František Fošum, zakladatel Fošum Classic Cars
Tomáš Novák, Hrot
Chrom, lak a láska
Poctivá ruční práce a krása klasických aut. František Fošum vybudoval byznys na renovaci králů silnic
Fošum Classic Cars je rodinná firma z jižních Čech, jejíž tradice sahá do roku 1990. Zakladatel František Fošum klade důraz na detail, řemeslnou poctivost a férový přístup. Desítky let zkušeností s renovacemi a servisem těch nejproslulejších klasických vozů jsou na výsledku vždy znát.
Redaktor junior
Hned při vjezdu do městečka Vodňany, zhruba půl hodiny jízdy od Písku, vás přivítá cedule Fošum Classic Cars. Do sídla stejnojmenné firmy dorazíte o pár set metrů později. Stojí na místě bývalého statku: dílny, kancelář i showroom. V prostorách showroomu přitom dříve bývaly stáje.
Dnes zde ale namísto klasických koní odpočívá pod naleštěnými kapotami několik set koňských sil. František Fošum k tomu dodává, že to vyloženě neplánoval. „Prostě to tak vyšlo,“ říká. Motorárna, karosárna i lakovna, všechny dílny jsou jen pár metrů od místa, kde ukazuje skvostná auta.
Jako přímý kontrast téměř nepopsatelné nádhery legendárního Jaguaru stojí na dvorku mezi dílnami vrak, který pečlivá renovace teprve čeká.
„Často mě s klientem dlouhodobě propojí láska k autům, a to je na tom krásné,“ popisuje František Fošum své vztahy se zákazníky
Tomáš Novák, Hrot
Ptám se, jestli stav vraku odpovídá tomu, ve kterém se obvykle zakázky dostanou k panu Fošumovi. Nebo se jednotlivá auta před renovacemi zásadně liší? „Většinou vypadají vizuálně o něco lépe. Ale vlastně ano, stav je stejný,“ směje se František.
Zajišťovat přísun vraků k renovaci mu pomáhá síť kontaktů, které si za léta v byznysu zajistil. Zároveň i sám aktivně vyhledává, co se dá kde ulovit.
Když se tak dívám na půvabný vrak, který v klidu čeká, až si ho zručný zakladatel firmy vezme do parády, napadá mě: „Kdy už se auto ocitne za bodem záchrany?“
Naše auta mají na tachometru nulu
„Pokud někdo auto vyloženě nezničí, například neodbornou úpravou, je zachranitelné prakticky všechno. Když vyhodnocuji, do čeho se pustit, je pro mě nejdůležitější, jestli je to auto v původním stavu. To znamená, jestli má původní lak, jestli ho někdo nesprávně svařoval a podobně. Zároveň se dívám i na to, v jaké je kompletnosti – jestli má všechny součástky, které má mít, protože i když jde vyrobit nové v podstatě vše, u určitých věcí by cena kvůli tomu přesáhla únosnou mez,“ vysvětluje pan Fošum.
Jako příklad uvádí přístrojové vybavení: tachometr či otáčkoměr. Nebo lišty a znaky. I to je důvod, proč se věnuje specifickému výběru vozidel: „Jaguar, Mercedes, Porsche a nějaká anglická auta: Triumph, MG či Austin-Healey,“ popisuje obvyklé portfolio.
Kromě toho, že se na tyto značky snáze shánějí díly, zdůvodňuje František Fošum své preference kombinací kvality značek a svou láskou, kterou k nim chová. Zároveň podle něj u těchto modelů méně často narazíte na neodborné dřívější opravy. „Běžná auta ke konci jejich života opravuje každý, kdo má ruce a nohy,“ dodává.
Cestou do motorárny procházíme kolem klasické dílny, kterou však míjíme se slovy: „Tady děláme jenom klasické opravy a servis“. Místo toho spěcháme hned do dalších dveří, za kterými František odhaluje zavěšené motory: „Ty se rozebírají do posledního šroubku, stejně jako celé auto.
