Pozn. red. Experimentální rubrika Tardis využívá slavného stroje času britského (mimozemského) cestovatele Doctora Who. Jeho prostřednictvím necháváme promluvit muže a ženy z minulosti, kteří mají co říct k přítomnosti

Jistě. Civilizace je postavena na tom, co po lidech vyžaduje, nikoli na tom, co jim poskytuje. Je to dědictví sdílených názorů, zvyků a vědomostí, jež se po staletí shromažďují. Tyto prvky lze místy obtížně ospravedlnit nějakou logikou, ale samy se postupně ospravedlňují jako cesty, které někam vedou.

To nevíme. Ale jediná událost může v člověku probudit bytost, o které do té doby neměl ponětí. Žít znamená pomalu se rodit. A člověka zachraňuje jeho schopnost udělat nějaký první krok. Pak další.

„Pokrok“ člověka není nic jiného než postupně získávané poznání, že jeho otázky nemají žádný smysl.

Poraženecké… Nespravedlivost porážky spočívá ve faktu, že staví své nejnevinnější oběti do role bezcitných kompliců. Za takovou porážku nelze dohlédnout – na to, co člověk obětoval, na povinnosti, jež si stroze plnil, na jeho sebedisciplínu a ostražitost. To jsou věci, které žádný bůh bitvy nebere v potaz.

Já znám pouze jedinou svobodu, a tou je svoboda mysli.

Pokud chcete stavět loď, nemá cenu přesvědčovat ostatní lidi, aby sbírali dřevo, přidělovat jim úkoly a kontrolovat je. Je lepší naučit je touze po obrovské nekonečnosti oceánů.

Přeprava pošty, přeprava lidského hlasu, přeprava blikajících obrázků – všechny ty úžasné vymoženosti směřují, stejně v tomto století jako ve všech předcházejících, k větší pospolitosti mezi lidmi.

Žádný stroj nemůže člověka izolovat od velkých problémů přírody. Naopak, vrhá jej do nich o to hlouběji.

Jenom takový člověk pochopí a docení, co je jeho farma nebo jeho vlast, který pro tu farmu nebo zemi obětoval kus sebe sama, bojoval o její záchranu, snažil se ji zkrášlit. Jen tehdy se jeho srdce naplní láskou k takové farmě nebo zemi.

Jak cenné by bylo jakékoli přesvědčení, které by nepřinášelo žádné utrpení? A navíc, milovat neznamená koukat jeden na druhého, ale hledět stejným směrem.

Stavitel pozná, že dosáhl dokonalosti, ne ve chvíli, kdy už katedrále nejde nic přidat, ale když už nezbývá nic, co by bylo lze ubrat.

Hromada kamení přestane být hromadou kamení v tu chvíli, kdy se na ni jediný člověk podívá s myšlenkou na katedrálu. Ale nelze smysluplně popsat katedrálu popisem kamenů, jež ji vytvářejí. A stejně tak nelze smysluplně popsat lidstvo popisem vlastností jednotlivých lidí.

Víte, čím je poušť krásná? Tím, že někde v ní se ukrývá oáza.