„Aha, touhle cestou jste sem šel!“ diví se naproti mně sedící šéf Trezoru Matěj Žák poté, co jsem přiznal, že jsem trochu bloudil. „Většina lidí, když k nám jde, volí krkolomnou cestu, kde je starý, šíleně zrezlý plot. Takže máte pocit, že jdete do nějakého doupěte. Teď ho sice natřeli, aby to vypadalo líp, ale udělali to jenom z naší strany,“ směje se šéf Trezoru, předního výrobce hardwarových peněženek pro zabezpečení kryptoměn, který se zaměřuje na osobní svobodu a nezávislou správu digitálních aktiv. Sedíme v malé zasedačce, v kancelářích, které jsou vybavené podle posledních trendů.

ByznysByznys

Český Mews získává mnohamiliardovou investici a míří mezi světovou elitu hotelových technologií

Ano, chtělo by se teď rádoby zažertovat, že díky „Goťákovi“ a jeho „ze zdi na mě tupě zírá po trezoru černá díra“ je renomé tohoto zařízení u nás dostatečné. Jenže tady se nebavíme o Česku, tohle je globální věc. „Vyrábíme produkt, který vám umožňuje držet kryptoměny napřímo, a my jako firma o vás nic nevíme. Prostě přístup, kterému říkáme self-custody, kdy plně spravujete a kontrolujete svá aktiva sami, bez spoléhání se na třetí stranu, jako je banka či burza. Představte si, že máte digitální zlatou cihlu doma – a Trezor zabezpečí, aby vám ji nikdo nevzal,“ vysvětluje Matěj Žák. Jeho trezor má v sobě novinku. „Průhledný čip, že?“ ptám se s odkazem na jeden odborný web a vzápětí se za doslovný překlad zastydím. „Víte, on není průhledný, to asi kolegové mysleli transparentní – ve smyslu důvěryhodný, auditovatelný,“ upřesňuje Jan Pleskač, šéf Tropic Square, který sedí vedle Matěje Žáka. Právě tohle je unikátnost nového čipu Tropic01 – žádná tajemství, naprostá otevřenost. Podle Pleskače je to nejen nový standard, ale i budoucnost trhu s bezpečnostními čipy.

Jan Pleskač se v roce 2019 potkal se zakladateli SatoshiLabs, líbila se mu jejich vize a odhodlání. Specializuje se na vestavěné bezpečnostní systémy a vede tým, který stojí za vývojem prvního open-secure čipu na světě. „Nevím, jestli náhody jsou, nebo nejsou, já říkám, že nejsou, věřím, že věci si vás nějak přitáhnou, takový zvláštní druh gravitace.“

Pleskač vystudoval elektrotechnickou průmyslovou školu v Pardubicích, a jak říká, „byl by asi happy, kdyby šel zapojovat bojlery nebo dělat elektriku na stavbách“. Ale měl ambice jít dál, posunout se. Podal si přihlášku na Elektrotechnickou fakultu ČVUT. „Sice tam chip design neučili, ale škola byla dobrá třeba v tom, že nutila člověka najít k cíli nějaké kreativní cesty. Ale chip design jsem se vlastně učil sám. Programování a hardware mě z nějakého důvodu strašně fascinovaly.“ Jan Pleskač má za sebou štace v zahraničí, ve Velké Británii. „Začínal jsem s programovatelnými čipy od firmy Altera a po letech do Altery nastoupil. Firmu krátce po mém nástupu převzal Intel – a to byla velmi zajímavá zkušenost.“

Do jeho řeči se vkládá Matěj Žák: „Tady je nutné říct, že tohle tvoje získané know-how se nyní v Tropic Square perfektně propojuje a dává smysl, že je to ucelený produkt. Na to, jak malý ten čip je, je kolem něj obrovský ekosystém.“ Napadá mě, zda existuje nějaká česká vlastnost nebo schopnost, která v Británii funguje. „Pití piva,“ směje se Jan Pleskač.

