Italské krejčovské ateliéry jsou proslulé svou pečlivostí, stejně jako Italové jsou proslulí svým vytříbeným módním vkusem. Když se ale chcete nechat unést zdánlivě nekonečným výběrem nádherných látek té nejlepší kvality, ručně vyřezávanými knoflíky z australské perleti od nejstaršího italského knoflíkáře a plejádou barev jedinečných hedvábných nití, nemusíte se rozjíždět do Milána ani Florencie.

Stačí zajet do Horních Počernic. Tady, v prvním patře nenápadné budovy u hlavní silnice vedoucí na pražský východ, se totiž ukrývá království Patrika Dařílka, zakladatele krejčovského ateliéru jako ze starého světa.

Jestliže by si měl člověk vybrat jedno slovo, které charakterizuje Patrika Dařílka, je to preciznost. Právě díky tomu, že je perfekcionista tělem i duší, se v jeho výrobních prostorách rodí zakázkové košile, saka, společenské kalhoty, džíny, ale i dámské oděvy tak propracované, že z nich přechází zrak.

Magazín HrotMagazín Hrot

Sekla s architekturou a otevřela si pekárnu s francouzskou duší. „Radši kultivovat kvas než lidi,“ říká

Oblečení se tady tvoří výhradně systémem světové vrcholné krejčoviny – vzniká postupně, pod rukama rodinného týmu špičkových švadlen a krejčových. Každému originálnímu kousku předchází „moulage“ (modelace látky na figuríně či postavě – pozn. red.) a následně má za sebou desítky, ale i stovky hodin práce.

„Sako u nás vzniká téměř 200 hodin a je na něm více než 130 tisíc ručních stehů. Košili vytváříme tři a půl dne z celkem 57 dílů a je šitá patnácti stehy na jednom centimetru veškerých šicích drah, což nikdo neumí a nedělá,“ popisuje Dařílek.

„Jde o jeden z mnoha našich unikátních řemeslných a technologických postupů. Klíčovým důvodem je maximální kvalita. Díky tomu například švy získávají výjimečnou flexibilitu v pohybu na těle, a zároveň jedinečnou pevnost – naše stehy neroztrhnete. Tvoříme užité umění, které s vámi má dlouho žít a těšit vás,“ prozrazuje.

Z tkalcovny k rodinnému byznysu

K tomuto užitému umění byl Patrik Dařílek nejspíš předurčený, i když si to nejprve neuvědomoval. Jeho babička pracovala celý život v tkalcovně a tam s ní už jako malý kluk trávil spoustu času.

„Bylo tam horko, strašná spousta prapodivných vůní – pro někoho smradů – , obrovské válce s náviny režných přízí, ze kterých se tká. Babička si brávala některé kusy domů na kontrolu, takže měla v kuchyni speciální prohlížecí stůl, na němž byla schopná vyhledat, odstranit nebo alespoň označit případné tkalcovské vady,“ vzpomíná Dařílek.

Dnes se směje, že i když si nežili na vysoké noze, jako kluk spal pouze v damašku a byl oblékaný do věcí, které se zejména kvalitou materiálů odlišovaly od všeho ostatního.

„Už jako malý jsem s babičkou chodil na zkoušky k její lokální krejčové, ale nesnášel jsem to. Chtěl jsem raději jezdit někde na kole. I já jsem se později oblečením hodně odlišoval, na gymplu to bylo peklo – chtěl jsem džíny a místo toho jsem chodil s tátou ke krejčímu, aby mi šil manšestrové kalhoty.“

Rodina ho zásadně ovlivňovala i nadále. Strýc z matčiny strany vystudoval v Ústí nad Labem textilní průmyslovou školu a emigroval do Kanady. Právě tam po převratu mladého Dařílka pozval na zkušenou.

Chceme to dělat tak, jak to děláme. A naprosto úchylně a sebemrskačsky to ještě posouváme.

„Bob žil v té době v Montrealu, kde měl už tehdy vytvořenou vlastní obchodní agenturu. Pracoval pro tři nejvýznamnější košilové tkalcovny Evropy a světa, které zastupoval v Kanadě i ve Spojených státech.“

Byznys se postupně rozvíjel, Patrik Dařílek studoval, učil se jazyk a vedle toho se zapojil i do rodinného podnikání. To bylo nejprve zaměřené na dodávání špičkových materiálů nejznámějším módním brandům světa. V průběhu let se ale proměnilo v samotného výrobce a dodavatele hotových oděvů.

Rady od těch nejlepších

Právě designéři prestižních módních značek a jejich rostoucí potřeba kompetentních spolupracovníků byli prvotním impulzem, proč nedodávat pouze metráž, ale i hotový produkt.

„Luigi D’Abbondanza, náš přítel a člověk, kterého jsem si nesmírně vážil – domestikovaný kanadský Ital a nejlepší kanadský a severoamerický košilář – mi říkal: ,Zkuste to’. Protože v Česku se přece košile vždycky nějakým způsobem šily,“ vypráví Dařílek.

Měsíčník HrotMěsíčník Hrot

Martin Wichterle: Jak udělat z Česka světovou značku a stát se technologickou velmocí

„Právě díky němu se to začalo lámat. V té době jsem už disponoval slušnou znalostí tkanin a padlo rozhodnutí vstoupit na pole neorané. Co kdybychom tedy dělali košile?,“ směje se.

„Luigiho jsem se zeptal, kdo je podle něj – kromě jeho samotného – nejlepší košilář na světě. Řekl mi, že až zase pojedu na Pitti do Florencie (výstava pánské módy – pozn. red.), najdu si firmy Marol a Fray. Což jsem při nejbližší cestě na veletrh udělal a se všemi prostředky, které jsem u sebe tehdy měl, jsem běhal po městě a snažil se koupit alespoň jednu jejich košili,“ líčí.

