Miroslav Zámečník

Důchody jako volební investice

Pokud se máme „proinvestovat“, pak kdo by se brodil závějemi předpisů, které skutečné „tvrdé“ investice, zejména cokoli související s výstavbou čehokoli, brzdí nejen v případě podnikatelů, ale i samotného státu?

Miroslav Zámečník

Miroslav Zámečník

hlavní analytik

Mnohem jednodušší je jako investice označit něco, co sice z ekonomického hlediska investicí ani při nejlepší vůli není, ale „investice do lidí“ znějí těm, do nichž má být investováno, krajně žádoucně. Při brouzdání českým internetem jsem narazil třeba na tento komentář šéfa ČSSD, místopředsedy vlády a ministra vnitra Jana Hamáčka, kde se to seznamem voličských skupin přímo hemží: od důchodců, sestřiček, doktorů, policajtů až po hasiče. Všichni jsou v oku „investiční“ pozornosti a v rozpočtu 2021 na ně má být pamatováno.

Akorát že navýšení jejich příjmů nebude korespondovat s vývojem mezd v privátním sektoru, který podle prognóz ekonomů bude v reálném vyjádření klesat, jak zaměstnavatelé začnou více propouštět, protože pracovní místa, nekrytá skutečnou poptávkou, nelze dotovat donekonečna. 

Obzvlášť lahodně zní uchu ekonoma vyjádření o investicích do důchodců, když jejich hlavní výhodou je, že jdou hned do spotřeby. Zastánkyní toho není Jana Maláčová, od níž by to člověk očekával - má to koneckonců v referátu - ale Alena Schillerová, správkyně veřejných financí, u které by člověk předpokládal, že bude autory podobných nápadů metlou odhánět.

A pak jsou tady ty skutečné, ekonomické úvahy, kde bych si dovolil upozornit na dvě věci. Za prvé, v malé otevřené ekonomice prosákne i taková „stoprocentní investice do spotřeby“ placená vládou v docela vysoké míře do poptávky po dovozu. Takže efekt takto „proinvestované“, dříve se říkalo „prožrané“ koruny se sice projeví ve výdajích rozpočtu, ale mnohem méně v ekonomickém růstu, natož pak v rozpočtových příjmech skrz daňové výnosy (daňová kvóta je v Česku asi 35 procent).

To, že se přes multiplikátory prvotní výdaj, i když jej příjemce spotřebuje rovnou, okotí číslem, které není vyšší než 1, ale naopak je za desetinnou čárkou, víme už mnoho let. Počítali to opakovaně jak v MMF, tak i v České národní bance, a samozřejmě že o tom vědí a umějí to spočítat i makroekonomové na ministerstvu financí. 

Do vyšších pater české politiky nechce tohle poznání „vyvzlínat“ – radši dělají blbce z Kalouska a zapřísahávají se, že oni podrží tu spotřebu domácností, tu zase skutečné investice (které, pokud mají pozitivní ekonomickou návratnost, jsou pro Česko přínosem). A skupinám závislým na veřejných rozpočtech slibují, až se hory zelenají, a ještě přitom tvrdí, jaká je to chytrá hospodářská politika.

Jistě že není, a tady to máte černé na bílém. Děkuji hlavnímu ekonomovi České spořitelny Davidu Navrátilovi, že na tenhle nový výzkum MMF na svém twitteru upozornil.

Shrnu-li to, pak v případě malé, otevřené, a ještě k tomu stárnoucí ekonomiky je ekonomický efekt tupého utrácení skličující – blíží se k nule, už s nějakým ročním odstupem. Nemám iluzi, že by to příjemce předvolebních dárků přesvědčilo, aby peníze nechtěli – je to docela jednoduchá reciproční hra, kterou zvládají i nižší primáti. Volby se tím vyhrát dají, dokonce opakovaně. Kdyby si ale alespoň ty „investice do spotřeby“ odpustili.