Pro Miloše Zemana je uvádění lidí, kteří ho nemají rádi, do stavu nepříčetné zuřivosti druhým nejoblíbenějším zdrojem dobré nálady hned po alkoholu a cigaretách. Lze se dokonce domnívat, že tento jeho vnitřní motor byl vedle mimořádné péče Ústřední vojenské nemocnice zásadním faktorem jeho praktického zmrtvýchvstání po poslední hospitalizaci.

Hra o novou vládu spojená s audiencemi před teráriem se starým krokodýlem je potom příležitostí, kterou nemůže promarnit. A funguje to. Část voličů koaličních stran už pění jen z toho, že novopečený premiér Petr Fiala přistoupil na údajně ponižující pohovory. A taková Jana Černochová to na svém twitteru schytala od protizemanovských bijců tak, že nezvládla svůj pověstný temperament a spustila blokovací smršť, kterou si vysloužila ne úplně žádoucí popularitu. A to ještě Milošovo veto mimochodem slabého ministerského kandidáta Jana Lipavského jen tak neoficiálně poletuje ve vzduchu.

Přitom Černochová, a především Petr Fiala, volí v dané situaci ten nejlepší možný přístup. Je totiž třeba zásadně rozlišovat mezi klidem a respektem k prezidentské funkci a povolným babišovským appeasementem.

Žádná láska, moc

Jasně že Fiala nemůže od Zemana hrajícího nějakou svou hru čekat nic dobrého. Dokud není vláda kompletně na svých ministerských značkách, může předvádět svou domnělou mocenskou převahu, což on tuze rád. A toho Fialu až tak nemusí. Nakonec ani Babiše. Lze se dokonce obávat, že jediného člověka, kterého má bezvýhradně rád, vídá každé ráno v zrcadle. Politika ale není o láskách a neláskách, ale o moci. A tu je, jak Fiala dobře ví, nutné si vybojovat. A to tím, že toho Lipavského do funkce prosadí i přes Milošův odpor. I kdyby ho měl za půl roku z vlastní vůle odvolávat.

Fiala to musí dokázat, především aby měl dostatečný respekt ve svém složitém koaličním slepenci, který bude i tak velmi obtížné udržet čtyři roky pohromadě.

Vyjasnit kompetence

Druhou věcí je, že pro tuto zemi je nesmírně důležité vyjasnění kompetencí prezidenta, které jsou v ústavě sice nějak řečeny, ale interpretovány jsou současným přímo voleným prezidentem velmi volně. Zeman se za hranu ústavy dostal už jmenováním Rusnokovy vlády proti vůli Sněmovny v roce 2013 a od té doby bylo obdobných případů více.

A úplně nejdůležitější je vyřešit to jako opravdu spor kompetenční, a nikoli jako osobní politickou fackovačku, kdo s koho. Jednak proto, že o těch 2,85 milionu Zemanových voličů bude soutěžit v prezidentských volbách za rok i Fialův kandidát a bez jejich části to vyhrát nejde, a pak proto, že tato vláda si předsevzala spojovat tento národ, a ne pokračovat ve studených občanských válkách pražské kavárny s vesnicí. A to i proto, že vstupujeme do tak obtížné doby, jakou jsme ve svobodných časech ještě nezažili.

Z tohoto pohledu byla mimořádně stupidní taškařice, kterou sehrál kolem paragrafu 66 šéf Senátu Miloš Vystrčil se svojí partičkou. Nebýt mimochodem jeho hloupé nedočkavé akcičky den po hospitalizaci prezidenta, mohla být šestašedesátka politicky hratelná i teď.

Petr Fiala si to všechno zřejmě uvědomuje. Snad umí přemýšlet dost tahů napřed, protože s Milošem to jsou vždy těžké šachy.