Matěj Žák nastoupil do Trezoru v roce 2019 jako produktový manažer, o dva roky později povýšil na produktového ředitele, od roku 2023 je CEO Trezoru. Na otázku na vlastní kariéru odpovídá mnohem lapidárněji: „Vždycky jsem chtěl svoji pracovní budoucnost spojit se startupy. Chtěl jsem jít do Ameriky a dělat vlastní startup. Tak jsem to zkusil. Původně jsem studoval hudbu v Berkeley, mimochodem, dneska jsem hrál,“ odbočuje od tématu a ukazuje na kruhy pod očima, „až do rána v mém oblíbeném klubu. To je něco, za co jsem fakt mega rád, protože hudba je skvělé odpojení od práce.“

Na nejnovější generaci jeho produktu jsou pozitivní ohlasy: „Nové peněženky Trezor Safe 7: první bezdrátový model odolá i útoku kvantových počítačů,“ hlásá jeden z mnoha pochvalných titulků. „Náš produkt má tři části, které jsou naprosto esenciální, aby vše fungovalo dobře. První je hardwarová peněženka samotná, do které se vám nikdo nedostane online. Fyzicky to prostě není možné. Proto Trezor vůbec existuje – jako zařízení ‚do kapsy‘. Druhá část, to je back-up. Když si vygenerujete peněženku, vznikne virtuální prostor, ve kterém je vaše peněženka, a vy potřebujete zálohu pro případ, že by tohle zařízení přestalo fungovat nebo jste ho ztratili. A back-up je něco, co naše firma vymyslela už před patnácti lety. Je fascinující, že dnes to používá pravděpodobně víc než 300 milionů lidí po celém světě. Třetí část je software, který je důležitý, aby se to celé dobře používalo. Posílat transakce, přijímat transakce atd.,“ vyzdvihuje Matěj Žák přednosti produktu.

Dívám se na malou tmavou krabičku. Vypadá stylově, pěkný, úsporný design. Říkám si, zda ladili i vizuální stránku, tedy něco, co do dokonalosti dotáhl třeba Apple. „To je super, jsem rád, že to říkáte,“ usmívá se Matěj Žák. „Přesně o to nám šlo. My jsme byli hrozně geeky firma, hodně engineering driven – a to se dost proměnilo. A právě na nás mělo vliv i chování velkých společností, které ženou úroveň kvality a designu výše. Takže tohle,“ ukazuje na věc na stole, „je teď naše vlajková loď, parádní kovové tělo, už to něco váží, už to není jenom taková plastová věcička.“

Tu malou kovovou věc pohání něco, co si získalo slušnou porci světové pozornosti – už mnou zmíněný a hloupě přeložený „průhledný“ čip. „Unikátnost spočívá v tom, že umožňujeme zákazníkům, aby měli informaci, jak je čip nadesignovaný, jaké obsahuje algoritmy, jaké má parametry. Věříme, že tím zvyšujeme bezpečnost. Protože umožňujeme i jiným třetím stranám, třeba nezávislým expertům, se na implementaci podívat a říct: Ano, můžeme to do detailu změřit,“ vyzdvihuje přednosti nového čipu Jan Pleskač. „Pro nás je open source cesta velmi důležitá z pohledu bezpečnosti, protože nás reálně posouvá, to není jenom nějaký marketingový bullshit. A druhá věc: bitcoin je open source. Krypto je obecně založené na étosu open source, prostě transparentní, otevřené povahy. Kdybychom naše produkty nestavěli na téhle filozofii, tak by to pro nás znamenalo odbočení od mise,“ dodává šéf Tropic Square.

