Podle E-Waste Monitoru se roční produkce elektronického odpadu celosvětově zvyšuje o 2,6 milionu tun ročně a do roku 2030 by měla dosáhnout 82 milionů tun
Foto: Shutterstock.com
Zlato v koši: elektronický odpad je zdrojem bohatství, které nevyužíváme. Ročně vyhodíme kolem 2 bilionů korun
Zatímco svět bojuje o suroviny, kritické kovy končí na skládkách. Elektronický odpad ukrývá bohatství, které by mohlo zlevnit výrobu technologií a snížit závislost na těžbě. V roce 2022 jsme v elektronickém odpadu doslova vyhodili do koše kovy v hodnotě přes dva biliony korun. Přesto se recyklovala jen třetina.
Redaktor junior
Mobily, počítače, tablety, nabíječky... V běžně používané elektronice se ukrývají cenné suroviny. Přesto většina z nich končí na skládce.
Jen v roce 2022 obsahoval elektronický odpad (e-odpad) po celém světě drahé kovy v hodnotě 91 miliard dolarů (přes 2,1 bilionu korun). Z toho se podařilo recyklovat jen necelou třetinu. Většinu navíc často v prostředí, kde recyklace neprobíhá ani bezpečně, ani efektivně.
Zbytek? Zmizel.
O které cenné kovy vlastně jde? Zlato, měď, železo, nikl, palladium nebo platina. Každý chytrý telefon obsahuje v průměru zhruba 0,034 gramu zlata, ale v miliardách vyřazených zařízení tento nepatrný zlomek narůstá do stovek tun.
Zlato a palladium se využívají v kontaktech a čipech, měď zase ve vodičích, kabelech a elektromotorech. Platina a rhodium najdou uplatnění například ve vysoce přesných senzorech nebo katalyzátorech.
Z jedné tuny starých mobilů lze získat až 300–400 gramů zlata
Foto: Shutterstock
Z hlediska surovin je tak e-odpad mnohem bohatší než některé rudy. Například z jedné tuny starých mobilů lze získat až 300–400 gramů zlata, zatímco z tuny zlatonosné rudy často jen pět gramů. Z toho důvodu se mluví o tzv. urban miningu, tedy „městské těžbě“.
Recyklace přesto vázne, částečně kvůli technologii. Rozebrání a separace jednotlivých komponentů vyžaduje nákladné a specializované procesy.
Mnoho zařízení je navrženo tak, aby byla obtížně rozebíratelná, což proces recyklace ztěžuje. Zároveň se často vyplatí recyklovat jen zařízení ve velkém množství, což v mnoha zemích není reálně možné právě kvůli absenci sběrných systémů.
Kov budoucnosti. Pro USA je měď kritická surovina, závislost na dovozu by jejich průmysl přiškrtila
Druhou překážkou je ekonomika a motivace. Ve vyspělých zemích sice fungují oficiální sběrné systémy, ale ty postihují jen část odpadu.
V chudších státech recyklace probíhá často neformálně a na ochranu zdraví pracovníků se příliš nedbá. Právě v méně vyspělých zemích, kde působí velké ekologické škody, končí většina vyhozené elektroniky ze Západu.
Podle Global E-Waste Monitoru, který připravila organizace UNITAR ve spolupráci s ITU a Fondation Carmignac, se v roce 2022 v oficiálně zdokumentovaném procesu zrecykloval materiál za pouhých devět miliard dolarů (188 miliard korun). Dalších 12 miliard dolarů (252,8 miliardy korun) připadlo na pokoutní nebo ilegální recyklaci, většinou bez jakékoli evidence či kontroly.
Negativní dopady? Podle studie jde až o 78 miliard dolarů (1,6 bilionu korun) ročně ve škodách na zdraví a životním prostředí. Recyklace přitom může být výrazně šetrnější než těžba nových surovin, a to jak z hlediska emisí, tak spotřebou vody či energie.
Celkově tak v roce 2022 činila čistá ztráta kvůli špatnému nakládání s e-odpadem 37 miliard dolarů (913,4 miliardy korun). Pokud se nezmění přístup, může částka do konce dekády stoupnout až na 40 miliard ročně.
Zatímco svět bojuje o přístup k drahým surovinám, což jak shrnuje článek Oilprice.com vede k růstu geopolitického napětí, miliardy dolarů v podobě mědi, zlata či niklu dál končí v koších nebo nelegálních tavírnách.
Odpovědi přitom částečně leží na skládkách a v našich šuplících. S rostoucím tlakem na cirkulární ekonomiku a rozvoj efektivnějších technologií může právě e‑odpad představovat klíč k udržitelnějšímu využívání zdrojů.
