Už během pilotního projektu se startupu Seabound podařilo zachytit kolem 78 procent vypuštěného uhlíku
Shutterstock.com
Revoluce na moři: Startup testuje technologii, která z lodí dělá plovoucí čističky atmosféry
Přes padesát tisíc nákladních lodí se v tento moment plaví po moři. Lodní doprava vyprodukuje podle Evropské federace pro dopravu a životní prostředí okolo tří procent celosvětové emise skleníkových plynů - to je o půl procenta více než letadla, napsala nezisková organizace Our World in Data. Proto se experti podle webu OilPrice snaží lodě dekarbonizovat, ať už udržitelnými palivy, vodíkovými palivovými články nebo bateriemi dostatečně velkými na pohánění těchto obřích plavidel.
Redaktorka
Startup Seabound ale věří, že existuje další, lepší řešení. Na loděchce připevnit zařízení zachycující uhlík. Poprvé tento projekt vyzkoušel v roce 2023 ve spojení s Lomarlabs, dceřinou společností Lomar Shipping, v rámci třetího kola soutěže britského ministerstva dopravy o čistou námořní dopravu, napsal web OilPrice.com.
Zařízení funguje na bázi malých granulí oxidu vápenatého (pálené vápno), které se v reakci s oxidem uhličitým přemění na uhličitan vápenatý, lidově vápenec.
Díky této reakci se oxid uhličitý nedostane do atmosféry. Kompaktní zařízení na zachycení uhlíku lze dodatečně namontovat do výfuku lodního motoru, což umožňuje využití na široké škále již existujících plavidel.
Granule lze díky své velikosti jednoduše skladovat na palubě, dokud se loď nevrátí do přístavu. Po dokončení plavby se vápenec vyloží a buď prodá v čisté formě, nebo se rozdělí zpět na oxid uhličitý a pálené vápno, které se může znovu použít pro další plavbu.
Inspirací byly pro zakladatelky Alishu Frederikssonovou a Roujiu Wenovou průmyslové závody, které stejnou technologii často využívají.
Díky vyvinutému prototypu získaly investice ve výši čtyř miliard dolarů (téměř 85 miliard korun) od investorů, kteří se dávno snaží najít cestu k zelenějšímu cestování po moři.
Už během pilotního projektu se startupu Seabound podařilo zachytit kolem 78 procent vypuštěného uhlíku a přes 90 procent emisí síry. Celkově dokázal prototyp během jednoho dne testování zachytit přibližně jednu tunu oxidu uhličitého.
V letošním roce se tato převratná technologie testuje ve větším měřítku. Zařízení má za sebou zkoušky v tureckých loděnicích, na palubě lodi s 3200 kontejnery, nebo během třídenní plavby Suezským kanálem.
Nejnovější prototyp se vyrábí v rozměrech standardního lodního kontejneru, díky čemuž bude uskladňování granulí na palubě jednodušší.
Podle aktuálních plánů bude na každé plavbě několik kontejnerů s granulemi páleného vápna vedle běžného nákladu.
Díky tomu bude moct loď v průběhu cesty postupně zvyšovat efektivitu zachycení uhlíku a jednoduše vyměnit vzniklý vápenec za nový kontejner páleného vápna.
Aby byl projekt ještě udržitelnější, pracují společnosti na výrobě pelet páleného vápna pomocí pecí vytápěných zelenou energií a Seabound je hodlá v budoucnu využít. Zároveň doufají, že se jim podaří zlepšit úspěšnost zachycování emisí nad 95 procent.
Žádná novinka se ale neobejde bez komplikací. Dekarbonizace za pomocí granulí páleného vápna je pouze krátkodobým řešením.
Některé ekologické skupiny se proto bojí, že úspěch takovéhoto projektu odradí námořní sektor od dlouhodobých možností dekarbonizace.
Stejný strach sdílí i Blánaid Sheeranová z organizace Opportunity Green, která se dlouhodobě snaží zastavit změnu klimatu skrze své experty v oblastech práva, ekonomie a politiky.
Podle ní by toto krátkodobé řešení nemělo ospravedlňovat další používání fosilních paliv místo dlouhodobě udržitelných řešení.
Zakladatelky Frederickssonová a Wenová však oponují, že jejich zařízení je střednědobé řešení, které mohou na lodích využívat, dokud vlády nezvýší regulaci lodní dopravy a nezačnou investovat do dlouhodobých dekarbonizačních řešení.
Další výzvou pak bude zlevnit provoz výroby páleného vápna, protože zatím jedna jednotka stojí desetitisíce liber (tedy statisíce korun).
Přestože inovativní technologie zachycování uhlíku není preventivní metodou k dekarbonizaci, ve střednědobém horizontu alespoň pomůže omezit množství oxidu uhličitého v naší atmosféře.
Po dobu používání zařízení budou vlády moci dále pracovat na zpřísnění předpisů pro námořní sektor a dopravní společnosti budou mít více času na investování do výzkumu a vývoje udržitelných paliv a dalších dlouhodobých řešení.