Budoucnost pracovního trhuBudoucnost pracovního trhu

Pohodová práce v kanceláři? Zapomeňte, zastane ji umělá inteligence. Generace Z přijde o job, míní vizionář Amodei

Bezpečnost tvoří většinu slovní zásoby našeho rozhovoru. Zajímá mě, jaký mají vztah k soukromí, ochraně dat a zda to bylo něco, co je do branže přivedlo. „Pro mě je to svoboda,“ vysvětluje Matěj Žák, „protože já lítám na paraglidu, lezu po horách, rád běhám. A proto jsem se dostal do Trezoru, protože to je volnomyšlenkářská firma, ctíme individuální svobody.“ Jan Pleskač se vrací k úvodu rozhovoru: „Jak jsem mluvil o tom zákonu přitažlivosti: neměl jsem to pojmenované, že chci dělat pro freedom tech firmu, ale extrémně dobře se vše potkalo v tom, že moje osobní hodnoty ladí s firemními, svoboda je pro mě extrémně důležitá.“ A Matěj dodává: „Nejsme fandové regulace, já osobně jsem takový free market maximalist, prostě věřím, že spousta procesů, třeba i uvnitř firmy, se vyřeší na principu nabídka-poptávka,“ doplňuje Matěj Žák.

Bavíme se o produktech, které zajisté zajímají, ale i znepokojují konkurenci. „Konkurence je skvělá věc. To nejlepší pro uživatele. Když přijde nová konkurence s novým produktem, tak nás to pushne, že můžeme věci dělat ještě líp. Protože kdyby nepřišla, mohli bychom sklouznout k průměrnosti – a to nechceme. Chceme zdravě jít proti tomu a přicházet s lepšími věcmi,“ vysvětluje Žák.

Není dnes branže, která by nesháněla lidi. Mluvíme o hodnotách firmy, tudíž nasadit správné figury na společenskou šachovnici musí být výzva. Matěj Žák přiznává, že velká část jeho jobu je vyloženě people management a leadership. „Často říkám, že jako firma máme nějaký set of values. A když se to někomu z jakýchkoliv důvodů nelíbí, tak it is free market, nikoho tady nedržím. Věřím, že najdeme na volném trhu někoho, kdo je skvělý a bude to s námi chtít dělat. Věřím, že právě tohle činí produkt i naši firmu lepším.“

Umělá inteligenceUmělá inteligence

Meta sahá do Číny pro špičkovou AI: kupuje startup Manus za miliardy a míří na další technologický skok

Nedávno jsem vedl rozhovor s členy Czech Founders, skupinou, která se v Česku snaží podporovat startupy. O zázemí, o lidech – ale hlavně o penězích. „Pro nás je to velmi aktuální a náročné téma, protože v našem hardware světě a světě chip designu musíme nejdříve zainvestovat miliony dolarů nebo eur, pak čtyři až pět let vyvíjíme a teprve potom vidíme smysl té snahy. Ne každý na to má žaludek. Částky, které jsou potřeba pro rozjetí firmy, jsou výrazně vyšší než u jiných oborů, takže v tomto ohledu je to hodně specifické. Na druhou stranu věřím, že to není úplně zabitý. Peníze v Evropě najdeme, ale je to náročná disciplína,“ popisuje Jan Pleskač. „V Trezoru jsme self-funded – co si vyděláme, to je naše. A rosteme čistě zdravě z udržitelných zdrojů. Takže zase moje filozofie free market: musíme udělat skvělý produkt, abychom ho prodali a mohli růst dál,“ dodává Matěj Žák.

Free market, self-funded, effort, set of value, people management, leadership: náš rozhovor se jen hemží anglicismy. Ale není divu, jak Matěj Žák upozorňuje, jsou globální firma, angličtina je tady de facto první jazyk. Stejně když se podíváte na webové stránky firem, které SatoshiLabs pod sebou sdružuje: v zásadě nejde říct, odkud firma je. Ptám se, zda česká karta či český původ v téhle světové hře hrají nějakou roli. „To je skvělá otázka, kterou jsem si pokládal taky, když jsme launchovali produkt,“ přikyvuje Žák. „Pozvali jsme asi čtyři sta lidí z celého světa, influencery i média. A já jsem si říkal: Ty jo, teď je bude asi možná zajímat, proč jsme v Praze, protože my jsme fakt vnímaní jako globální firma, kterou nikdo nutně nespojuje s Prahou nebo s Českou republikou. Ale je prostě zajímavé, kolik je tady bitcoinových firem, miningových společností, jsou tady bitcoinové automaty, plus největší bitcoinová konference v Evropě.“ A tak Matěj Žák začal pátrat, kde se to v Česku bere, že je kryptovelmoc. „Začal jsem to trošku studovat – a spojil jsem si to s komunismem a s měnovou reformou v Československu v roce 1953, kdy za dne na den hodnota peněz ztratila 90 procent nebo víc. A upřímně, ten náš skepticismus k vládám obecně a k nějakým pravidlům je, myslím, pořád značný.“

