Česká zimní sezona startuje cenovou hrou: oficiální ceníky klamou, rozhoduje termín nákupu
Shutterstock.com
Špindl, Černá hora i Lipno ukazují trend: stejný skipas, úplně jiná cena podle času nákupu
Lyžařská sezona se teprve rozjíždí, ale cenový souboj o peněženky už dávno začal. Na první pohled to přitom vypadá skoro idylicky – oficiální ceníky slibují jen velmi mírné zdražení skipasů, většinou o dvě až tři procenta, tedy zhruba tempem inflace.
HLAVNÍ EKONOM TRINITY BANK, ČLEN NÁRODNÍ EKONOMICKÉ RADY VLÁDY
Část areálů ceny dokonce vůbec nezvedla. Jenže tyto tabulky dnes slouží spíš jako dekorace. Skutečné ceny se totiž už neurčují tiskem na papír, ale algoritmem, který řídí nabídku podle poptávky podobně jako u letenek nebo hotelů. A právě tady se rodí ty největší rozdíly.
Zásadní už není otázka, kolik stojí skipas, ale kdy a kde ho člověk koupí. Kdo objednává s předstihem přes internet, běžně ušetří patnáct, dvacet i třicet procent proti ceně na místě. Kdo přijede spontánně a zamíří rovnou k pokladně, platí takzvanou přirážku za nerozhodnost.
Jak tvrdě dnes dynamické ceny fungují, ukazují právě největší české resorty. Ve Špindlerově Mlýně se u lednových termínů dostane připravený lyžař při online nákupu na cenu 980 korun za den, zatímco ten, kdo koupí skipas na místě, zaplatí až 1690 korun. Podobně v propojeném SkiResortu Černá hora – Pec vyjde včasný nákup na 1110 korun, zatímco u pokladny se cena šplhá k 1490 korunám. A Lipno rozdíly posouvá ještě dál: od zhruba 690 korun při nákupu dopředu až po téměř 1490 korun na poslední chvíli. U jednoho dne lyžování tak může jít nejen o stovky, ale klidně o sedmisetkorunový rozdíl na osobu – za úplně stejný svah.
Vedle velkých resortů, kde vládne algoritmus, fungují menší kopce mnohem civilněji. Nabízejí bodové skipasy nebo časové vstupy na pár hodin, ideální pro děti a začátečníky, kteří celý den stejně na svahu nevydrží. Místo tisícikorun se tak rodinné lyžování často vejde do několika stovek korun za odpoledne.
Při dobrém plánování přitom zůstávají české hory v evropském měřítku pořád relativně dostupné. Celodenní skipas se pohybuje mezi 750 a 1000 korunami, zatímco v Alpách lyžaři běžně nechávají kolem 60 eur za den a v prémiových střediscích se částky blíží i osmdesáti eurům. Letos tam ceny navíc opět poskočily zhruba o další čtyři procenta.
O to pozoruhodnější je, že zájem o zimní radovánky zůstává vysoký. Přibližně třetina Čechů aktivně lyžuje a většina z nich chce na svazích zůstat i v dalších letech. Každou zimu zamíří do tuzemských hor zhruba čtyři miliony návštěvníků. A peníze se netočí jen kolem vleků – každá koruna utracená za skipas přináší dalších sedm korun v navazujících službách, od hotelů přes restaurace až po dopravu. Státu tak horská turistika ročně přispívá zhruba 13 miliardami korun.
Oficiální zdražování skipasů se proto odehrává hlavně na papíře. Skutečné rozdíly v cenách dnes vytváří především chování samotných lyžařů. Kdo plánuje, lyžuje relativně levně. Kdo spoléhá na improvizaci, zbytečně připlácí.
