Objevují se i takzvané mikroškoly, malé skupiny žáků vedené jedním učitelem nebo rodičem
Shutterstock.com
Trend
Američané nevěří školám. Čím dál víc jich učí své děti doma
Domácí výuka zažívá v USA nový rozmach. Sedmnáct států hlásí pro rok 2024/25 růst zájmu o takzvaný homeschooling. K němu rodiče vedou pokles důvěry v tradiční veřejné školství, ale i politické kroky administrativy Donalda Trumpa.
editor
Domácí vzdělávání už dávno není jen výjimkou. V amerických domácnostech se stále častěji snídá v osm ráno a krátce poté se kuchyňský stůl mění na učebnu. O širším fenoménu píše ekonomický web Business Insider.
Podle dat Homeschool Research Lab při Johns Hopkins University hlásí sedmnáct států pro školní rok 2024/25 nárůst počtu dětí vzdělávaných doma. Ve Virginii se takto vzdělává přes 56 tisíc žáků, v Severní Karolíně více než 165 tisíc a v Georgii skoro 90 tisíc.
Navazuje to na trend z minulého roku, kdy devatenáct států hlásilo růst a jen dva pokles. U dvaceti států data zatím chybí, jejich čísla budou k dispozici v příštích měsících.
Pandemie covidu sice odstartovala první vlnu masivního přesunu dětí do domácí výuky, kdy rodiče nebyli spokojeni s kvalitou distančního vzdělávání ve veřejných školách, ale dnešní růst tohoto jevu má jiné kořeny.
„Lidé, kteří se rozhodnou vzdělávat své děti doma, jsou o něco mladší než jejich vrstevníci z řad rodičů ze soukromých nebo veřejných škol,“ říká Angela Watsonová z Johns Hopkins Institute for Education Policy.
Podle ní jde o záležitost mladší generace, která ve vzdělávání vlastních potomků doma nevidí nic špatného ani žádné stigma, jak tomu bylo u starších ročníků, píše web Business Insider.
Domácí výuka však každopádně nedominuje ani ve státech, kde je hodně populární. Do toho má ještě pořádně daleko. Například ve Virginii navštěvuje veřejné školy přes 1,2 milionu žáků. Přesto se struktura vzdělávání mění.
Když si jednou vyberou jinou cestu vzdělávání, je pravděpodobné, že v ní budou pokračovat i u dalších dětí.
Administrativa prezidenta Donalda Trumpa podporuje školní vouchery, které umožňují rodičům využít federální peníze i na soukromé školy nebo domácí vzdělávání.
Veřejné školy tak čelí nejen poklesu počtu žáků, ale i finančním tlakům. V některých případech je to nutí ke slučování či úplnému uzavření. K tomu se přidává i dlouhodobý trend klesající porodnosti a nedostatek stabilního federálního financování.
„Lidé opouštějí tradiční vzdělávací systém z různých důvodů, ale všechny se týkají toho, že jejich potřeby nejsou v tomto univerzálním školním prostředí uspokojovány,“ říká Watsonová. „A tak přecházejí na domácí vzdělávání,“ doplňuje.
Domácí vzdělávání dnes není jednotným modelem – často se kombinuje s dalšími možnostmi. V Arizoně umožňují veřejné školy v půlmilionovém městě Mesa, aby do nich děti, které se primárně učí doma, částečně docházely.
Objevují se i takzvané mikroškoly, malé skupiny žáků vedené jedním učitelem nebo rodičem. Spíše jde tedy o to, že se spektrum nabídky vzdělávacích možností pozvolna rozšiřuje a rodiče volí z většího množství, než byly zvyklé předchozí generace.
Podle Watsonové odchod z tradiční školy často znamená i dlouhodobou změnu přístupu rodiny: „Když si jednou vyberou jinou cestu vzdělávání, je pravděpodobné, že v ní budou pokračovat i u dalších dětí.“
