Pro celou jeho tvůrčí dráhu je typická nestálost a přeskakování od jednoho žánru k jinému – tu namaluje obrazy, tu vytvoří koláže, jindy si odběhne k videoartu nebo k novomediální instalaci.

„Programově to bylo dáno už tím, že jsem se na AVU hlásil do Intermediální školy Milana Knížáka, který ji definoval jako prostor nacházející se mezi médii. Nechtěl, abychom se uzavřeli do jednoho média, do jedné myšlenkové polohy, takže nám záměrně dával úkoly, které šly proti našemu naturelu. Mně takový přístup v rané fázi studia vyhovoval a prakticky jsem si ověřil, že tahle multižánrová poloha, která ve mně bublala od gymnaziálních let, je legitimní a má právo na existenci. Má to pochopitelně své slabiny, v rámci tržní kodifikace nedržíš značku, sběratel je zmaten, kurátor jakbysmet, ale kolotoč se točí dál,“ směje se Tichoň.