V únoru v košířském projektu Parvi Cibulka otevřela francouzská pekárna Bread Society. Stojí za ní energická Lucie Caïs Steblová. Před lety působila jako projektová manažerka v architektonickém studiu. Rozhodla se ale, že pragmatický svět vymění za prostředí provoněné máslem a moukou mletou na kameni.

„Myslím, že tomu dopomohla pandemie koronaviru, během které jsem si definitivně řekla, že pekárnu otevřu. Po letech jsem potřebovala dělat něco, u čeho bych dostala rychlejší zpětnou vazbu, než je tomu v architektuře. Tam začínáte se zadáním od klienta a než se projekt dokončí, může utéct i osm let. Ale když něco dobrého uvaříte nebo upečete, máte zpětnou vazbu hned,“ vypráví Steblová a se smíchem dodává, že jí najednou bylo bližší kultivovat kvas místo lidí.

Otevření vlastní pekárny ovšem samozřejmě předcházela patřičná praxe. Lucie Caïs Steblová vzpomíná, že první bábovku upekla už v sedmi letech. Pochází ze slezské vesnice, každé léto se tak neslo v duchu sbírání borůvek a pečení koláčů. Později vypomáhala v matčině restauraci a při práci v architektonickém studiu si volný čas zpestřovala třeba i pečením chleba.

„To bylo v době, kdy se otevíraly první řemeslné pekárny. Zjistila jsem, že mi kvasový chleba chutná, a chtěla jsem vyzkoušet vlastní, testovat různé postupy a mouky,“ vzpomíná.

Absolvovala kurz u Juliany Fischerové, známé jako Maškrtnica, aby pak doma zjistila, jak moc je kvas nevyzpytatelný a jak moc jeho chování ovlivňuje třeba počasí.

První slušný chléb se jí tak podařil až po několika měsících. Rozhodně se ale nevzdávala. Naopak, rozhodla se, že když už ji pekařina tak chytla, rozjede se do její kolébky – do Francie.

„Francouzi nemají u chleba rádi kyselost jako my. V Česku se používá žitný kvas, ve Francii pšeničný, který lze snáze ukočírovat a je i méně kyselý. Právě ten používáme u nás v pekárně, protože podporuje i přirozenou chuť mouky,“ přibližuje Steblová.

Ve Francii absolvovala pařížskou školu Ferrandi a prestižní pekařskou École Internationale de Boulangerie v Aix-en-Provence pod vedením Thomase Teffri-Chambellanda. Naučila se tak i bagety, croissanty a další sladké pečivo z plundrového těsta.

Posledním krokem k pekárenskému byznysu byl prostor. Ten Steblová a její manžel našli před třemi lety. Nachází se v objektu bývalé továrny Meopta, který prošel kompletní rekonstrukcí.

Prostor si ale vyžádal řadu dalších stavebních úprav a cestu k vysněné pekárně komplikovalo i odhlučnění kvůli majiteli bytu nad ní.

Po četných peripetiích se ale podařilo pekárnu otevřít a Lucie si pochvaluje, že už teď mají spoustu klientů, kteří se za pečivem rádi vracejí. Není se čemu divit.

Ať už sáhnete po chlebu, bagetě, croissantu, kardamomovém motanci či sféře z croissantového těsta, která je díky speciálnímu žebrování neuvěřitelně křupavá a chutná, rychle zjistíte, že i ve velké pražské konkurenci se tahle pekárna řadí k těm nejlepším.