Zatímco na Západě se někteří občané i politici stále dohadují, zda a jak moc jsou klimatická změna a její dopady na lidstvo reálné, pro národy na druhém konci světa je boj s jejími projevy každodenní realitou.

Scénář, že se celé země ocitnou pod mořskou hladinou nebo budou muset být opuštěny, už dávno není jen vize z katastrofických filmů. Pro ostrovní státečky jako Tuvalu, Kiribati, Maledivy nebo Marshallovy ostrovy je to otázka blízké budoucnosti.

Například Tuvalu, jež se skládá ze tří ostrovů a šesti atolů s nadmořskou výškou do pěti metrů, zmizí při současném tempu stoupání moře prakticky celé z mapy do konce tohoto století.

Nebezpečné vysycháníNebezpečné vysychání

Budeme mít co jíst? Střední Asie bojuje s vodní krizí, hrozí jí kolaps zemědělství i rybolovu

Vyvstává přitom zásadní otázka: pokud stát fyzicky není, zůstává i nadále státem? A pokud ne, co se stane s jeho obyvateli, kulturou nebo třeba s členstvím v OSN a právem spravovat nerostné bohatství ve svých výsostných vodách?

První digitální národ

Tuvalu už si na tuto budoucnost chystá záložní plán. Podepsalo dohodu s Austrálií, která mu garantuje uznání státnosti, a to bez ohledu na dopady klimatických změn. Austrálie navíc slíbila, že přijme tuvalské občany, kteří se budou muset přestěhovat. Těch je zhruba 12 tisíc.

Současně Tuvalu začalo se svou digitalizací: vláda se přesouvá do online prostředí, ostrovy se „znovuvytvářejí“ ve virtuálním prostoru a archivuje se kultura i tradice. Ambice jsou jasné – stát přežije i bez fyzické země, jako první digitální národ na světě.

Jiným směrem se vydaly Maledivy, které testují technická řešení. Pokoušejí se – po vzoru Nizozemska – uměle rozšiřovat plochu ostrovů a zvedat jejich nadmořskou výšku navážením písku a sedimentu z okolního oceánu.

Vědci a ekologičtí aktivisté ale varují, že takový zásah může narušit mořský ekosystém a ve výsledku naopak učinit zemi ještě zranitelnější vůči stoupající hladině.

Iniciativy jako Rising Nations se zase snaží najít mezinárodní právní cesty, jak uchovat suverenitu malých ostrovních států i v případě, že přijdou o své území.

Čtyři pilíře státu

Mezinárodní právo tradičně vymezuje stát čtyřmi prvky: území, stálé obyvatelstvo, efektivní a nezávislá vláda a schopnost vstupovat do mezinárodních vztahů.

Pokud ale moře zatopí celé ostrovy, zanikne území i jeho populace. V exilu se může rozpadnout i vláda a schopnost fungovat navenek. Teoreticky by tak zmizely všechny podmínky pro existenci státu.

Dusivé emiseDusivé emise

Jako by ročně zmizelo Ústí nebo Pardubice. Znečištění z ropy a plynu zabíjí statisíce Američanů

Praxe ovšem ukazuje, že mezinárodní právo umí být pružné. Příkladem jsou tzv. „selhávající státy“ jako Somálsko nebo Jemen, které jsou i přes nefunkční vládu nadále považovány za státy.

Otázka je, zda by tento precedens fungoval i v případě těchto „mizejících“ států. Jakkoli zoufalá se situace zdá, vládu lze vždy obnovit, ale potopená země už se nevrátí.

Verdikt z Haagu

Naděje ostrovních národů se upínaly k Mezinárodnímu soudnímu dvoru v Haagu, který letos vydal poradní stanovisko k právním povinnostem států ve vztahu ke klimatickým změnám.

Ve své zprávě soud uznal, že změna klimatu může ohrozit samotnou existenci malých ostrovů, a dodal větu, která vyvolala vlnu interpretací: „Jakmile je stát jednou ustaven, zmizení jednoho z jeho prvků nemusí nutně znamenat ztrátu státnosti.“

Co přesně tím myslel? Někteří soudci to čtou jako ujištění, že i potopené státy mohou právně přežít. Jiní upozorňují, že soud se záměrně vyhnul jasnému závěru a ponechal prostor k výkladu – pokud zmizí všechny čtyři základní prvky státu, precedens jednoduše neexistuje.

Prozatím tedy právní budoucnost „mizejících“ států zůstává otevřená. V praxi bude záležet na tom, zda mezinárodní společenství uzná jejich státnost i bez fyzického území – a zda se podaří vytvořit precedens, který by těmto zemím zajistil místo u jednacího stolu OSN.

MegaprojektMegaprojekt

Čína staví největší hydroelektrárnu světa. V sázce je tibetská příroda i miliony životů závislých na vodě z Brahmaputry