Profimedia.cz
Cecil Rhodes: I poraženým se žilo dobře
Zimbabwská vláda minulý týden oznámila, že bude cizím státním příslušníkům i místním bílým zemědělcům vracet půdu, kterou její předchůdci pod vedením Roberta Mugabeho násilně rozkradli. Rubrika Tardis proto oslovila sira Cecila Rhodese, jenž se před více než 130 lety zasloužil o začlenění (či dobyl a ukradl) území dnešního Zimbabwe (plus Zambie) pod britskou nadvládu
redaktor
Pozn. red. Experimentální rubrika Tardis využívá slavného stroje času britského (mimozemského) cestovatele Doctora Who. Jeho prostřednictvím necháváme promluvit muže a ženy z minulosti, kteří mají co říct k přítomnosti.
Zadostiučinění? Tak málo bylo vykonáno a ještě tak mnoho zbývá vykonat...
Hlavně bych byl rád, kdyby si učitelé dějepisu dali víc práce s přesností. Nedobyl jsem jižní Afriku, dobyl jsem zemi na sever od dnešní Jihoafrické republiky, která na moji počest dostala jméno Rhodesie.
Proč jsem odjel do Afriky? Lidé vám řeknou, že to bylo kvůli mému zdraví nebo z lásky k dobrodružství, a něco na obojím asi bude. Ale skutečnost je taková, že už jsem nemohl vystát to věčné studené skopové.
Chtěl jsem dobýt Rhodesii, protože pevně věřím, že Afrika by byla spokojenější, bohatší a bezpečnější jako součást Britského impéria. Leckdo vám řekne, že toto budování impéria bylo samá krádež a loupež, ale v Rhodesii se žilo velmi dobře, dokonce i těm poraženým, které jsme dobyli.
Když jsem v roce 1871 z Anglie poprvé odešel, značnou část světa již Británie kolonizovala: Austrálii v roce 1770, Indii v roce 1757 a Kanadu v roce 1763. Na jihu Afriky však byla britská nadvláda neúplná a připadalo mi, že si tam mohu získat tolik slávy jako kapitán Cook.
Bylo naší povinností Afriku převzít. Existujeli Bůh, myslím, že po mně chce, abych na mapě Afriky zabarvil co největší plochu britskou rudou.
Aby uchránili (tehdejších) čtyřicet milionů obyvatel Spojeného království před krvavou občanskou válkou, museli naši státníci v koloniích rozšiřovat ovládaná území, museli nacházet nové trhy. Bylo třeba získávat další zemi, z níž jsme mohli snadno získávat základní suroviny a zároveň v nich využívat levné otrocké práce tamních domorodců. A v koloniích se také naše továrny mohly snadno zbavovat vlastní nadbytečné produkce.
Čirá filantropie je svého druhu moc dobrá věc, ale filantropie plus pět procent pro vás je o hodně lepší.
Ano, lidé tvrdí, že jsem v Africe kradl zlato a diamanty. Jenže než jsem tam dorazil já, nikdo o toto přírodní bohatství nejevil zájem. Kromě toho jsem na jeden každý kámen nebo valoun zlata, který jsem z tamní země dostal, měl dokonalý právní nárok. Koupil jsem tu zemi od koloniální vlády – a nezapomínejte, že jsem měl královskou chartu od královny Viktorie!
Já jsem osobně nikdy nikoho nezabil. Ale když slyším, že lidé kladou odpor britské vládě, co mám asi říct svým vojákům?
Tvrdím, že Anglosasové jsou první rasou tohoto světa a čím více území budou obývat, tím lépe pro lidstvo. Kdo se narodil jako Angličan, vyhrál první cenu v loterii života. Když se zeptáte, jakou by si lidé vybrali národnost, kdyby mohli, devět z deseti odpoví, že by byli raději Angličané.