HrotagonHrotagon

Jak budou Češi investovat v roce 2026: Opatrnost, technologie a kryptoměny

Přichází poslední věc. Jak se světácky říká, co bude next big thing pro Trezor a Tropic Square? „Produktově?“ zeptá se Matěj Žák a pokračuje: „Znovu to stočím na tři oblasti, o kterých jsem mluvil. Hardware, back-up a software kolem toho. Všechny tři chceme zlepšit. Už teď se bavíme o nových hardwarových peněženkách a dalších technologiích, které můžeme používat. Do služeb postupně přidáváme další věci: možnost nákupu krypta, prodeje krypta, směna. Do budoucna si dokážeme představit třeba bitcoinové půjčky, tedy že byste si mohli půjčit peníze proti svému bitcoinu. Něco, co by dostálo sloganu Be your own bank.“

Kryptografie, která se dokáže postavit kvantovým počítačům. To je podle Jana Pleskače jedna z hlavních výzev do budoucna. „Takže logicky bych měl zmínit, že pro nás bude další věc nový čip Tropic02. Před námi je obrovský trend v industry, a to bude přechod na postkvantovou kryptografii, což je soubor šifrovacích metod odolných proti výkonným kvantovým počítačům. Očekávám, že to industry bude nějakým způsobem reflektovat – a Tropic Square, aby byl relevantní v dalších deseti letech, prostě musí připravit produkty, které budou reagovat na tržní a bezpečnostní požadavky.“

Unikátnost spočívá v tom, že umožňujeme zákazníkům, aby měli informaci, jak je čip nadesignovaný, jaké obsahuje algoritmy, jaké má parametry. Věříme, že tím zvyšujeme bezpečnost.

Bezpečnost nezní úplně atraktivně, přesto v poslední době zasahuje i do běžné každodenní agendy mnohých z nás. Nárůst podvodných telefonátů nebo zpráv na komunikační sociální sítě je dramatický. „Přijde mi, že společnost bere bezpečnost na lehkou váhu, i když se bavíme třeba o kritické infrastruktuře. Různé případy, kdy falešný bankéř zavolá seniorovi, by přitom zmíněná kryptografie uměla vyřešit úplně krásně. Technologie tedy jsou, jen nejsou vždy nasazené.“ Jakože to některé instituce nechtějí? ptám se Jana Pleskače. Běžní uživatelé podle něj neznají rizika spojená s bezpečností dat v elektronických zařízeních. Je to hodně specializovaná oblast. „Situace se začíná pomalu měnit, ať už s rozvojem technologií, legislativou, nebo uvědoměním, že celá moderní společnost je na elektronice závislá. Existuje skupina uživatelů, průkopníků, kteří jsou opravdu privacy aware a berou to jako klíčovou hodnotu. To je mimochodem segment našich zákazníků, ti bezpečnost jako prioritu vnímají.“

Těch, kteří si bezpečí dat, kryptomajetku a dalších komodit v jedničkách a nulách cení na maximum, by ale podle obou pánů mělo být víc. Třeba těch, kteří pracují s rámci kritické infrastruktury nebo o ní rozhodují. „Know-how tady máme, neevropské technologie nepotřebujeme, my to v Evropě taky umíme dělat. A vlastně by to vyřešilo i to, jak náš industry podpořit. Je škoda, že evropské firmy nenakupují primárně od evropských inovátorů nebo od evropských startupů,“ říká na závěr Jan Pleskač. Přece jen, vypadá to, že špetka vlastenectví by přinesla podporu evropskému byznysu.