Brusel přitom naznačuje, že „později“ se rychle krátí. V příštích letech chce tlačit členské státy, aby předaly více pravomocí nad národními sítěmi ve jménu levnější elektřiny. Jenže připravit evropskou přenosovou soustavu tak, aby obsloužila všechny, má podle odhadů stát 1,2 bilionu eur do roku 2050 – a to je účet, který se bez reformního řezání neplatí snadno.

Náplasti místo přestavby

Zatím to ale vypadá, že velké země volí raději náplasti. „Místo toho země jako Německo přijímají krátkodobé band-aidy,“ říká Andreas Fischer, hlavní ekonom kolínského Institutu pro hospodářský výzkum. Podle jeho propočtů má Berlín poslat do samotného elektroenergetického systému přes 30 miliard eur, aby stlačil ceny: 6,5 miliardy na dotace síťových poplatků, zhruba 15 miliard na podporu obnovitelných zdrojů a k tomu zvláštní průmyslové tarifní schéma za 1,5 miliardy eur ročně. Francie pumpuje téměř 11 miliard eur do kapacitního trhu, podpory průmyslu a obnovitelných zdrojů. Polsko má dát 3 miliardy eur do vlastního státem řízeného tržního mechanismu a do vracení nákladů na CO₂ těžkému průmyslu. Rakousko mezitím „spálí“ 500 milionů eur, aby na jeden rok snížilo daně z elektřiny.

AnalyticiAnalytici

Energie konečně zlevní: Elektřina i plyn mají v roce 2026 dál padat, domácnosti ušetří tisíce

Dotace, které rozbíjejí rovné podmínky

První hlasitý protest přišel z Lisabonu. „Země, které mohou investovat mnohem více… vkládají veřejné finance do elektrického systému… a uměle snižují cenu elektřiny,“ varuje ministryně energetiky Maria da Graça Carvalho. Evropská komise odmítla komentovat jednotlivé případy, ale fakticky se rámec pro takové kroky uvolňuje: komisařka pro hospodářskou soutěž Teresa Ribera vytvořila nový dotační režim, neformálně zvaný CISAF, který dává státům v energetických podporách volnější ruce. Právě na změnách pravidel státní podpory, jež Ribera prosadila, stojí i berlínská roční dotace 1,5 miliardy eur na průmyslový tarif. A výsledek je vidět rychle: za méně než 12 měsíců platnosti CISAF dal Brusel zelenou dotacím za 18,4 miliardy eur – a to ještě bez německého schématu, které oficiální souhlas teprve čeká.

Reformy na vedlejší koleji

Jenže čím víc peněz teče, tím víc se reformy odsouvají. Dotace zjevně dostaly přednost před širší úpravou trhu, která by mohla bolet, ale slibovala by trvalejší efekt. Berlín například vyloučil, že opustí jednotnou cenu elektřiny – systém, který domácím odběratelům účty zvyšuje – a to navzdory tlaku sousedů i unijní agentury ACER. Paříž zase odolává změnám, které by měly uvolnit chronické hrdlo v přeshraničních kabelech v Pyrenejích. „Dokud se budeme snažit obcházet ekonomiku, propásneme příležitost udělat skutečná zlepšení systému,“ říká Andreas Jahn z advokační organizace RAP. Podle Fischera by pouze „potenciálně bolestivé reformy“ dokázaly „snížit ceny elektřiny v dlouhém období“.

KomentářeKomentáře

Elektřina bude chybět. Nedostatek výkonu čeká Česko dřív, než politici přiznávají

Tlak průmyslu a expertů přitom nekončí – jen naráží na politický reflex vracet se ke starým receptům. Berlín znovu rozebírá dávno známé nápady, jako jsou dotované průmyslové tarify a nové plynové elektrárny, a zároveň ustupuje od předvolebních slibů snížit domácnostem daně z elektřiny. Jeden dlouholetý účastník berlínského „policy“ okruhu to shrnul bez okolků: „Vedení na ministerstvu energetiky je nekompetentní, postrádá nápady a nemá plán,“ uvedl s tím, že nechce být jmenován kvůli obavám z následků. Jahn nabízí jiný typ budíku: místo přežvykování starých řešení by se národní metropole měly nechat „probudit šokem“ z EU. „Brusel má momentálně lepší nápady než členské státy,“ říká.