Hned bere do ruky převodovku, podle něj z roku 1947, a ukazuje na další díly. „Tohle jsou jaguary 3,5 litru, 40. léta. Je to dělané opravdu z trosek. Jsou to stovky dílů, které vám všechny projdou pod rukama a něco s nimi musíte udělat. Proto máme i na webu, že naše auta mají na tachometru nulu...“
Pokud někdo auto vyloženě nezničí, například neodbornou úpravou, je zachranitelné prakticky všechno.
Když už jsme u těch tachometrů. Ty tady také repasují. František každý nastaví na minus 500 kilometrů. „Abych mohl 500 kilometrů najet, každé auto vyzkoušet a následně odstranit veškeré drobnosti. Přece jen je to ruční práce,“ vysvětluje.
Dodává, že zmíněných půl tisíce kilometrů není běžná praxe, ale jeho osobní zkušenost. „Vím, že po 500 kilometrech se na to auto můžu opravdu spolehnout,“ přibližuje svůj přístup.
Mezi motory nám následně ukazuje na počítači stovky fotek. Každá součástka je pečlivě nafocená, stejně jako všechny důležité fáze procesu.
Cestou do první z dílen míjíme světle modrý Jaguar E-Type z roku 1962, který showroomu vévodí
Tomáš Novák, Hrot
Katalogizace ale neslouží pouze praktickému účelu – klient si tak kromě krásného vozu odveze i kus jeho historie. „Dříve jsme to dávali v knížkách, ale doba je už trochu jinde. Takže dnes jsou to CDčka,“ směje se.
Katalog se zároveň hodí, pokud se zákazník rozhodne servisovat auto jinde. I když najít dnes odborný servis klasických aut je čím dál obtížnější úkol. „Lidí, co se na to specializují, je velice málo. A zároveň ne každý na to má správné vybavení. To je právě naše výhoda, kromě renovací nabízíme i servis,“ popisuje František současnou situaci.
„Moderní automobily jsou dělané na bázi výměny za nové. Opravy zase výměnou za nový komponent, takže dnešní mechanici se to vlastně přestávají učit. Mizí řemeslná zručnost,“ povzdychne si.
„Klasická auta jsou z mého pohledu od 50. let, historická vozidla jsou před 2. světovou válkou,“ popisuje František Fošum
Tomáš Novák, Hrot
Má tedy strach, že spolu s tradicí vymizí i tohle cenné know-how? „Samozřejmě o to mám strach. Bez šikovných lidí neudělám nic.“ Zároveň vypráví, že sám měl štěstí a našel šikovné zaměstnance. Mimochodem všechny z jižních Čech.
Z motorárny pokračujeme do karosárny. Procházíme mezi dalšími jaguary E-Type, u kterých si František nejvíce pochvaluje koncept s otevírací kapotou. Ukazuje nám, jak vypadá auto, než se mu dostane pod ruce, a jak vypadá, když z karosárny odjíždí.
Rozdíl je přitom na první pohled znatelný. „Samozřejmě používáme nejmodernější techniku, jako jsou například rovnací rámy. Neděláme to na koleně,“ prohlašuje.
Bez šikovných lidí neudělám nic.
Při renovaci dojde na chvíle, kdy v dílně vyrábějí nové komponenty. Používají ale původní části jako referenci? Nebo si dopřávají určitou svobodu?
„Když chceme vyrobit něco nového, potřebujeme minimálně původní kus, abychom ho okopírovali úplně stejně. Svoboda by v tom nedávala smysl,“ říká František. A dodává, že zákazník si u něj může vybrat barvu pouze ze škály, která se k autu dodávala v jeho původním roce výroby.
„A když si zákazník auto přelakuje poté, co od vás odjede, donutíte ho strhnout si nálepku Fošum Classic Cars?“ ptám se žertovně. „Minimálně,“ směje se majitel úspěšné firmy.
V dílně pana Fošuma se mimochodem renovovaným kráskám neříká veterány, jak by si laik mohl myslet. Používají tady spíše termín klasická auta. Ale jaký je v tom rozdíl?
„Pod slovem veterán může mít člověk všechno možné, klasická auta jsou z mého pohledu od 50. let, historická vozidla jsou před 2. světovou válkou,“ vysvětluje. Zároveň je přesvědčený, že i z některých dnešních sportovních vozů budou jednou klasická auta.
