Námořní cestu arktickými oblastmi využívá pro přepravu ropy a dalších komodit stále více tankerů a lodí, které vyplouvají z ruských přístavů do čínských.
Námořní cestu arktickými oblastmi využívá pro přepravu ropy a dalších komodit stále více tankerů a lodí, které vyplouvají z ruských přístavů do čínských.
Velmi vysoké teploty neškodí jen lidskému tělu a zvířatům, ale také potravinám a lékům. Jak se však horka projeví na účincích léčivých přípravků a jejich vlivu na naše zdraví?
Velmi vysoké teploty neškodí jen lidskému tělu a zvířatům, ale také potravinám a lékům. Jak se však horka projeví na účincích léčivých přípravků a jejich vlivu na naše zdraví?
Zaměstnanci stavebních úřadů si zčásti rvou vlasy, zčásti se rozčilují a hrozí stávkou, jejich nadřízení píšou naléhavé výzvy ministru pro místní rozvoj Ivanu Bartošovi, shrnuje Pavel Páral.
Zaměstnanci stavebních úřadů si zčásti rvou vlasy, zčásti se rozčilují a hrozí stávkou, jejich nadřízení píšou naléhavé výzvy ministru pro místní rozvoj Ivanu Bartošovi, shrnuje Pavel Páral.
Vědcům z Kochova institutu se podařilo „osekvenovat“ víc než 100 let starou RNA španělské chřipky. Možná se konečně dozvíme, odkud nemoc přišla.
Španělská chřipka zahubila v letech 1918 až 1920 po celém světě 50 až 100 milionů lidí. Šlo nepochybně o nejhorší pandemii 20. století, ovšem pokud máme odpovědět na otázky týkající se jejího vzniku a šíření po světě, zní kupodivu většina odpovědí: „Nevím.“ A s jistotou opravdu nevíme skoro nic – v jaké zemi nebo na jakém kontinentě se nemoc objevila poprvé, přes jakého zvířecího hostitele na člověka přeskočila ani proč v takové míře kromě tradičních obětí podobných nákaz (malých dětí a starců) zabíjela mladé a zdravé lidi mezi 25 a 45 lety.
Historické záznamy nám tuto mezeru ve vědění už nejspíš zacelit nepomohou, ovšem genetika by snad mohla. Až donedávna byly známy jen dva kompletní genomy španělské chřipky – oba ze Spojených států. V prvním případě se podařilo získat RNA (obdoba DNA) viru z těla ženy, která zemřela na Aljašce a její tělo od té doby leželo ve věčně zmrzlé půdě, ve druhém z tkání naložených ve formalínu, které schraňuje Ústav patologie amerických ozbrojených sil. Aktuálně k nim přibyly další tři evropské. Informoval o tom tým zhruba 30 vědců (nejvíc z nich pracuje v berlínském Institutu Roberta Kocha) v preprintu zveřejněném na serveru bioRxiv.
Dva nové (nekompletní) genomy španělské chřipky získali vědci díky německým vojákům – prvnímu bylo jen 17, druhému 18 let –, kteří 27. června 1918 podlehli španělské chřipce, vzorky jejich plic byly následně naloženy do formalínu a od té doby čekaly v Berlínském muzeu lékařské historie. Třetí (kompletní) genom pochází od sedmnáctileté dívky, která zemřela v Mnichově někdy v roce 1918, ovšem bohužel nelze přesně zjistit kdy.
Pozoruhodné jsou rozdíly ve 100 let starých genomech smrtelné nemoci, které svědčí o tom, že se virus španělské chřipky vyvíjel. RNA viru z plic německých vojáků časově spadá do první vlny španělské chřipky, kdy ještě nemoc nezmutovala do vyloženě smrtící formy, což reflektoval i dobový tisk (o španělské chřipce jsme v týdeníku Hrot obsáhle psali loni na jaře). Například Český deník si v článku „Světová rýma“ tropil v červenci 1918 ze španělské chřipky legraci, když psal, že je ke všem spravedlivá a nutí „hrdiny, diplomaty, politiky“, aby „vlezli do kanafasu“, přičemž za nejhorší příznak považoval kýchání: „Hepčí.“ Naopak americké vzorky pocházejí z konce roku 1918, kdy virus začal ve velkém zabíjet, což se u nás projevilo například tak, že mrtvé neměl kdo pohřbívat a rakve vozila na Olšanské hřbitovy speciálně upravená tramvaj.
Rozdílů mezi genomy je samozřejmě víc. Mimořádně zajímavé jsou ovšem dvě mutace identifikované v obou amerických vzorcích, které viru pomáhaly překonat přirozenou lidskou imunitu. Na stejném místě genomu evropských vzorků přitom nalezli starší – ptačí – genovou sekvenci (chřipka se na lidi přenesla zřejmě od ptáků, otázkou je, zda přímo, či přes mezihostitele). „Mohlo by jít o známku toho, že se virus v prvních měsících vyvíjel tak, aby se dovedl lépe vyhnout lidské imunitní reakci,“ řekl jeden z autorů studie Sébastien Calvignac-Spencer prestižnímu vědeckému časopisu Science.
Je to zatím malý pokrok, ukazuje ale, že pátrání po „pokladech“ roztroušených v muzeích a patologických ústavech dává smysl. „Genomický výzkum chřipky s využitím lékařských sbírek lze nyní pravděpodobně považovat za podnik s nízkým rizikem a vysokým ziskem,“ míní sami autoři studie. Je docela dobře možné, že se v příštích měsících a letech podaří vědcům zodpovědět většinu otázek vypsaných na začátku článku. Zdravá skepse je však samozřejmě namístě: Virus SARS-CoV-2 se po celém světě „sekvenuje“ o sto šest, ovšem odpovědi na řadu otázek nám stále ještě chybějí.
