Školy nemají jen chystat žáky na trh práce, ale rozvíjet jejich lidskost: odpovědnost, spolupráci, schopnost hledat dobro
Shutterstock.com
Vzdělávání
České školy budoucnosti? Nestačí učit fakta. Mladí potřebují odvahu, hodnoty a podnikavost
České školství přešlapuje na rozcestí v bezpečném statu quo. Musíme ho změnit tak, aby připravilo mladé lidi na největší výzvy, jimž budeme čelit jako společnost, země i lidstvo.
Jan Školník
Naše debata o vzdělávání má zvláštní znak: zatím se nedokážeme shodnout. Změnu považujeme za potřebnou, ale v záplavě dobrých důrazů – na obsahy, hodnoty, kompetence či dovednosti – se vytrácí otázka společného smyslu.
Český rámec vzdělávací politiky je proto velmi otevřený. Umožňuje skvělé inovace, ale stejně tak udržování statu quo. A právě tím školství znejišťujeme. Místo společného směru vzniká další roztříštěnost, která často končí rezignací a odporem k jakékoli změně.
Zkušenost z rozhovorů s řediteli škol ukazuje totéž: chtějí věci měnit, ale často nevědí, jak začít – a vůči čemu své kroky poměřovat. Potřebujeme vzdělávací rámec, který nastaví jasný společný směr. Ne ve smyslu uniformity, ale jako prostor, který umožňuje různé přístupy – pokud vedou ke společnému dobru.
Pět sil, které aktuálně mění svět
Budoucnost už dávno neurčují jednotlivé události. Formuje ji souběh krizí, které se navzájem násobí. Politologové tomu říkají polykrize – a dnes ji pohání pět sil: dluhy, polarizace, geopolitika, přírodní rizika a technologický vývoj.
Dluhy států i domácností rostou do neudržitelných rozměrů. Polarizace společnosti oslabuje schopnost hledat kompromis. Geopolitické napětí znovu láme svět na soupeřící bloky.
K tomu přibývají klimatické změny a přírodní otřesy. A nakonec technologie – především umělá inteligence – proměňují pracovní trhy i samotné chápání pravdy.