Historicky má Arktida pro Moskvu zásadní strategický význam. Už v době Sovětského svazu byla oblast využívána jadernými ponorkami pro hlídkování pod ledem
Shutterstock.com
Severní flotila
Norsko varuje NATO: Putin rozšiřuje jaderné síly v Arktidě, míří na USA
Investice Kremlu do výroby strategických střel, které mohou nést jaderné hlavice, ukazují, že Moskva i přes oslabení konvenčních sil udržuje jednu z nejdražších a nejrozsáhlejších jaderných infrastruktur na světě.
editor
Podle norského ministra obrany Toreho Sandvika Rusko zřetelně posiluje vojenskou infrastrukturu v oblasti Severního polárního kruhu.
„Na poloostrově Kola se nachází jeden z největších arzenálů jaderných hlavic na světě. Tyto zbraně nejsou zaměřeny jen na Norsko, ale i na Velkou Británii a přes pól také na Kanadu a Spojené státy,“ uvedl Sandvik v rozhovoru pro The Daily Telegraph.
Poloostrov Kola – ležící poblíž hranic s Finskem – je strategickým územím, kde Rusko dlouhodobě operuje se svou Severní flotilou, založenou už v roce 1733.
Ta zahrnuje ponorky schopné nést jaderné střely dlouhého doletu i nejnovější hypersonické zbraně, jejichž testování v regionu podle Norska probíhá pravidelně, píše americký zpravodajský web Newsweek.
Sandvik upozornil, že v případě konfliktu se Severoatlantickou aliancí by se Moskva pravděpodobně pokusila ovládnout průliv mezi Špicberky a norskou pevninou – a také klíčovou námořní oblast mezi Británií, Islandem a Grónskem.
Tyto body by Rusku umožnily kontrolovat přístup NATO do Severního ledového oceánu a zajistit obranu svého „bastionu“, tedy prostoru, odkud by mohlo chránit své ponorky a raketové síly.
„I když Putin utrpěl na Ukrajině obrovské ztráty – přišel o více než milion vojáků – jeho Severní flotila zůstává nedotčena a dále se rozvíjí,“ uvedl Sandvik.
„Za poslední dva roky získali novou fregatu i víceúčelovou ponorku. Největší hrozbou, které dnes čelíme, nejsou ruské tanky, ale jejich ponorky. Díky jaderným zbraním a schopnosti druhého úderu zůstává Rusko stále jadernou supervelmocí,“ doplnil.
„Zbytečné“ jednání Trumpa s Putinem
Napětí mezi Moskvou a Západem se dále stupňuje. Americký prezident Donald Trump před pár dny oznámil, že odmítl „zbytečné“ setkání s Putinem v Budapešti poté, co ruský vůdce odmítl výzvy k příměří. Washington současně rozšířil sankce vůči ruským ropným gigantům Rosněfti a Lukoilu.
Historicky má Arktida pro Moskvu zásadní strategický význam. Už v době Sovětského svazu byla oblast využívána jadernými ponorkami pro hlídkování pod ledem. Dnes Rusko podle expertů obnovuje tuto praxi a snaží se v Arktidě udržet vojenskou převahu.
Zatímco válka na Ukrajině dál pohlcuje ruské zdroje, Kreml podle pozorovatelů nejeví žádné známky ústupu. Pokud Západ – zejména Spojené státy – poskytne Kyjevu další pokročilé zbraně, například střely Tomahawk, může se napětí v Arktidě ještě více vyostřit.
Ruský zbrojní průmysl v posledních letech masivně navyšuje výrobu svých nosičů jaderných zbraní – a podle nových dat z armádních zakázek se ceny těchto raket pohybují v řádu milionů dolarů za kus.
Základ „okřídlené triády“, jak Rusko označuje své strategické zbraně, tvoří střely odpalované ze země, moře i vzduchu. Mezi nejrozšířenější patří 9M728 Iskander-K a její modernizovaná verze 9M729 s doletem přes dva tisíce kilometrů.
Tyto střely, schopné nést konvenční i jaderné hlavice, stojí v přepočtu kolem 1,5 milionu dolarů (přes 30 milionů korun) za kus. Námořní varianta 3M14 Kalibr, kterou Rusko odpalovalo i na Ukrajinu z ponorek a fregat, je ještě dražší – přibližně dva miliony dolarů (více než 40 milionů korun). Existuje i speciální jaderná verze 3M-14S s cenou přesahující 2,3 milionu dolarů.
Nová generace hrozby
Nejdražší a zároveň nejpokročilejší součástí arzenálu zůstávají střely určené pro strategické bombardéry Tu-95 a Tu-160. Letouny nesou střely Ch-101 s doletem až 2 500 kilometrů, využívající technologie stealth a elektronické rušení.
Jen v roce 2025 má ruské ministerstvo obrany podle dostupných kontraktů odebrat 700 těchto střel za cenu dva až 2,4 milionu dolarů (až 50 milionů korun) za kus.
Zbraně označované jako „hypersonické“ představují novou generaci hrozby. Kinžal, letecká varianta balistické rakety Iskander-M, dosahuje rychlosti přes Mach 5 (šest tisíc km/h) a stojí zhruba 4,5 milionu dolarů.
Její konstrukce z titanu a systém řízení letu pro extrémní rychlosti výrazně zvyšují náklady. Ještě nákladnější je střela 3M22 Zirkon, určená pro ničení lodí i pobřežních systémů.
Ta vychází z hypersonické koncepce, její jednotková cena se však pohybuje mezi 5,2 a 5,6 milionu dolarů (cca 108 až 117 milionů korun) – nejvíce ze všech ruských raket současnosti.
Celkově tak investice Kremlu do výroby strategických střel, které mohou nést jaderné hlavice, ukazují, že Moskva i přes oslabení konvenčních sil udržuje jednu z nejdražších a nejrozsáhlejších jaderných infrastruktur na světě.
Zatímco její armáda na Ukrajině ztrácí, zbrojní průmysl dál zásobuje Kreml zbraněmi, jejichž cena i množství vypovídají o tom, že závod ve zbrojení se zdaleka nezastavil.
