Nakládání s radioaktivním odpadem je problémem rozvoje atomové energetiky
Shutterstock.com
Palčivá otázka
Británie plánuje jadernou renesanci, ale brzdí ji hory nebezpečného odpadu
Zatímco vláda v Londýně plánuje nové reaktory, zůstává otevřený zásadní problém: jak bezpečně a dlouhodobě uložit 700 tisíc kubíků radioaktivního odpadu.
editor
Po dlouhých letech stagnace se Spojené království rozhodlo znovu otevřít cestu jaderné energetice. Londýn argumentuje bezpečností dodávek a snižováním emisí oxidu uhličitého, a proto plánuje výstavbu nových bloků.
Jenže současně stojí před problémem, který může ambiciózní plány ochromit – co dělat s obrovským množstvím radioaktivního odpadu.
Ten zůstává nebezpečný po dobu až 10 tisíc let, a proto musí být uložen tak, aby neohrozil obyvatele ani životní prostředí. Británie už dnes eviduje na skladech kolem 700 tisíc kubických metrů odpadu z předchozích jaderných aktivit. A číslo poroste s ukončováním provozu starých elektráren i spouštěním nových projektů.
Vláda proto navrhuje výstavbu geologického úložiště – obřího podzemního komplexu, který by měl být umístěn stovky metrů pod povrchem a izolovat odpad na tisíciletí.
Do hry se dostaly hlavně dvě lokality v severní Anglii, především Cumbria, kde už nyní stojí největší britské jaderné zařízení Sellafield.
Podle ministerstva energetické bezpečnosti by projekt přinesl „mezinárodně uznávané a trvalé řešení“ a tisíce pracovních míst. Jenže s odhadovanými náklady až 73 miliard dolarů jde o jednu z nejdražších investic v historii britské infrastruktury, podotýká web Oilprice.com.
Červená od ministerstva
Britská státní pokladna projekt v posledním hodnocení označila „červeným ratingem“. To znamená, že v současné podobě je podle ní nerealizovatelný – má nejasnou definici, nesplnitelné termíny, neudržitelné rozpočty a nejistý přínos.
Kritici navíc upozorňují, že technologie podobných úložišť je stále nedostatečně ověřená a proces zatížený velkou mírou nejistoty.
„Není překvapivé, že projekt dopadl takto špatně. Geologické úložiště zůstává drahým a nedoloženým řešením,“ uvedl pro deník The Guardian Richard Outram z organizace Nuclear Free Local Authorities.
Dnes se většina britského jaderného odpadu skladuje v komplexu Sellafield v Cumbrii. Ten je považován za jeden z nejrizikovějších jaderných areálů na světě – desítky let staré zásobníky, složité procesy a vysoké náklady na údržbu představují stálou hrozbu.
Pokud by se vybudovalo nové geologické úložiště, trvalo by podle odhadů až do roku 2150, než by se podařilo bezpečně uložit veškerý současný odpad. A to ještě před tím, než se započítají tisíce tun nového materiálu, který vznikne s expanzí jádra.
Další problém představuje souhlas obyvatel v dotčených regionech. Projekt se potýká s tradičním postojem „not in my backyard“ – tedy že lidé podporují řešení, ale nechtějí ho mít ve svém okolí. V červnu například hrabství Lincolnshirepo sérii veřejných debat definitivně odstoupilo z procesu výběru.
Šéfka organizace Nuclear Waste Services Corhyn Parrová upozornila BBC, že úložiště lze vybudovat jen tam, kde je „vhodná lokalita a ochotná komunita“. Zda tuto podmínku splní Cumbria, zatím není jisté.
Velká Británie není jediná, kdo se s jaderným odpadem trápí. Po celém světě se rozbíhají nové jaderné projekty, motivované klimatickými cíli i snahou o energetickou soběstačnost. Jenže otázka, jak bezpečně ukládat vysoce radioaktivní materiál, zůstává největší překážkou jaderné renesance.
Zatímco moderní reaktory jsou stále bezpečnější a efektivnější, řešení pro odpad je často jen dočasné. Odborníci varují, že bez dlouhodobé strategie riskují vlády ztrátu důvěry veřejnosti i ekonomickou neudržitelnost celého sektoru.
Británie tak stojí na rozcestí: buď dokáže přesvědčit veřejnost, najít udržitelný finanční model a postavit úložiště, nebo se její ambice v jaderné energetice rozplynou pod tíhou nevyřešeného odpadu.
