I firmy budou mít ceny energií zastropované na stejné úrovni jako domácnosti. To, co se čekalo, vláda i schválila a smířila se s tím, že ji to bude stát dalších čtyřicet miliard korun.
Naše nejbližší konkurence, tedy ta německá, má stropy pro firmy na poloviční výši, a to i poté, co pod tlakem ostatních zemí Evropské unie revidovala objem dotací na ceny energií z dvou set miliard eur na sto.
Citelně levnější energie budou mít i země, jejichž energetické sítě nejsou tolik provázány s Německem, Rakouskem a Francií, takže tam ceny energií více odpovídají lokálnímu energetickému mixu než cenám na hlavních energetických burzách.
Zbytečná záklopka
Česko jako předsednická země EU usilovalo rovněž o to, aby ceny více odrážely náklady na mix národních zdrojů. Efektivním nástrojem pro to byly celoevropsky stanovené stropy na ceny plynu pro výrobu elektřiny podobné těm, jaké se uplatňují na Pyrenejském poloostrově.
To by srazilo ceny na burzách a náklady by se přenesly na vlády zemí, které používají hodně zemního plynu k výrobě elektřiny. Celkem pochopitelně jsme rychle pohořeli na zuřivém odporu Německa a Nizozemska, na něž by to dopadlo nejvíce. Příslušná směrnice skončila u stropů na dovážený plyn v podobě záklopky pro obchodování na amsterodamské burze, která je fakticky zbytečná a nevyužitelná.
Jediným přínosem jsou snad společné nákupy zemního plynu zemí EU. Ty jsou nicméně na zcela dobrovolném základě, a tak v případě nedostatku na trhu budou moci Němci zase bez obav přeplácet své unijní bratry a sestry. Tedy jestli tato verze dohody, pro kterou byla ještě v době uzávěrky tohoto vydání týdeníku Hrot dostatečná většina, projde i konečným hlasováním.
Nový normál
Zdá se, že zejména Německu tato úroveň cen energií a to, že vinu lze přičítat agresivnímu Putinovi, objektivně vyhovuje, protože docela dobře odráží náklady na zběsilou dekarbonizaci energetiky a činí nákladově efektivními projekty, které by při normálních cenách energií, jaké se platí mimo Evropu, nebyly pro voliče akceptovatelné.
Odpor k opatřením, která by účinněji omezovala růst cen, dokumentuje i okamžité a rezolutní veto na pozastavení emisních povolenek, které mají docela citelný dopad na ceny a v posledních týdnech opět dosahují rekordních hodnot. Máme se smířit s novým normálem.
Že to znamená totální ztrátu konkurenceschopnosti pro celý evropský průmysl, protože dotace na energetické stropy nejsou ani střednědobě udržitelné, si západoevropští politici zřejmě moc neuvědomují.
Nebo se domnívají, že situaci zachrání zavedení dovozních uhlíkových daní nebo cel pro země, které emise nezpoplatňují, a srovná se tak nevýhoda extrémně drahé energie. Jenže představa, že takovéto ochranářské opatření bude zbytek světa akceptovat a projde to přes Světovou obchodní organizaci, je značně naivní. Ocitneme se nejspíš v silné obchodní izolaci.
Jako bychom nevnímali, že z těch tří velkých ekonomických center světa je Evropa dávno tím nejméně důležitým. Manažeři velkých průmyslových korporací ale tak naivní nejsou a už probíhající přesun investic do nejmodernějších výrob z Evropy někam za moře výrazně zrychlí. Dost těžko říct, co si s tím počít v našem autolandu.
