Profimedia.cz
František Josef I.: Po temnotě přichází světlo
Češi (a Slováci) slaví tento týden vznik samostatného státu, když za pomoci první světové války setřásli třísetleté habsburské jho. Rubrika Tardis se domnívá, že by v rámci férovosti měl také zaznít hlas z druhé strany, a oslovila proto dlouholetého rakouského – později rakousko-uherského – císaře a posledního českého krále, Františka Josefa I
redaktor
Pozn. red. Experimentální rubrika Tardis využívá slavného stroje času britského (mimozemského) cestovatele Doctora Who. Jeho prostřednictvím necháváme promluvit muže a ženy z minulosti, kteří mají co říct k přítomnosti.
Hodlal jsem se nechat v Praze korunovat českým králem v přesvědčení, že tento slavnostní rituál posílí nerozborné pouto důvěry a loajality mezi mým trůnem a českým královstvím. Měl jsem na paměti ústavní pozici Koruny české, stejně jako slávu a moc, jež přinesla mně i mým předchůdcům. S radostí jsem tato práva ctil a byl jsem připraven je korunovační přísahou stvrdit.
Byl jsem posledním monarchou ze staré školy, což znamená, že jsem měl na starost chránit své národy před jejich vládami. A moje politika byla politikou míru, to by si každý měl uvědomit.
Útok na mého nebohého synovce (Františka Ferdinanda d’Este – pozn. red.) byl přímým důsledkem agitace ze strany ruských a srbských panslavistů, jejímž jediným cílem bylo oslabení Trojspolku a zničení mého impéria. To nebyla záležitost jednoho krvavého činu nějakého sarajevského jedince, nýbrž dílo dobře organizovaného spiknutí. Všechny jeho nitky se sbíhaly v Bělehradu u srbské vlády, ačkoli to, jak se obávám, již nebude možné prokázat.
Porodní bábou historie je násilí. Nelze pochybovat o tom, že politika směřující ke sjednocení veškerých jižních Slovanů pod srbskou vlajkou zločiny tohoto typu podněcovala, ani o tom, že pokračování statu quo by představovalo neustálou hrozbu pro můj trůn i pro moji říši. V důsledku toho směřovalo úsilí mé vlády k izolaci Srbska a k redukci jeho pozice. Srbsko tou dobou bylo střediskem panslovanské ideologie a bylo třeba jej jako politický faktor eliminovat.
To bylo něco jiného. Tam šlo o to, aby maďarské povstání nepřerostlo v kalamitu evropských rozměrů.
Jsem německý kníže a ve spojenectví zůstávám věrný.
Ano, byla to pro mne úleva od velké starosti. Je to hrozné – Všemohoucího nelze beztrestně provokovat. Vyšší moc znovu nastolila řád, jejž jsem já sám nebyl, bohužel, schopen zachovat.
Post tenebras lux. Po temnotě přichází světlo.