Kultivované ryby jako budoucnost evropského talíře
Shutterstock.com
Ryba z laboratoře míří na evropský stůl
Nechutná to jako tofu, nevypadá to jako sci-fi, a přesto je to ryba. Bez moře, bez rybáře, jen laboratoř, kultivované buňky a vědci, kteří věří, že do roku 2030 bude plavat na talíři i ryba, která nikdy neplavala.
šéfredaktor
Zatímco kultivované hovězí či kuřecí maso už proniklo do veřejného povědomí, další potravinová revoluce se vaří – tedy roste – ve zkumavkách. V belgickém Leuvenu cílí start-up Fishway na mořského vlka z buněk. V hamburské laboratoři Bluu plánují export kaviáru nové generace do Singapuru, mekky potravinových inovací.
„Lidé si pořád představují Petriho misku s filátkem. Ale takhle to nefunguje,“ vysvětluje Cornelius Lahme z Bluu. Vědci nenechávají růst filety, ale buňky, které se kultivují v podmínkách simulujících tělo ryby. Výsledná hmota se pak kombinuje s rostlinnými složkami a vznikají produkty připomínající například kaviár. „Používáme skutečné živočišné buňky. Tohle není veganská náhražka – je to skutečná věc.“
Rybí výhoda
Rybí buňky jsou vděčnější než ty savčí – obejdou se bez nákladného ohřívání. „Bioreaktory na maso musí jet na tělesnou teplotu. To spotřebuje spoustu energie,“ říká Annelies Bogaerts z Fishway. Rybí buňky naopak zvládají pokojovou teplotu, což znamená nižší energetickou náročnost. Fishway proto kultivuje druhy jako mořský vlk a pražma. Lososa raději ne – je náročnější.
Výhodou ryb je i jejich buněčná houževnatost. „Ryby mají přirozeně imortalizované buňky, které se mohou dělit donekonečna bez ztráty kvality,“ dodává Lahme. Start-upy plánují žádat o evropskou registraci – Fishway v roce 2027, s nadějí na vstup na trh do roku 2030.
Koexistence, ne konkurence
Na rozdíl od rozruchu kolem laboratorního masa rybáři zatím zůstávají v klidu. „Nejsme proti tradičnímu rybolovu. Doufáme, že nás neberou jako hrozbu,“ říká Bogaerts. Podle ní mohou kultivované produkty pomoci pokrýt mezeru mezi rostoucí poptávkou a omezenými zdroji. Jejich složky mohou obohatit i rostlinné produkty o živočišné živiny.
Podobně to vidí i Daniel Voces, šéf rybářské lobby Europêche: „Buněčné ryby nejsou hrozbou. Mohou doplnit trh stejně jako akvakultura.“ A ryba z moře podle něj nikdy neztratí kouzlo – jako přírodní, zdravý a nízkouhlíkový zdroj bílkovin.
Profesor Vincenzina Caputo z Michigan State University dodává, že kultivované produkty mohou najít své místo spíš jako doplněk: v segmentech jako je sushi, ready-to-eat nebo drahé druhy pod tlakem.
Evropa váhá, východ láká
O osudu kultivovaných ryb však zřejmě rozhodne přístup regionů. Zatímco EU je opatrná a řeší, zda lze nové produkty nazývat „klobásou“, Singapur nebo Nový Zéland vítají inovace s otevřenou náručí. Právě tam míří i Bluu se svým prvním kaviárem. „Jsme evropská firma. Proč máme začínat v Asii?“ ptá se Lahme.
Zájem ale přichází i opačným směrem – Austrálie i Nový Zéland pozvaly firmu k přesunu. Evropská aplikace je však stále ve hře. Možná v roce 2027.
