Jan Davídek, partner venture kapitálového fondu Purple Ventures
Jan Davídek / MidJourney / Shutterstock.com, koláž Hrot24
Nechceme být jen montovnou? Musíme sebrat odvahu a inspirovat se na východě
Když se v Evropě zpomaluje růst a přibývá regulací, na východě se rodí noví hráči. Uzbekistán, Srbsko a Moldavsko sází na technologické inovace, digitalizaci a mladé talenty. Jejich ekonomiky sice zatím nedosahují evropských čísel, ale tempo, s jakým se mění, připomíná český příběh z počátku tisíciletí – jen s odvahou a energií, kterou dnes západní trhy často postrádají.
Jan Davídek
Zatímco Evropa řeší únavu z růstu a přebujelou regulaci, řada menších zemí mezi Balkánem a Střední Asií prochází ekonomickou proměnou, jakou si Česko prošlo před dvaceti lety. Na první pohled by se mohlo zdát, že Uzbekistán, Srbsko a Moldavsko nemají nic moc společného, ale opak je pravdou. Tato trojice se sice nachází v rozdílných ekonomických podmínkách, ale volí stejnou cestu k růstu – chtějí se zbavit statusu montoven a zaměřují se na podporu inovací.
Ve světě financí zatím působí nenápadně. Jejich hrubý domácí produkt dohromady sotva přesahuje dvě stě miliard dolarů, tedy méně než český výkon za jeden rok. Přesto se právě v těchto ekonomikách děje něco, co může být pro střední Evropu inspirativní. Míra růstu, mladá populace a investiční dynamika tam vytvářejí prostředí, které dnes v Praze nebo Varšavě chybí.
Tři země, tři různé startovní čáry
Uzbekistán, Srbsko a Moldavsko mají odlišné parametry, ale společný cíl. Uzbekistán s HDP kolem 115 miliard dolarů roste tempem přes šest procent ročně. Srbsko se 67 miliardami vykazuje růst necelá čtyři procenta. Moldavsko zůstává nejmenší, s výkonem pod 20 miliardami a mírným poklesem ekonomiky.
Na obyvatele to znamená zhruba tři tisíce dolarů v Uzbekistánu, kolem osmi tisíc v Moldavsku a necelých devět tisíc v Srbsku. Česká republika se s více než třiceti tisíci dolary pohybuje úplně jinde, ale tempo změn může být dynamické.
Uzbekistán má navíc výraznou demografickou výhodu. Obyvatelstvo vzrostlo z osmi na téměř čtyřicet milionů a každý rok přibývá další milion dětí. Do roku 2040 by mohl počet obyvatel dosáhnout padesáti milionů. V Moldavsku a Srbsku je situace opačná, počet obyvatel klesá, což zvyšuje tlak na růst produktivity.
Stát jako motor digitalizace
Všechny tři země už pochopily, že konkurenceschopnost se dnes neměří počtem továren, ale schopností udržet digitální talenty. Proto vznikají informační a technologické parky i národní inovační agentury.
V Uzbekistánu funguje IT Park s pobočkami ve čtrnácti regionech. Nabízí firmám kanceláře zdarma na rok, symbolickou daň z příjmu a přístup k talentům z místních univerzit. V roce 2024 se počet startupů v jeho programu zvýšil z necelých dvou set na více než čtyři sta.
Srbsko má státní investiční nástroj Katapult, který dokáže dorovnat investici až do výše tří set tisíc eur. Moldavsko zavedlo digitální park s jednoduchým daňovým režimem, kam se přihlásilo přes patnáct set firem, včetně poboček globálních hráčů jako Google nebo Endava.
Venture kapitál: malý, ale rostoucí
Venture kapitál v regionu střední Asie dosáhl v roce 2024 téměř sta milionů dolarů. Kazachstán tvoří většinu trhu, ale právě Uzbekistán zaznamenal nejrychlejší růst – z méně než sedmi na zhruba osmnáct milionů dolarů během jediného roku. Pro srovnání, ve střední Evropě se loni investovalo přibližně pět miliard dolarů, ale meziročně to znamenalo pokles o čtvrtinu. Dynamika se tedy obrací. Tam, kde Evropa zpomaluje, východní trhy zrychlují.
Více než osmdesát procent všech investic v regionu se odehrává v raných fázích. To kontrastuje s přibližně polovičním podílem v Evropě. Ukazuje to mladý, ale zdravě hladový a ambiciózní trh.
