Těžba ropy na Sibiři
Shutterstock.com
Sibiřská kocovina: Ropa mizí, sankce zůstávají
Zatímco svět s napětím sleduje pohyby cen ropy na burzách, v hlubinách západní Sibiře a pod stepmi Volžsko-uralské oblasti se odehrává pomalé, tiché drama. Ruská ropná produkce, kdysi opora světových trhů, klopýtá.
šéfredaktor
Ruská invaze na Ukrajinu roztočila vír geopolitických důsledků – a jedním z nich je hluboký zásah do ropného srdce země. Západní sankce, které následovaly, zavřely Rusku dveře k technologiím a zařízení, bez nichž se moderní těžba prostě neobejde. Ruské vrty v Západní Sibiři a Volžsko-uralském regionu, už před válkou dávající najevo únavu, teď doslova dožívají.
„Získat ropu ze země je čím dál těžší a dražší,“ konstatuje pro WSJ Matthew Sagers ze společnosti S&P Global Commodity Insights. „A když vám ložiska chřadnou, musíte každým rokem víc běžet, jen abyste zůstali na místě. Je to v podstatě pomalé, dlouhé sbohem pro ruskou ropu.“
Drahá technologie, kterou si Moskva nekoupí
Aby Rusko mohlo těžbu udržet – natož rozšířit – muselo by následovat americký model těžby z břidlic. Jenže ten je vystavěn na sofistikované výbavě, know-how a inovacích, které si Moskva už zkrátka nemůže dovolit.
Američané od roku 2010 díky rozvoji břidlicových ložisek přidali na světový trh 8 milionů barelů denně. A především dokázali těžit levně. To Rusku chybí. Klíčové technologie – od AI softwaru pro mapování vrstev a plánování horizontálních vrtů, až po high-tech zařízení pro frakování – jsou výsledkem let vývoje a miliardových investic. A sankce uťaly ruský přístup k většině z nich.
Například bez aktualizací softwaru, které ruské firmy po roce 2022 nedostávají, jsou jejich analytické nástroje mnohdy nepoužitelné. V terénu pak chybí školené posádky i moderní zařízení. „Ruským operátorům chybí senzory ve vrtech, které by v reálném čase přenášely informace o horninách, tekutinách a pozici vrtu,“ přiznal šéf Gazprom Neft Alexandr Ďukov.
Nedostatek lidí, nedostatek peněz
Není to ale jen technologie, co Kreml postrádá. Válka odčerpala z pracovního trhu statisíce mužů, kteří by jinak mohli pracovat v ropných polích. Institut pro studium války letos upozornil, že Rusko měsíčně přichází o 45 až 50 tisíc vojáků, které nedokáže nahradit. A to se projevuje i v těžebním sektoru.
Když chcete z podzemí dostat ropu metodou hydraulického štěpení, potřebujete „spread“ – soupravu čerpadel o výkonu přes 2 000 koňských sil, která frakují skálu kilometr pod zemí a několik kilometrů do dálky. Taková sestava vyjde na desítky milionů dolarů. Jen jeden digitální efrac systém firmy Liberty Energy může stát až 60 milionů. Pro zemi s vyčerpanou pokladnou je to sci-fi.
Moderní vrtné soupravy – tzv. „walking rigs“, které se dokáží samy přesunout na další pozici – jsou v Rusku také vzácností. Tyto stroje, jaké vyrábí například Nabors Corporation, nejenže šetří čas, ale umožňují i delší horizontální vrty, které dnes představují standard. A právě díky nim americké firmy těží tak efektivně.
Budoucnost, která nepočká
Odhady nejsou lichotivé. Podle dat S&P Global může ruská produkce do roku 2030 klesnout o více než 20 % – z dnešních zhruba 10 na 8 milionů barelů denně. A to v době, kdy světová poptávka stále roste. Prognózy se různí: podle BP má globální spotřeba v roce 2030 dosáhnout 103,4 milionu barelů denně, OPEC je ještě ambicióznější a předpokládá až 113 milionů.
Pád ruské produkce tak může znamenat nejen rozpočtovou krizi v Kremlu, ale i tlak na globální trh. Ropa sice nezmizí, ale její dostupnost může být méně jistá – a její cena méně stabilní.
