Ropa pod sankcemi: Írán těží víc než kdy dřív, rizika se násobí
Shutterstock.com
Írán zvyšuje těžbu navzdory sankcím, americký zásah ve Venezuele ale mění hru
Írán v posledních měsících pumpuje ropu v rekordních objemech – a to navzdory americkým sankcím i izraelským útokům na Teherán. Díky agresivním slevám a pevnému napojení na čínský trh se zemi podařilo zvýšit produkci téměř na úroveň před návratem sankcí. Do tohoto křehkého byznysového ekvilibria ale vstupuje nový prvek nejistoty: americká vojenská intervence ve Venezuele může v roce 2026 výrazně ochladit chuť obchodních partnerů riskovat nákup sankcionované ropy.
msk
Washington sankce na íránský energetický sektor obnovil v roce 2018 během prvního mandátu prezidenta Donalda Trumpa. Po zahájení jeho druhého funkčního období v lednu loňského roku přišla další kola restrikcí mířených přímo na vývoz ropy. Írán přesto zůstává energetickým kolosem: disponuje čtvrtými největšími prokázanými zásobami ropy na světě, zhruba devíti procenty globálního celku, a zároveň druhými největšími zásobami zemního plynu s podílem 17 procent. V rámci OPEC je třetím největším producentem a čtvrtým největším exportérem ropy – jen už bez někdejšího politického a cenotvorného vlivu.
Historický vrchol přišel v roce 1974, kdy Írán těžil přes šest milionů barelů denně. Následující desetiletí válek, konfliktů a sankcí ale tuto kapacitu výrazně seškrtala. Přesto se Teheránu v posledních letech podařilo produkci znovu zvyšovat: z přibližně 2,9 milionu barelů denně v roce 2019 na odhadovaných 3,2 až 4 miliony barelů denně v roce 2024. Přispěla k tomu kombinace vlažnějšího vymáhání sankcí ze strany USA a systematických snah Íránu je obcházet – s klíčovou oporou v zemi, která je největším dovozcem ropy na světě.
Čínská pojistka: sleva a „teapots“
Čína se stala hlavním odběratelem íránské ropy. V první polovině roku 2025 tvořila íránská surovina zhruba 13,6 procenta čínských ropných nákupů a Peking odebírá přibližně 90 procent veškeré íránské ropy, která se skutečně vypraví na moře. Podle dat společnosti Kpler činily tyto dodávky v první polovině loňského roku v průměru asi 1,38 milionu barelů denně. Klíčem k úspěchu jsou slevy: Írán nabízí ropu o sedm až osm dolarů na barel levněji než globální benchmarky, čímž kompenzuje komplikace spojené s nákupem, přepravou a pojištěním sankcionované suroviny.
Hlavními kupci jsou čínské nezávislé rafinerie, takzvané teapots, soustředěné především v provincii Šan-tung. Zatímco státní čínské ropné společnosti se íránským dodávkám vyhýbají, teapots představují zhruba čtvrtinu celkové rafinační kapacity země. V prosinci dokonce zvýšily nákupy íránské ropy uložené v režimu bonded storage i na tankerech čekajících mimo pobřeží, a to po zavedení nových dovozních kvót v listopadu. Trumpova administrativa však od svého návratu do Bílého domu uvalila sankce na tři čínské nezávislé rafinerie, které v dovozu pokračovaly, což část trhu přimělo brzdit. Peking nicméně dál odmítá jednostranné sankce a obchod s Íránem označuje za legitimní.
Export roste, ekonomika se dusí
Vyšší vývoz se ale do kondice íránské ekonomiky nepromítá tak, jak by čísla naznačovala. „I kdyby objemy exportu rostly, klíčovým problémem je repatriace příjmů, která čelí řadě překážek. Tento nedostatek repatriovaných ropných příjmů, navzdory vyšším objemům exportu, vystavuje íránskou ekonomiku riziku bankrotu,“ uvedl bývalý seniorní představitel íránského ropného sektoru. Země zároveň čelí kolapsu měny a v prosinci zaznamenala inflaci 42,2 procenta. Vláda byla nucena zvýšit ceny benzínu pro část vozidel kvůli neudržitelným dotacím, což vyvolalo rozsáhlé protesty.
Do už tak napjatého obrazu zapadá americká vojenská operace ve Venezuele z 3. ledna, při níž mělo dojít k zajetí a odvozu prezidenta Nicoláse Madura a jeho manželky. Zásah znovu otevřel otázku, zda by Spojené státy mohly podobně postupovat i jinde – zvlášť když Trump prohlásil, že vojenská akce by mohla následovat i v Kolumbii a Mexiku. Íránští představitelé varovali, že případný americký zásah do protestů v Íránu by mohl vést k útokům na americké jednotky. Venezuela přitom stejně jako Írán čelí americkým sankcím na energetický obchod a Čína i Írán se v minulých letech podílely na jejich obcházení při nákupech venezuelské ropy. Právě proto může zásah ve Venezuele v roce 2026 zásadně přeskupit toky sankcionované suroviny – a otestovat, jak pevné jsou základy íránského návratu na ropnou scénu.
