Kryštof Míšek, hlavní ekonom Argos Capital
Argos Capital / Shutterstock.com, koláž Hrot24
FETS2 tak snadno zastropovat nelze a dopad na domácnosti bude rozhodně větší
Evropský systém emisních povolenek ETS2 vyvolává v České republice obavy z vyšších nákladů domácností a nárůstu inflace. Ministerstvo životního prostředí i studie PwC ale tvrdí, že přímý dopad bude omezený, přesto ekonomové upozorňují na možné nepřímé efekty a socioekonomické rozdíly mezi regiony.
Kryštof Míšek
V posledních týdnech se u nás – i v souvislosti s proběhlou kampaní do Sněmovny – hojně diskutuje dopad emisních povolenek systému ETS2, které by mohly výrazně zatížit domácnosti a zároveň přispět nabídkovým šokem k vyšší inflaci v českém hospodářství. Nyní se ozvalo Ministerstvo životního prostředí, které s odkazem na renomovanou studii PwC tvrdí, že dopad na domácnosti bude pouze v řádu několika stovek korun měsíčně, a to především díky „vhodnému“ zastropování ceny povolenek. Skoro to zní jako ideální svět: když regulace přinese problém, vyřešíme ho prostě cenovým stropem. Jenže ono to tak úplně být nemusí.
Ministerstvo i společnost PwC staví svůj pozitivní scénář na předpokladu, že cena povolenky v systému ETS2 zůstane průměrně kolem čtyřiceti pěti eur díky „zastropování“. Takový strop ale v unijní legislativě vůbec neexistuje. Směrnice (EU) 2023/959 zavádí pouze dočasný stabilizační mechanismus, který umožňuje uvolnit dodatečné povolenky, pokud cena překročí určitou úroveň po dva po sobě jdoucí měsíce.
Jde tedy jen o tlumení špiček, nikoli o garanci pevné ceny. Trh s povolenkami bude i nadále řízen nabídkou a poptávkou, a velmi snadno tak může dojít k vyšším cenám povolenky. Ostatně nyní povolenka na trhu ICE roste přes devadesát eur. Tvrzení o „zajištěné ceně čtyřiceti pěti eur“ je proto politicky srozumitelné, ale ekonomicky nesprávné. Z hlediska očekávání domácností i firem může být dokonce kontraproduktivní, protože vzbuzuje dojem, že stát nebo EU mají schopnost trh trvale fixovat.
Podle autorů analýz je odhadovaný dopad ETS2 na výdaje domácností do výše pouhých dvou set až čtyř set korun měsíčně. Tento výpočet však stojí na velmi úzkém výběru položek – vytápění uhlím, plynem a pohonnými hmotami – a hodnotí jen přímý dopad na výdaje „průměrné domácnosti“.
Jenže v ekonomice typu České republiky se většina efektu přenáší nepřímo, především přes nákladovou inflaci v dopravě, průmyslu, zemědělství a logistice. Česká ekonomika je malá, otevřená a zhruba ze sedmdesáti osmi procent závislá na silniční dopravě. Každé zvýšení ceny pohonných hmot se tak násobí v dodavatelských řetězcích – od stavebnictví přes potraviny až po služby.
V praxi proto může být dopad na cenovou hladinu výrazně vyšší než naznačuje citovaný model. Problémem navíc je, že analýza vůbec nepracuje s tzv. druhým kolem inflace, tedy s přenosem vyšších nákladů na konečné ceny. V prostředí, kde se inflace stále pohybuje kolem tří až čtyř procent, jde o významné opomenutí.
Dalším slabým místem analýzy jsou optimistické multiplikátory a ignorování kapacitních omezení české ekonomiky. Materiál tvrdí, že investice z výnosů ETS2 mohou zvýšit HDP až o sto třicet miliard korun a vytvořit sto tisíc pracovních míst. Takové výsledky ale vycházejí z input–output multiplikátorů, které předpokládají, že ekonomika má volné kapacity a že se nová poptávka nevyvádí do zahraničí.
Reálná česká ekonomika roku 2025 naopak čelí nedostatku stavebních pracovníků, vysokým mzdovým tlakům a velkému importnímu podílu u mnoha zelených technologií – od tepelných čerpadel po baterie a izolační materiály. Výsledný multiplikační efekt tak bude pravděpodobně podstatně nižší a část poptávky uteče do dovozů. Kromě toho se výnosy z ETS2 budou rozpouštět postupně mezi roky 2026 a 2032, zatímco vyšší ceny energií se projeví prakticky okamžitě. Model s touto časovou asymetrií vůbec nepracuje.
Celá komunikace ministerstva působí, jako by Česká republika byla uzavřená ekonomika s homogenními domácnostmi. Ve skutečnosti je tomu přesně naopak. Regionální a sociální rozdíly jsou obrovské: na venkově, kde není alternativa k automobilu, bude dopad ETS2 mnohem citelnější; u domácností topících uhlím nebo plynem je riziko energetické chudoby reálné i při „stropu“ čtyřiceti pěti eur za tunu CO₂; a malé firmy v dopravě či logistice ponesou hlavní náklady bez nároku na dotace. Ve výsledku tak tato regulace jen zhorší socioekonomickou situaci domácností a zvýší sociální rozdíly, relativně malý pozitivní dopad na „ochranu přírody“ tak může být vyvážen dalším růstem nerovnosti.
Autor je hlavním ekonomem Argos Capital
Máte co říci? Pošlete nám svůj komentář na komentare@hrotmedia.cz
