Komentář: Potřebujeme revizi Green Dealu. Místo toho nás možná čeká přitvrzení

Plán EU snížit emise do roku 2040 o devadesát procent je nebezpečný. Schvalovat se má prostřednictvím zákulisního vyjednávání, s minimální účastní národních parlamentů a bez propočtů, co to bude koho stát a zda je to sociální únosné.

Plán EU snížit emise do roku 2040 o devadesát procent je nebezpečný. Schvalovat se má prostřednictvím zákulisního vyjednávání, s minimální účastní národních parlamentů a bez propočtů, co to bude koho stát a zda je to sociální únosné.

Celý článek
0

Velká ropná konsolidace v USA: Dražší benzín a více vlivu pro OPEC

Polovinu těžby ropy v největší producentské zemi světa ovládla pouhá desítka firem. Kromě nich samotných se to nelíbí nikomu – Wall Street, politikům ani spotřebitelům.

Polovinu těžby ropy v největší producentské zemi světa ovládla pouhá desítka firem. Kromě nich samotných se to nelíbí nikomu – Wall Street, politikům ani spotřebitelům.

Celý článek
0

Tajemná ruská vesmírná zbraň je nesmysl. Špionům šlo o udržení vlivu

Za únikem informací o ruské zbrani schopné ničit družice stály nejspíš americké tajné služby. Chtěly vyděsit politiky, aby neschválili novelu, která by jim sebrala pravomoc shromažďovat citlivá data i bez povolení soudu.

Za únikem informací o ruské zbrani schopné ničit družice stály nejspíš americké tajné služby. Chtěly vyděsit politiky, aby neschválili novelu, která by jim sebrala pravomoc shromažďovat citlivá data i bez povolení soudu.

Celý článek
0

Napsal premiér Fiala Ježíškovi, aby Česku nadělil sto miliard?

Všichni představitelé koalice se dušují, že rozpočet nebude nutné novelizovat a všechno dobře dopadne. Tento optimismus ale není zrovna nakažlivý.

Napsal premiér Fiala Ježíškovi, aby Česku nadělil sto miliard?
Petr Fiala | foto Profimedia.cz

Když na počátku měsíce ministr financí Stanjura zjistil, že státní hospodaření je po květnu v deficitu téměř tak vysokém, jak je naplánováno k letošnímu Silvestru, celkem pochopitelně neváhal. Prohlásil, že na nejbližší vládu přinese návrh úspor v druhém pololetí letoška v rozsahu dvacet miliard korun.

Dala se čekat ministerská řežba o peníze, ale premiér Fiala překvapil. Moudře pokýval hlavou a prohlásil, že jak je to s tím rozpočtovým financováním, se ukáže až v létě.

Kde vyplavou miliardy

Co se asi tak může ukázat? To, že rozpočet nepočítal s patnácti miliardami na valorizaci penzí, jejíž nevyhnutelnost byla jasná nejpozději v únoru? Nebo někde vyplave těch padesát miliard korun z evropského fondu, v němž se shromažďují výnosy z emisních povolenek? Ty má ČR skutečně letos dostat, ale jen na financování dekarbonizace, a nikoli na běžné výdaje rozpočtu, jak se dělo v minulosti a podle nových pravidel už to nejde.

To už je jasné také pár měsíců. Disponuje premiér nějakými přísně tajnými informacemi, podle nichž je tohle všechno jinak? Napsal snad Ježíškovi, aby Česku nadělil sto miliard? Nebo se jen vyhýbá, co to jde, tomu vnitrokoaličnímu konfliktu o šetření, v němž nakonec vyjde pravda o neochotě velké části koalice skutečně reformovat veřejné finance najevo?

Ministr Stanjura ještě může za pár dní na valné hromadě ČEZ požádat o vyšší dividendu z tučného loňského zisku. Ale více než jednotky miliard to fakt nehodí. A potřebný zbytek nenaprší.

Má premiér dost času?

Všichni představitelé koalice se dušují, že rozpočet nebude nutné novelizovat a všechno dobře dopadne. Tento optimismus ale není pranic nakažlivý. Novelizace rozpočtu je nezbytná pouze při překročení plánovaných výdajů. U výpadku příjmů to nutné není. Dosud i po květnu drží vláda výdaje na plánované úrovni.

Naběhnutí červnových valorizací už ale půjde přes schválený rámec, a pokud vláda neušetří těch minimálně patnáct miliard na jiných výdajích, k novelizaci zákona o státním rozpočtu bude muset dojít. Každý měsíc se pak okénko pro úsporu zužuje. Od července je na patnáct miliard třeba šetřit 2,5 miliardy měsíčně. Od října už pět miliard. Opravdu má Petr Fiala ještě dost času? Nebo je mu to jedno? Sorry jako. Neslyšeli jsme to už někde?

Radost ze zodpovědnosti bezesporu projevené schválením úsporného balíčku, byť kompromisního a s mnoha mouchami, tak střídá zklamání, které fakt nemělo přijít. Zeměkoule se nezhroutí, Česko nezbankrotuje, vliv na klesající inflaci je omezený, ale kdo má věřit, že proběhnou před měsícem deklarované úspory, jejichž detaily mimochodem stále neznáme?

Voličům vládních stran, zejména těm pravicovějším, šlo v posledních volbách o něco víc, než že se žádný člen vlády nebude jmenovat Andrej Babiš. Představa, že takto lze dělat úspěšnou politiku, která zemi posune vpřed, je dost naivní.