Téměř o polovinu nižší náklady na východě
Ekonomická realita je pro investory lákavá. Seniorní vývojář v Uzbekistánu vydělá tři až pět tisíc dolarů měsíčně, v Moldavsku kolem čtyř a v Srbsku přibližně pět. V Česku se podobná pozice pohybuje kolem osmi tisíc.
Rozdíl v nákladech na vývoj softwaru mezi Taškentem a Prahou činí zhruba čtyřicet procent. K tomu přidejme rostoucí kvalitu absolventů technických škol. V Uzbekistánu dokončí IT obory přes dvacet tisíc studentů ročně, v Srbsku kolem dvanácti tisíc. Výsledkem je prostředí s vysokým potenciálem produktivity a nízkou cenou práce.
Co těmto trhům zatím chybí
Problémem není nedostatek peněz, ale zkušeností. Zakladatelé startupů často neumějí řídit firmy, nastavovat zaměstnanecké podíly nebo plánovat expanzi. Chybí jim příklady úspěchu, které by ukázaly, že to jde.
V Moldavsku i Srbsku už vznikají první akcelerátory a vzdělávací programy. V Taškentu otevřeli mezinárodní inkubátor, který má pomoci startupům prosadit se v Evropě. Přesto je většina projektů zatím kopií západních modelů, jako jsou aplikace pro rozvoz jídla, carsharing nebo tržiště.
Podobně to vypadalo v Česku kolem roku 2010. Až prodeje firem jako Dáme jídlo nebo Avast přinesly první generaci zakladatelů s kapitálem a zkušenostmi, kteří začali investovat dál. Přesně to nyní chybí těmto novým trhům.
Zaostáváme v podpoře inovací
Česko je v jiné fázi. Hrubý domácí produkt na hlavu přesahuje třicet tisíc dolarů, nezaměstnanost je pod třemi procenty a inflace se stabilizovala kolem čtyř. To jsou dobrá čísla, ale z pohledu inovací varovná.
Domácí ekonomika stojí z více než poloviny na exportu průmyslových výrobků, zatímco výdaje na výzkum a vývoj tvoří necelá dvě procenta HDP. V Izraeli je to přes pět, ve Finsku tři. Přestože máme silné technické vzdělávání, počet startupů s globálním dosahem stagnuje.
Tam, kde Uzbekistán nebo Srbsko teprve budují, my spíše udržujeme. A tam, kde oni zjednodušují podnikání, my ho stále komplikujeme.
Lekce z východu
Česko by se od těchto zemí mohlo naučit několik věcí. Za prvé, že rychlost rozhodování je konkurenční výhoda. Stát, který dokáže během jednoho roku upravit daňový rámec nebo digitalizovat registr firem, přitahuje investory.
Za druhé, že kombinace veřejného a soukromého kapitálu nemusí být hrozbou. Uzbekistán investuje prostřednictvím fondu fondů, Srbsko sdílí riziko s investory formou společných investic.
A za třetí, že demografie není osud. I malé země mohou vytvořit globální značky, pokud se zaměří na export nápadů a ne jen výrobků. Estonsko s necelým jedním a půl milionem obyvatel má čtrnáct jednorožců. Moldavsko nebo Srbsko mají podobný potenciál, pokud se jim podaří propojit talenty a kapitál.
Příležitost pro spolupráci
České technologické firmy by měly tyto regiony brát vážně. Nabízejí kombinaci talentu, flexibility a otevřenosti. Mohou být nejen místem pro levnější vývoj, ale i zdrojem skutečných inovací.
Pokud se podaří propojit evropský kapitál s mladou energií rozvíjejících se států, může vzniknout nová forma spolupráce. V době, kdy západní trhy zpomalují, se právě na východě otevírají příležitosti, které nebudou trvat věčně. Srbsko, Uzbekistán nebo Moldavsko jsou zatím malé body na mapě globálního byznysu. Ale jejich růst, chuť experimentovat a snaha přitáhnout investice ukazují, že transformace není otázkou velikosti, ale přístupu.
Česko už kdysi podobnou cestu prošlo. Teď stojí před volbou, jestli zůstane pohodlnou ekonomikou montoven, nebo se znovu odváží riskovat. A možná právě pohled na východ nám připomene, že inovace se nerodí z jistoty, ale z odvahy něco změnit.
Autor je partner venture kapitálového fondu Purple Ventures
Máte co říci? Pošlete nám svůj komentář na komentare@hrotmedia.cz
