„Co takhle přesunout projekt o 50 kilometrů jinam?“ říká astrofyzik a nositel Nobelovy ceny Reinhard Genzel
Shutterstock.com
Tlak na ekologii jako cesta do pekla? Solární megaprojekty vedou ke konfliktům o půdu i narušení ekosystémů
Zelené projekty paradoxně ohrožují ekologii, snaha o dekarbonizaci s sebou přináší i negativní efekty, napsal server Oilprice.com. Solární elektrárny se totiž aktivně podílejí na zvyšování světelného znečištění, které podle dat z roku 2016 postihuje 80 procent planety. Vesnice se zároveň bouří proti výstavbě velkých solárních i větrných elektráren.
Redaktorka
Dekarbonizace průmyslu je pro náš svět nezbytná, pokud nechceme, aby průměrná teplota na planetě byla o 2 °C vyšší než v předindustriálním období. Jinak se podle vědců nevyhneme nejhorším dopadům, které s sebou globální oteplování nese, napsal server OilPrice.com.
Obnovitelné zdroje energie jsou proto nedílnou součástí jakékoliv schůdné cesty k dekarbonizaci. Taková změna ale s sebou přináší spoustu ekonomických i environmentálních překážek.
Často se jedná o megaprojekty, které potřebují vhodný, dostatečně velký pozemek na výstavbu s infrastrukturou. Kvůli tomu se projekty často setkávají s NIMBY efektem (česky „ne na mém dvorku“).
Nejen kvůli tomu byl nedávno zrušen chilský projekt na výstavbu rozsáhlé „zelené“ elektrárny v poušti Atacama. Projekt nazvaný Integrated Energy Infrastructure Projects for Hydrogen and Green Ammonia (Integrované projekty energetické infrastruktury pro vodík a zelený amoniak). Kombinoval v sobě větrnou a solární energii s elektrolýzou vody a průmyslovou syntézu amoniaku s cílem výroby uhlíkově neutrálních paliv a hnojiv.
Řeklo by se – bohulibý projekt – alespoň pohledem současných strategií udržitelnosti, jenže zmíněná poušť Atacama je nejen nejsušším místem světa, ale i jedním z globálně ideálních a nejdůležitějších míst pro astronomická pozorování.
Když světlo škodí
Elektrárna o velikosti města (přes tři tisíce hektarů) by tak poškodila místní temnou noční oblohu světelným znečištěním a astronomové by si museli najít jinou základnu. Jenže místa jako Acatama jsou na světě stále vzácnější právě kvůli světelnému znečištění.
Jednou z výzkumných stanic, kterou by projekt postihl, je Observatoř Paranal, pozorovací stanoviště Evropské jižní observatoře. Ta by byla od projektu vzdálená zhruba pět kilometrů.
Podle studie zveřejněné observatoří by elektrárna zvýšila světelné znečištění v oblasti minimálně o 35 procent a zároveň by navýšila atmosférickou turbulenci. V praxi by tedy podstatně snížila viditelnost u všech místních dalekohledů.
Po rok dlouhé kampani proti elektrárně k překvapení všech astronomové vyhráli, a celý projekt tak byl zrušen. Vědci a další aktivisté se ale obávají, že toto je jen začátek a brzy přijdou jiné projekty, které budou ohrožovat atacamskou temnou oblohu.
„Potřebujeme legislativu, která tyto lokality navždy ochrání,“ řekla pro časopis Scientific American vědkyně z chilské univerzity Mária Teresa Ruizová. Dodala, že doufá ve větší ochranu „nejen Paranalu, ale i dalších observatoří“.
„My vás nevyháníme“
Světelné znečištění se může zdát jako téměř bezvýznamná škoda na životním prostředí. Důsledky jsou ale vážnější, než by se mohlo zdát.
Narušuje totiž životní cyklus mnoha zvířat, včetně netopýrů, stěhovavých ptáků, hmyzu, ale také lidí. Podle zprávy Světového ekonomického fóra z roku 2025 také ohrožuje biologickou rozmanitost, plýtvá energií, penězi a narušuje ekosystémy.
Problém představují i komunity na venkově vyspělých států, které se už řadu let takovým výstavbám úspěšně brání. Úspěšná energetická transformace ale bude vyžadovat kompromis.
Velké solární a větrné elektrárny se pravděpodobně budou muset podělit o prostor se zemědělci, venkovské komunity budou muset akceptovat určitý počet turbín a bude nutné se smířit s jistou mírou světelného znečištění.
Taková spolupráce není sama o sobě nereálná. Samotní astronomové nikdy nepožadovali, aby byl projekt solární elektrárny úplně zrušen.
„Co takhle přesunout projekt o 50 kilometrů jinam?“ navrhuje astrofyzik a nositel Nobelovy ceny Reinhard Genzel. „Neříkali jsme ‚jděte pryč‘, říkali jsme jen ‚prosím, nedělejte to tady‘,“ dodal.
