Ivana Tykač
Marek Musil, magazín Hrot
„Říkejte mi Ivana.“ Tykač odmítá patos filantropie a mluví o proměně společnosti od základů
Dnešní svět je podle Ivany Tykač plný tlaku, rychlých změn a nejistot, které pronikají do rodin rychleji než kdy dřív. Úspěšná podnikatelka a zakladatelka institutu Solvo proto hledá odpověď na otázku, proč česká společnost ztrácí stabilitu – a jak ji znovu vybudovat. Vychází z vlastního životního příběhu, dlouholeté práce se ženami i z dat, která ukazují, že naše odolnost tvoří hodnoty, vztahy, schopnost zvládat krize i ochota převzít odpovědnost. Přesvědčeně říká: Změna není abstraktní teorie. Je to série konkrétních kroků, které může udělat každý z nás.
redaktor
Podnikatelka Ivana Tykač si hned po první otázce potřebuje s autorem textu vyjasnit jednu věc. „Když někdo řekne, že jsem filantropka, vždycky se trochu osypu,“ směje se.
Ne proto, že by se s pomocí neztotožňovala – naopak. Jen k ní nikdy nepotřebovala velká slova. „U nás doma to bylo normální. Maminka je hluboce věřící katolička a vedla mě k tomu, že člověk má být nablízku tomu, kdo to potřebuje. A babička celý život přispívala na kostel a charitu.“
Pomoc proto v rodině nebyla pózou, cíleným projektem ani aktivitou navíc, ale běžnou součástí života. A proto si přeje, aby byla čtenářům představena jinak než jako velká filantropka se vším patosem, který to slovo nese. „Ale jak?“ ptám se téměř bezradně. „Co kdybychom začali tím, že se jmenuju Ivana?“ usměje se, čímž po pouhých několika minutách prolomí ledy.
K jejímu dnešnímu pohledu na svět zásadně přispěla životní etapa, kterou ani dnes, coby úspěšná podnikatelka na realitním trhu, zpětně nepovažuje za snadnou.
„To byla doba po mém rozvodu s druhým manželem. Starala jsem se o tři malé děti. Na všechno jsem byla sama – časově, finančně i emočně.“ Připouští, že to nebylo jednoduché, ale právě tehdy se naučila věci, na které dodnes spoléhá. „Člověk pochopí, že musí umět hospodařit nejen s penězi, ale i se svými silami.“