„Potřeboval jsem ji totiž analyzovat, abych přišel na to, co je na ní všechno jinak. Stála mě všechny peníze – v té době 480 marek, což byla v roce 1991 nepředstavitelná suma,“ zdůrazňuje.

Pak už to šlo při zpětném pohledu ráz na ráz. Patrik Dařílek odhalil taje nejlepších košil světa. A zaměřil se na to, co by se dalo udělat ještě lépe. „Kde je vůle, tam je cesta, to je naše rodové heslo,“ říká a dívá se na svou manželku Ivetu, která je důležitou součástí týmu Emperor.

„Šli jsme skrze slzy, pot a krev, metodou pokus-omyl, protože tuhle cestu před námi nikdo neprošel. Košile může být udělaná bezpočtem způsobů. A o tom, co my považujeme za standardní produkt, nám všichni ostatní říkají, že to téměř není po technologické stránce možné vyrobit,“ líčí.

„Navíc i dnes neustále děláme další inovace, testy a zkoušení. Přestože je to pro nás vražedné, nechceme tu úroveň snížit. Chceme to dělat tak, jak to děláme. A naprosto úchylně a sebemrskačsky to ještě posouváme,“ přibližuje se smíchem Dařílek.

Obsluhoval jsem kanadského premiéra

U košilí to ale neskončilo. Jak by také mohlo. Když zjistíte, jak zdokonalit jeden produkt, proč se zastavit jen u něj?

Navíc když se s rodinnou firmou dostali do fáze, kdy prostřednictvím svého obchodního partnera šili například pro kanadského ministerského předsedu. Ale zejména pro velké globální značky jako Ralph Lauren, Armani, Karl Lagerfeld, Zegna, Baldessarini, Chester Barrie či New and Lingwood.

Patrik Dařílek začal pociťovat, že mu bere svobodu, když není schopen vytvořit oděv od hlavy až k patě. Když bezchybně ušitou košili doplní kalhoty, které, řekněme, funkčně i esteticky strádají.

Šli jsme skrze slzy, pot a krev, metodou pokus-omyl, protože tuhle cestu před námi nikdo neprošel.

„Zejména při vytváření šatníku pro jednoho klienta, což je velmi intimní záležitost, mi ubíralo svobodu volby, když jsem byl odkázaný na to, co udělají ostatní. Chtěl jsem být schopen vytvořit cokoliv, co chci, cokoliv, co člověka potěší a naplní jeho potřebu. A přitom nebýt závislý na dalších stranách,“ říká.

„Nikdy bych jinak nezařídil tu naprostou sofistikovanost. Odívání je kromě vzhledu i stylu také vrstvení. A vy chcete, aby vám na každá vrstva, kterou máte na sobě, co nejlepším způsobem fungovala,“ vysvětluje Dařílek.

Postupně si tak díky svému zápalu pro objevování a velké zvídavosti osvojil všechna zákoutí vrcholné krejčoviny, která nyní odhaluje svým klientům v salonu Emperor.

Dnes už pro velké značky nešije. Výzkum a vývoj podle svých slov aplikuje v ušlechtilejší formě a těžit z něj mohou jednotlivci, kteří si Dařílka najdou.

Srdcem salonu v Horních Počernicích je vášeň, u které cesta Patrika Dařílka začala. A tou jsou látky. Když vás po salonu provádí a pod rukama mu prochází jedna látka za druhou, oči mu radostně září.

Vysvětluje, že tu pracují s ohromnou škálou materiálů, které představují technické vrcholy v té které skupině přízí a způsobů tkaní. V případě košil jde o dvojmo skané příze, v případě svrchních materiálů pak zejména o kašmír, hedvábí, alpaku a vikuňu v různých kombinacích.

Najdete zde ale také látky s příměsí lnu, konopí či australské merino. Materiály si nadto Dařílek přibližně z poloviny sám vytváří – jak vazby, tak designy.

Luxus pro krále

„Tohle je nejexkluzivnější košilovina, kterou dělají Italové jenom pro nás. Je technicky jemnější a tenčí než stoprocentní hedvábí,“ říká nadšeně Dařílek, když mu mezi dlaněmi protéká jedna z látek.

A poté ukáže jeden z nejdražších materiálů na světě, o němž sám hovoří jako o dechberoucím. „V této tkalcovně používají diamantový prach, který nanášejí na vlákno. Díky tomu se rodí nejhlubší odstín existující modři. Látka vzniká ve Velké Británii a jistou zásluhu na tom má dokonce i stávající britský panovník,“ usmívá se.

Hot FoodHot Food

Prvotřídní maso i tradiční česká kuchyně. Le Petit Beefbar oživuje první republiku v kosmopolitním pojetí

V ateliéru Emperor se tak zhmotňuje všechno to, co je na vrcholné krejčovině nejkrásnější a nejzajímavější. Ty nejpřepychovější a zároveň nejfunkčnější látky, mistrně ovládnuté řemeslo a přístup, pro který je i slovo individuální málo.

A i když Patrik Dařílek často podotýká, že jde o přístup, který lze označit za sebemrskačský, stojí mu za to. Dává mu totiž to, co je pro něj nejcennější: tvůrčí svobodu vytvořit jakýkoliv oděv v té nejlepší možné kvalitě a podobě, bez kompromisů, s úctou k člověku, který jej poctil svou důvěrou, který se nechal obléct a vést.