V Babišově programu se „Získáme stoprocentní kontrolu státu ve skupině ČEZ“ změnilo na „Uděláme kroky k získání stoprocentní kontroly nad výrobou ve skupině ČEZ“
Michal Čížek / Nicolas Economou / Vladimír Prokop / Shutterstock.com, koláž Hrot24
Zestátnění ČEZ už není priorita? Babiš nasadil zdržovací taktiku, bude se muset dohodnout s Tykačem
Zestátnění celé společnosti ČEZ formou vykoupení minoritních akcionářů navrhoval nastupující premiér Andrej Babiš už před třemi roky, jako nástroj na omezení růstu cen elektřiny. Stalo se to u části veřejnosti dost populárním – když vyrábíme levnou elektřinu, tak by ji ČEZ měl také levně prodávat.
hlavní komentátor
Na čas tomu podlehl i tehdy vládnoucí kabinet Petra Fialy, který svého času prohlásil, že vláda připraví záměr na stoprocentní ovládnutí výrobní části společnosti ČEZ.
Dokonce se nyní končící vládní koalice pokusila změnit i zákon o obchodních společnostech, který by usnadnil rozdělení firmy. Tím, že by snížil podstatně podíl hlasů, které by pro takový krok musely hlasovat, z devadesáti na 75 procent.
Mluvilo se o verzi, kdy by byla plně postátněna výroba ČEZ, zatímco distribuce a obchod a obnovitelné zdroje by zůstaly s podílem minoritních akcionářů.
Hodně tím tehdy pochopitelně podráždil minoritní akcionáře už tak rozhořčené windfall daní. Ale ukázalo se, že takový krok by byl v rozporu s mezinárodními standardy a vláda od poněkud podrazáckého záměru odstoupila.
Babiš už v té době prosazoval postátnění celé společnosti. A nyní má příležitost to realizovat. Jeho pravá ruka Karel Havlíček si to vzal jako osobní úkol a patrně usilovně vyjednával i s minoritními akcionáři dávno před volbami.
Začal dokonce mluvit o ceně za celý třicetiprocentní podíl minoritářů ve výši 250 miliard korun, které budou zaplaceny nikoli ze státní kasy, ale z prostředků ČEZ.
Ještě v programu hnutí ANO zveřejněném na počátku září byla věta „Získáme stoprocentní kontrolu státu ve skupině ČEZ“.
Nyní to vypadá, že se budoucí vláda vrací k Fialově konceptu a v jejím programu už je: „Uděláme kroky k získání stoprocentní kontroly nad výrobou ve skupině ČEZ.“
Tedy nová vláda usiluje jen o elektrárny současné i budoucí, zatímco distribuce či obnovitelné zdroje mohly zůstat privátní firmou. A spěch se vytratil.
Nyní Andrej Babiš dokonce prohlašuje, že „teď to není úplně na stole. Neřekli jsme, kdy to uděláme, neznamená to, že to uděláme hned. Teď to není priorita“.
A dodal, že vykoupení akcií bude složitý proces, aniž by zmínil cenu. Byť Havlíček ho stále plánuje dokončit nejpozději koncem roku 2027.
Současná vize podle Havlíčka je vykoupení celého ČEZ, načež si ho může stát ponechat, nebo z něj vydělí nevýrobní část a tu vrátí zpět na burzu. Což by mohlo vrátit část nákladů.
To se jeví jako pravděpodobnější i racionálnější, protože i Babišova jinak rozdávačná vláda bude potřebovat někde ušetřit.
A přestože by se ČEZ vykupoval za své vlastní i půjčené peníze, znamenalo by to přinejmenším dočasně zastavit vyplácení dividendy, z níž má státní rozpočet v posledních letech každoročně kolem dvaceti miliard. A po zrušení windfall tax by to mohl být i dvojnásobek.
Vydělení a prodej nevýrobní části na burze by tak výrazně zlevnilo celou transakci, aniž by byli minoritáři jakkoli poškozeni, a snížilo by to i škody, které jinak způsobí stažení akcií ČEZ z pražské burzy.
Zásadní otázkou však zůstává cena akcie pro prodej. Havlíčkových 250 miliard vychází na cenu jedné akcie při odkupu 1550 korun.
Na burze se kurz pohybuje kolem třinácti stovek. Prémie tak zhruba odpovídá dvacetiprocentní přirážce, kterou vyplácela francouzská vláda při výkupu minoritářů v EdF.
Dostavba Dukovan? Kartami může nakonec řádně zamíchat Tykač
O ceně ale bude nutné vyjednávat se skupinou největších privátních vlastníků akcií kolem Pavla Tykače a entit okolo skupiny J&T, které v poslední době ČEZ na burze mohutně kupovaly a nyní mohou dohromady disponovat nejspíše už podílem přesahujícím deset procent. Tudíž drží blokační minoritu.
Tak by mohli vládě bránit ve vytlačení akcionářů, kteří nebudou chtít prodat ani za vysokou cenu. To lze při ovládnutí více než devadesáti procent akcií, přičemž nyní stát drží sedmdesát procent.
Vláda se bude muset právě s touto skupinou dohodnout na ceně, což nemusí být úplně jednoduché. A Babiš je obchodník zvyklý smlouvat.
Navíc je mu jasné, že vlastnictví ČEZ neznamená, že bude moci sbírat politické body snižováním cen, když náš energetický trh je pevně zakotvený v evropském, na němž se reálně tvoří ceny a nějaké vydělování nepřipadá v úvahu. Snad jen s výjimkou války nebo jiné hluboké vnější krize.
