Odchod do důchodu v Česku znamená citelný, ale nikoli extrémní pád životní úrovně, který je snesitelný hlavně tehdy, pokud má člověk vyřešené bydlení
Foto: Shutterstock.com
Důchod v eurozóně
Jak tvrdý je u nás odchod do důchodu? Mezi jádrem Evropy jsme na tom dobře
Životní úroveň se nám při odchodu do důchodu zhorší překvapivě méně než Němcům a více než Polákům. Porovnání dat Evropské komise ukazuje, jak si Česko stojí ve srovnání se svými evropskými sousedy, z nichž někteří si odchodem do penze pohorší výrazně více než by odpovídalo samotné výši jejich důchodů.
Redaktor junior
Odchod do důchodu často znamená výrazný pokles příjmů, a s ním i nutnost přizpůsobit se nižší životní úrovni. Nejde přitom jen o samotnou výši důchodu, ale o to, jak hluboko se člověk propadne oproti období, kdy pracoval, a vůči zbytku společnosti.
Analýzou penzijní adekvátnosti ze zprávy Evropské komise pro rok 2024, můžeme tuto změnu životní úrovně při přechodu do důchodu sledovat napříč pěti zeměmi střední Evropy: Českou republikou, Německem, Polskem, Slovenskem a Maďarskem.
Zvolený přístup se záměrně vyhýbá nominálním částkám, které sice fungují dobře v žebříčcích, ale neodráží skutečnou změnu životní úrovně.
Pro pochopení dopadu, jaký s sebou odchod do důchodu nese, je důležitější sledovat relativní ukazatele, které porovnávají příjmy seniorů s příjmy lidí v produktivním věku a s jejich vlastní předchozí ekonomickou situací.
Prvním z těchto ukazatelů je poměr průměrného příjmu seniorů vůči mediánu příjmů lidí v produktivním věku. Z tohoto pohledu se Česká republika nachází zhruba uprostřed sledovaného regionu.
Typický český senior si po odchodu do důchodu pohorší přibližně o 15 až 20 procent oproti příjmové úrovni pracující populace. Jde o citelný pokles, který však není tak hluboký jako v Německu, kde se relativní životní úroveň seniorů propadá ještě výrazněji a rozdíl vůči pracujícím přesahuje pětinu.
Na opačné straně stojí Polsko, kde je relativní pád mírnější. Polští senioři se po odchodu do důchodu obvykle propadnou méně, zhruba v řádu jedné desetiny až patnácti procent.
Slovensko a Maďarsko se v tomto ukazateli pohybují spíše pod českou úrovní, s hlubším relativním propadem, který se v některých případech blíží německému scénáři.
Relativní pokles příjmů ale nevypovídá o tom, kolik lidí se po odchodu do důchodu dostane do skutečných finančních potíží. K tomu slouží ukazatel rizika příjmové chudoby mezi seniory.
V Německu se i přes celkovou ekonomickou sílu země potýká s rizikem chudoby zhruba pětina seniorů, což ukazuje, že hlubší relativní propad příjmů má reálné sociální důsledky.
Maďarsko má odlišný problém. Nízká výchozí úroveň příjmů znamená, že se pod hranicí příjmové chudoby rovněž ocitá kolem jedné pětiny seniorů, ale na rozdíl od Německa k tomu však dochází i bez dramatického relativního propadu.
Chudoba ve stáří je spíše důsledkem dlouhodobě nízkých příjmů během pracovního života než prudké změny při přechodu do penze.
Česko se v tomto ohledu nachází opět někde uprostřed. Riziku příjmové chudoby čelí zhruba 12 až 14 procent seniorů, což je výrazně méně než v Německu nebo Maďarsku.
Přibližně jeden z osmi českých seniorů se tak pohybuje pod hranicí příjmové chudoby. Nejlépe si vede Polsko, kde se riziko příjmové chudoby mezi seniory pohybuje okolo 10 procent.
Rozdíly mezi zeměmi se ještě výrazněji projeví při zohlednění nákladů na bydlení. Například v Německu představují náklady na bydlení pro seniory výraznou zátěž, přičemž nadměrnému zatížení výdaji čelí zhruba pětina domácností seniorů. Česko je v tomto směru ve výhodnější pozici díky vysokému podílu vlastnického bydlení.
Podíl seniorů, pro které jsou náklady na bydlení nepřiměřenou zátěží, se zde pohybuje pod 10 procenty. To tlumí dopad nižších příjmů a vysvětluje, proč se relativní pád životní úrovně neprojevuje tak tvrdě jako v Německu.