Všechno je ruční práce
Aby se z vozidla stala klasika, chce to také mít určitý rodokmen. „Taková auta byla na svou dobu něčím výjimečná –designem nebo technikou. Ale primární je estetika. Z mého pohledu se určitá krása z nových aut vytrácí. Když k vám dnes něco přijíždí, ze dvou set metrů přemýšlíte, co je to vlastně za auto. Tak moc jsou si podobná.“
Z dnešních spotřebních vozů nevidí pan Fošum potenciál stát se klasickým vozem v podstatě nikde. Pouze v autech, která jsou výjimečná již dnes – v supersportech.
Ovšem přidává poznámku, že co se finanční stránky klasických aut týče, jednu věc určitě predikovat lze: „Auta, která jsou nějakým způsobem ceněná už dnes, na hodnotě jen porostou.“
František Fošum miluje také hodinky. Láska k technice a přesně fungujícím mechanismům se prostě nezapře
Tomáš Novák, Hrot
„Nedokážu úplně odhadnout, u kterých z nich výrazně poroste cena, ale mám za to, že udržitelnost hodnoty je u klasických vozů stoprocentní. Těch aut už nikdy víc nebude,“ přidává svůj pohled.
Mezitím se ocitáme na konci celého komplexu. „Je to běh na dlouhou trať, nicméně jsem zastáncem toho, že pokud si člověk neudělá všechno sám, výsledek může být diskutabilní,“ říká pan Fošum.
„Proto si děláme všechno vlastnoručně: rozebereme, odkarosujeme, nalakujeme. Poté začne de facto to nejsložitější – auto složit,“ zakončuje prohlídku svých dílen.
Přicházíme až do lakovny, kde potkáváme pana Fošuma mladšího, Františkova syna. „To je pan lakýrník,“ směje se pyšný otec
Tomáš Novák, Hrot
Tohle krásné řemeslo i lásku ke klasickým vozům zdědil František Fošum po svém otci, dnes je ve firmě i se svým synem, už třetí generací. „Táta si vždy zakládal na tom, že držel svoje slovo. Zároveň chtěl, aby lidi dělali svou práci poctivě, přičemž vždy začínal sám u sebe. Já to mám stejně, člověk by měl dělat něco, co umí, a dělat to dobře,“ líčí šéf firmy.
Celý proces renovace klasického auta přitom podle něj trvá od jednoho roku do tří let. „Rozhodně to není otázka pár měsíců, člověk si na to počká.“ Díky tomu ovšem s některými klienty navázal i dlouhodobá přátelství.
A co by jako milovník krásných starých aut vzkázal dnešním automobilkám? „Dnes jsou v takové slepé uličce. Designově je to posledních 20 let trochu nesmysl. Technicky jsou pod tlakem na emisní normy, čímž také ztrácejí hodnotu. Vzkázal bych jim asi jen, aby dostaly rozum, i když automobilky samotné za to nemůžou. Je to těžký boj, rozhodně jim to nezávidím."
Z mého pohledu se určitá krása z nových aut vytrácí.
Podle pana Fošuma nepřežila drtivá většina klasických automobilek svou éru, snad jen kromě Mercedesu. Všechny velké továrny na skvělá auta podle něj již zbankrotovaly ve větším či menším měřítku. A to včetně například legendární Bugatti, která zbankrotovala již před 70 lety.
Čím víc se člověk snaží dělat věci poctivě, tím těžší je obstát v realitě dnešního trhu. Vracet klasickým autům život, aby se z nich lidé mohli těšit další dekády, má proto ještě větší smysl. Bez poctivých rukou a lásky k oleji, laku, chromu i benzinu by z českých i evropských silnic možná vymizela úplně.
Na samotný závěr se ptám Františka Fošuma, jestli jsou auta jeho jediná láska, nebo obdivuje i jiné krásné a funkční mechanismy, třeba hodinky. Okamžitě se mu rozzáří oči. „Určitě hodinky. Taky proto mi jich několik visí na zdi.
