„Dobrý den, jak vám mohu pomoci?“ Věta, kterou by člověk od člena gangu nečekal
ilustrační foto, Shutterstock.com
Z gangu do call centra
Narodili se v Mexiku, vyrostli v USA, ale zlobili. Bývalí zločinci končí v Tijuaně jako telefonní operátoři
Alberto Salagan prožil drtivou část života ve Spojených státech. Kromě šesti měsíců v přímořském letovisku Acapulco, kde se narodil, nikdy nebyl v Mexiku. Přesto si od letošního ledna musí zvykat na to, že jde o jeho vlast.
ptk
Americké úřady deportovaly bývalého člena gangu do Mexika poté, co ho v souvislosti s činností zločinecké skupiny zadržela policie v San Diegu. V zemi, kde se narodil, se ocitl ve společenském vakuu.
„Byl a stále to je šok,“ přiznává. „Když jsem dorazil do Mexika, byl jsem úplně ztracený. Bez rodiny, jídla, oblečení – neměl jsem nic.“ Jak píše BBC, rodnou řeč svých rodičů skoro zapomněl, slovem i písmem.
„Naštěstí se mi nevypařila úplně, to, že hovořím dvěma jazyky, mi teď pomáhá,“ zamýšlí se v Tijuaně, proslulém městečku těsně u amerických hranic, které slouží trochu jako hrdlo lahve vedoucí do Mexika.
Právě znalost jazyků třicetiletého muže v nesnázích zachránila před dopadem na úplné dno. Najala si ho místní společnost EZ Call Center, která hledala telefonistu s dobrou angličtinou.
Jako prodejce na drátě nepobírá závratnou mzdu, ale může si přivydělat provizemi. Hlavní je teď pro něj stabilita, kterou zaměstnáním získal. Ve své nové práci si nemusí připadat jako vyděděnec – vyhoštění z USA mají za sebou všichni jeho kolegové, včetně majitele firmy Daniela Ruize.
Potkal ho velmi podobný osud jako řadu jeho svěřenců: narodil se v Mexiku, vyrostl ve Spojených státech a ve dvaceti ho deportovali kvůli drobnému drogovému deliktu. Do empatie se svými zaměstnanci se tedy nemusí nutit.
„Všichni zažíváme kulturní šok,“ říká na pozadí zvuku neustávajícího vyzvánění telefonů. „Zůstal tam celý náš život, chodili jsme do tamní školy, vyrůstali jsme v americké kultuře, máme tam rodinu. Pocházíme odsud, ale zároveň odtamtud.“
V řadě kabinek nabízejí telefonisté zákazníkům zboží, služby nebo volají kvůli refinancování dluhů. Adresáti hovorů – v drtivé většině američtí zákazníci – většinou ani netuší, že nehovoří s občanem Spojených států, všichni mluví plynně anglicky.
Daniel je s Albertem spokojený – právě lidé, kteří se pokoušejí začít znovu, patří k jeho nejspolehlivějším zaměstnancům. „Takoví jako on se už většinou se zločinem nezapletou a snaží se svou práci udržet,“ vysvětluje.
Daniel kromě call centra založil také humanitární organizaci Borderline Crisis Center. Vyhoštěným dává najíst a hned po příjezdu do Mexika je ubytuje. Zprvu se zdálo, že po nástupu Donalda Trumpa do úřadu bude služeb organizace třeba více než kdy dřív.
Staronový americký prezident slíbil největší deportace v dějinách Spojených států a hodlal poslat miliony lidí bez papírů do jejich domovských zemí. Mexické humanitární organizace se proto připravovaly na obrovskou vlnu navrátilců. Hranicím se ale naopak ulevilo a deportací paradoxně ubylo.
Mexiko od února do dubna přijalo téměř 39 tisíc vyhoštěných lidí, 33 tisíc z nich byli Mexičané. Loni ve stejném období to bylo 52 tisíc lidí. Pokles souvisí s faktorem odstrašení. Trump vyslal na hranice armádu a začal deportovat Neameričany do nechvalně proslulé věznice v Salvadoru, která je známá flagrantním porušováním lidských práv.
Američtí ochránci hranic mají nejméně práce za několik let – do USA se teď snaží bez povolení proniknout jen ti nejodhodlanější. Trumpova administrativa navíc silně tlačí na dobrovolný návrat formou přímých výzev.
To neznamená, že by do Tijuany každý den nepřicházeli čerství vyděděnci. Při příchodu se často setkávají s nepřátelstvím – o to důležitější jsou humanitární organizace, které jim „nedovolí“ znovu sklouznout po šikmé ploše zločinu.
Zásluhu na tom má i další call centrum – American Survey Company (ASC). Po minulosti telefonistů firma zbytečně nepátrá.
„Co se stalo v Americe, zůstane v Americe,“ směje se Nora Diazová, která se v ASC stará o zaměstnance. „Na minulost se na pohovoru ani neptáme. Prostě jen hledám lidi, kteří hovoří anglicky i španělsky a mají chuť pracovat,“ vysvětluje. Díky tomuto přístupu získal práci i jinak těžko zaměstnatelný Luis Luna.
I on od nemluvněte vyrůstal v Kalifornii. I on se v mládí chytil špatné party, přidal se ke gangu a skončil ve vězení, kde měl strávit zbytek života. V ohraném příběhu ale přišel zvrat. Luis se zapsal do vzdělávacích programů a za dobré chování byl propuštěn.
Znovu začínat však musel v Mexiku. Padesátník, jehož tělo pokrývá tetování spojené s životem v gangu, dobře ví, že další šanci by už dostat nemusel. Práce telefonního operátora je možná nezáživná, ale je to živobytí, které ho drží nad vodou.
Deportace zatím nejsou tak masové, jak Trump tvrdil, vládnou ale obavy, že by ke splnění hrozby nakonec dojít mohlo. Pokud se scénář vyplní, vyhoštění renegáti se škraloupem budou potřebovat pomoc. V Tijuaně ji řada z nich najde na telefonní lince.
