Tento produkt je přitom klíčový pro srdce tchajwanské ekonomiky: petrochemii a polovodiče. Bez nafty se nezrodí plastové komponenty, které proudí z továren ostrova do mobilů, aut i vesmírných družic po celém světě. Zpráva helsinského think-tanku Centre for Research on Energy and Clean Air přitom ukazuje, že Tchaj-wan se s tímto obchodem nevypořádává zrovna hrdinsky – spíš jako žák, který opisuje za zády učitele.

ByznysByznys

Sibiřská kocovina: Ropa mizí, sankce zůstávají

Válka ano, ropa taky

Od začátku invaze na Ukrajinu v roce 2022 Tchaj-wan uvalil na Rusko některé sankce a připojil se k západnímu konsensu. Zakázal vývoz špičkových technologií do Moskvy a státní podniky údajně v roce 2023 přestaly nakupovat ruskou ropu. Jenže zpráva z Helsinek přináší chladivou sprchu: od invaze už Tchaj-wan za ruskou naftu zaplatil přes 4,9 miliardy dolarů.

„Závislost Tchaj-wanu na ruské energii představuje hrozbu pro národní bezpečnost,“ varuje Puma Shen, poslanec vládní Demokratické pokrokové strany. Důvod? Těsné vazby mezi Moskvou a Pekingem. Čína, která se nikdy netajila ambicí „sjednotit“ Tchaj-wan, by mohla skrze Moskvu bez výstřelu odříznout ostrov od životně důležitých dodávek.

Přitom například Formosa Petrochemical, jeden z energetických pilířů ostrovní ekonomiky a dodavatel petrochemie pro polovodičový sektor, navýšila podíl ruské nafty ze 9 % před válkou na téměř 90 % v první polovině roku 2025. Její rafinerie na západním pobřeží ostrova tvoří 96 % všech dovozů ruské nafty do země. Ačkoliv firma některé závěry zprávy odmítá, sama přiznává, že podle interních údajů činí letošní podíl ruské suroviny 85 %.

Obchodní bariéryObchodní bariéry

Pro dobrotu na žebrotu: Tchajwanci slíbili, že v USA investují biliony. Trump je stejně tlačí obřími cly

Když svoboda závisí na diktatuře

Tchajwanské ministerstvo hospodářství se brání. Tvrdí, že suroviny nakupuje skrze otevřená výběrová řízení a vyžaduje soulad s mezinárodními sankcemi. Na papíře to vypadá korektně. V praxi je ale těžké ignorovat fakt, že Formosa nakupuje především z Ruska, a to právě v době, kdy demokratické státy tlačí na izolaci agresora.

Podle firmy jde o odraz „globálních tržních podmínek“, nikoliv o záměrnou strategii. A prý pokud by se pravidla zpřísnila, okamžitě se přizpůsobí. Jenže jak připomíná spoluautorka zprávy a ředitelka tchajwanské Nadace pro environmentální práva Hsin Hsuan Sun: „Tchaj-wan si nemůže dovolit ignorovat sankce a rizika v dodavatelském řetězci, která přináší rostoucí závislost na ruských fosilních palivech.“

Obavy nejsou jen teoretické. Washington v srpnu uvalil sekundární cla na Indii právě kvůli jejím obchodům s ruskou ropou. A prezident Trump opakovaně hrozí sankcemi vůči každé zemi, která se nepostaví Putinovi jednoznačně. Není těžké si představit, že Tchaj-wan by mohl být příští na řadě.

Není to přitom jediný tlak ze zámoří. Když ministr obchodu USA Howard Lutnick zmínil, že Tchaj-wan by měl přesunout polovinu kapacity výroby čipů do Spojených států, vláda v Tchaj-peji vzkázala: „Ne.“

TechnologieTechnologie

Barracuda z Tchaj-wanu: Raketa, která má kousnout do čínské dominance

Demokratický test

Zatímco Lin Chia-lung, tchajwanský ministr zahraničí, objíždí Evropu a volá po vytvoření „demokratického dodavatelského řetězce“, doma jeho země platí za surovinu, která Kremlu umožňuje financovat válku. „Obchodní a ekonomické kroky Tchaj-wanu musí být v souladu s našimi demokratickými partnery – jinak riskujeme poškození mezinárodní pověsti,“ říká poslanec Shen.

A právě v tom spočívá tchajwanský paradox: stát, který je globálně symbolem technologické inovace a demokratické odolnosti, zároveň svým petrochemickým apendixem přispívá do rozpočtu jednoho z hlavních ničitelů mezinárodního řádu.

Nyní je míč na straně vlády. Ministerstvo sice slibuje „další přezkum kontrolních opatření“ a spolupráci s firmami na jejich dodržování, ale zatím chybí konkrétní plán, jak se závislosti na ruské energii zbavit. Jak říká Sun: „Tchaj-wan by neměl financovat válečný stroj Kremlu.“