podařilo vybrat 200 tisíc eur (v přepočtu asi pět milionů korun). Ve druhém kole již sbírali peníze, aby mohli začít vyrábět. To se stalo předminulý rok – poté, co v rámci andělských investic startup Winqs vybral přes milion eur (asi 25 milionů korun).
Mezi investory byly například Triple B, fond Tomáše Bati či český N1. „Stále jde o malé částky v kontextu budování sportovní značky, ale hodně nám to pomohlo v budování portfolia, skladu či personální struktury pro zajištění všech procesů. Stále jsme na úplném začátku a nyní rozjíždíme třetí investiční kolo,“ upřesňuje Kratochvíl.
Z čeho se tedy podařilo poskládat botu, která se loni dostala na evropský trh? Ve výrobě alternativ k ropným plastům je dnes dobře známá cukrová třtina. Po vylisování šťávy se z jejích suchých vláken vyrábí buničina, z níž lze vyrobit materiál se stejnými vlastnostmi, jako má plast.
Podrážky jsou vyrobeny z recyklované pryže, vložky do bot z pěny z mořských řas, tlumicí mezipodrážka z ricinových fazolek a textilní část z Lyocellu, který vzniká z eukalyptové buničiny.
„Nechci to zlehčovat, ale dělat textil je v dnešní době relativně jednoduché, zároveň jsme věděli, že značky, které se zaměřují na sportovní textil bez plastů, už existují. U sportovních bot to tak nebylo, a jelikož jsme chtěli mít s vlastní značkou velký dopad, šli jsme tímto směrem,“ říká Jan Kratochvíl (vlevo). Marek Břinčil vpravo.
Alina Rudya / magazín Hrot
„Některé materiály se už ve výrobě obuvi používaly, ale vložku do bot z mořské řasy jsme vzali od nápadu do procesu a vyvinuli až do finální podoby. Podobně pracujeme na nových botách – snažíme se najít nový materiál, který by se dal využít pro naše potřeby,“ říká Marek Břinčil.
S tím jde ruku v ruce i inovace pro novou kolekci bot, na níž nyní ve Winqs pracují. Zásadní problém běžeckých bot je rychlé opotřebení tlumení. Standardní pár vydrží maximálně 500 km, po kterých tlumení odejde a v botách se běhá mnohem hůře, což vede k tomu, že si člověk pořídí nový pár.
„Nyní pracujeme s novou pěnou od amerického dodavatele. Z více než 80 procent ji tvoří recyklát použitých plastů a vydrží 1500 km. Výdrž boty je podle nás nejpodceňovanější faktor udržitelnosti. Když vám výrobek vydrží třikrát tak dlouho, potřebujete jednak třetinu vlastních nákladů na uběhnutí jednoho kilometru, jednak máte za každý kilometr třetinovou uhlíkovou stopu,“ vysvětluje Kratochvíl.
Už nyní je ale uhlíková stopa každého páru, který startup vyrobí, podstatně nižší: při využití ropných plastů se výroba dostává na 14 kilogramů oxidu uhličitého, v případě Winqs jde asi o 7,5 kilogramu.
K nižší uhlíkové stopě přispívá i další důležitý parametr běžeckých bot od Čechů z Berlína, a tím je modularita. Winqs se od začátku vyrábějí tak, aby se daly poté, co doslouží, snadno rozebrat.
Kratochvíl a Břinčil našli obchodního partnera z Nizozemska, který ví, jak jsou jejich boty stavěné, dokáže je rozdělit na jednotlivé komponenty a ty následně zrecyklovat.
„Část materiálů jsme schopni využít pro svrchní části nových bot, spodní část boty se rozdrtí a udělá z ní například tlumení, případně se pro ni najde jiné využití. Kompletní cirkularita bohužel zatím možná není, ale stále jsme na tom podstatně lépe, než kdybychom botu museli na konci jejího životního cyklu spálit,“ dodává Břinčil.
Stále je tak co zdokonalovat a ropné plasty v botách dále minimalizovat, už nyní jsou ale zakladatelé značky WINQS na správné cestě. Čerstvě přišli také s cirkulární kolekcí sportovního oblečení, boty pro ně budou ale vždy základ.
„Vidíme, že další směr pro nás může být trailový běh, výhledově bychom se mohli posunout i do segmentu sálové obuvi a jiných sportovních bot. Vždy se ale chceme soustředit na produkty, které můžeme dělat jinak než ostatní.“
