Podle čerstvé zprávy Center for Research on Energy and Clean Air (CREA) a Global Energy Monitor totiž Peking loni zprovoznil neuvěřitelných 78 gigawattů uhelného výkonu. Pro představu: to je více, než kolik Indie – další energetický gigant – dokázala postavit za celou uplynulou dekádu. „Rozsah této výstavby je naprosto ohromující,“ komentuje situaci spoluautorka zprávy Christine Shearer.

Otázka, proč země s největším instalovaným výkonem větrníků a panelů na světě pálí peníze v uhelných pecích, má kořeny v traumatu z let 2021 a 2022. Tehdejší rozsáhlé výpadky proudu, které zastavily výrobní linky a uvrhly celá města do tmy, otřásly čínským vedením. Energetická bezpečnost se stala mantrou a uhelné elektrárny byly pasovány na nezbytnou pojistku. Výsledkem byl masivní nárůst povolenek v letech 2022 a 2023, který se nyní proměnil v beton a ocel. „Jakmile jsou povolení vydána, projekty se zastavují jen velmi těžko,“ vysvětluje analytička CREA Qi Qin s tím, že loni bylo spuštěno přes 50 velkých uhelných bloků, zatímco v předchozím desetiletí jich přibývalo průměrně méně než dvacet ročně.

Státní zásah do trhuStátní zásah do trhu

Norsko chtělo chránit spotřebitele. Výsledkem je dražší elektřina v celé severní Evropě

Hlad po energii v éře AI a klimatizací

Peking se snaží uřídit transformaci v zemi, která má stále ambici růst a jejíž 1,4 miliardy obyvatel chce žít západním standardem. Rostoucí střední třída si hromadně pořizuje pračky a klimatizace, což v letních špičkách vytváří na síť enormní tlak. K tomu se přidává vládní priorita číslo jedna: umělá inteligence. Datová centra a technologický rozmach spotřebovávají kvanta elektřiny, která musí být v síti k dispozici 24 hodin denně, bez ohledu na to, zda zrovna fouká nebo svítí slunce. Oficiální linie čínských plánovačů je jasná – uhlí má hrát roli „stabilizačního podloží“. Podle tamní Národní komise pro rozvoj a reformy je uhelný sektor klíčový pro vyvažování nestálých obnovitelných zdrojů.

Tento argument potvrzuje i průmyslová asociace China Coal Transportation and Distribution Association, podle které zůstane uhlí pro stabilitu systému nepostradatelné i v době, kdy jej ostatní zdroje začnou vytlačovat. Realita roku 2025 však ukazuje zajímavý paradox. Přestože se stavělo ostošest, podíl uhlí na celkové výrobě elektřiny ve skutečnosti o 1 % klesl. Čisté zdroje totiž dokázaly pokrýt veškerý nárůst poptávky po energii. Uhlí se tak sice staví, ale zatím se zdá, že ho „zelená“ vlna pomalu odsouvá na vedlejší kolej, což dává světu mírnou naději, že největší znečišťovatel planety přece jen začne své emise brzdit.

ByznysByznys

Afrika láká energetické giganty: TotalEnergies a Galp potvrzují plán v Namibii

Past jménem nadbytečná kapacita

Experti však varují, že sázka na uhelný backup může být dvousečnou zbraní. Existuje reálné riziko, že Čína uvízne v pasti nadbytečných kapacit. Pokud se do uhelných projektů nalijí miliardy, politický a finanční tlak na jejich provoz bude obrovský, což může zpomalit přechod k čistší energii. „To, zda se expanze uhelných elektráren nakonec promítne do vyšších emisí, bude záviset na tom, zda bude jejich role skutečně omezena pouze na záložní a podpůrnou funkci,“ podotýká Qi Qin. Pokud by totiž tyto zdroje běžely jako základní zatížení sítě, klimatické cíle by se rozplynuly v černém kouři.

Analytici proto apelují na Peking, aby v příštím pětiletém plánu, který bude schvalován letos v březnu, přitvrdil. Cesta ven vede přes urychlené uzavírání zastaralých, neefektivních provozů a jasný závazek, že emise energetického sektoru mezi lety 2025 a 2030 už neporostou. S rozestavěnými dalšími 83 gigawatty uhelného výkonu z loňského roku je však zřejmé, že čínský energetický mix zůstane v nejbližší době soubojem mezi slunečním optimismem a uhelným pragmatismem.