Pozn. red. Experimentální rubrika Tardis využívá slavného stroje času britského (mimozemského) cestovatele Doctora Who. Jeho prostřednictvím necháváme promluvit muže a ženy z minulosti, kteří mají co říct k přítomnosti.

Jde o přeměnu energie v záření. Podle klasické fyziky by se nakonec v záření musela proměnit veškerá hmota. Ale kompletní ztrátě energie ve prospěch záření lze teoreticky předejít, pokud předpokládáme, že energie je od samého začátku nucena držet pospolu v určitém množství, v kvantu. To je ale ryze formální představa a moc mě to ani nezajímalo, jen jsem potřeboval uspokojivě vyřešit ten teoretický problém se ztrátou energie...

Pokus je otázka, kterou věda klade přírodě. A měření je záznam odpovědi přírody na tu otázku. Nemáme žádné právo předpokládat, že nějaký fyzikální zákon existuje. Dokonce ani nemůžeme předpokládat, že pokud takový zákon dosud existoval, bude existovat ve stejné podobě i nadále.

Věda nemůže samotnou podstatu záhady přírody rozluštit. Je to proto, že součástí té záhady, jež od nás vyžaduje takovou analýzu, jsme i my sami.

Odkud jsem přišel a kam jdu? To je ona nepředstavitelná otázka; pro každého z nás stejná. A věda na ni nezná odpověď. Vědeckého objevu a znalosti, jež z něho plyne, dosud vždy dosáhli jen ti, kdo za nimi šli, aniž by sledovali jakýkoli praktický účel.

Považuji vědomí za základ všeho. Hmotu považuji za odvozeninu vědomí. Za vědomí se neumíme dostat. Všechno, o čem mluvíme, všechno, o čem se domníváme, že existuje, je formulováno vědomím.

Každý, kdo se kdy vážně zabýval jakoukoli vědeckou prací, ví, že nad branami chrámu vědy stojí slova „musíš mít víru“. To je vlastnost, bez které se vědec naprosto neobejde.

Není divu, že za současných podmínek vzkvétá hnutí ateistů, kteří prohlašují, že náboženství je jen záměrná iluze pocházející z rukou mocichtivých kněží. Není divu, že toto hnutí nemá pro víru ve vyšší sílu než slova posměchu, a využívá pokroku vědeckého poznání dokonce v domnělé jednotě s ním; a že stále rychleji šíří svoji rozkladnou činnost do všech národů a do všech společenských sfér. Netřeba vysvětlovat dopodrobna, že až toto hnutí zvítězí, nejenže zmizejí všechny nejcennější poklady naší kultury, nýbrž – a to je ještě horší – s nimi zmizejí i veškeré vyhlídky na lepší budoucnost.

Náboženství a přírodní vědy vedou bok po boku neustálý, nepolevující boj proti skepticismu i dogmatismu, proti bezvěrectví i proti pověře, a jejich společný bojový pokřik vždy byl a vždy bude: „Blíže k Bohu!“ Koneckonců, jediným zdrojem vědění, jaký máme k dispozici, je experiment. Zbytek je poezie, představivost.