Ilustrační foto: humphery / Shutterstock.com
Energetika
Útlum fosilních paliv? Ano, kromě jednoho: na zemní plyn do budoucna sází USA, Čína i Indie
Podle nové analýzy S&P Global Commodity Insights se zemní plyn stane jediným fosilním palivem, jehož podíl v energetickém mixu Spojených států, Číny a Indie poroste minimálně do roku 2050.
redaktor
Zatímco uhlí a ropa čekají stagnaci, se zemním plynem to světové mocnosti myslí velmi vážně. Proklamovaný přechod k obnovitelným zdrojům totiž brzdí dvě zásadní překážky: škálovatelnost a komerční proveditelnost.
Škálovatelnost znamená, že technologie musí být schopna rychlého a masového nasazení v energetických systémech, které dnes pohání stovky gigawattů fosilních zdrojů.
Komerční proveditelnost pak odkazuje na schopnost vyrábět a distribuovat energii za cenu, kterou si mohou dovolit vlády, průmysl i domácnosti.
U řady obnovitelných technologií – například velkokapacitního ukládání elektřiny či zeleného vodíku – zatím obě tyto podmínky nejsou naplněny.
Zemní plyn je oproti tomu zavedený, flexibilní a má nižší emise než uhlí, proto je vnímán jako „kritický most“ v globální transformaci energetiky.
Analytici S&P Global odhadují, že podíl obnovitelných zdrojů na světové výrobě energie vzroste do roku 2050 na 20 procent (ze současných čtyř procent). Přesto i v tomto scénáři zůstává zemní plyn klíčový.
Indie dnes stále silně spoléhá na fosilní paliva: ropa a plyn tvoří 77 procent primárního energetického mixu, zatímco obnovitelné zdroje jen dvě procenta.
S&P Global však předpovídá, že do roku 2050 klesne podíl fosilních paliv na 66 procent, zatímco obnovitelné zdroje vzrostou na 16 procent. Hlavní roli v této transformaci bude mít zemní plyn jako přechodné palivo.
Server OilPrice.com k tomu připomíná i vládní programy – například PAHAL, tedy přímý převod dotací na LPG do bankovních účtů domácností – které pomáhají nahrazovat tradiční biomasy modernějšími palivy.
Indie současně rozjela National Green Hydrogen Mission, jejímž cílem je do roku 2030 vyrábět pět milionů tun zeleného vodíku ročně a vytvořit tak globální centrum čisté energie.
USA jsou dnes největším producentem zemního plynu na světě a mají vybudovanou robustní infrastrukturu plynovodů, LNG terminálů a podzemních zásobníků. Plyn nahradil velkou část uhlí v elektrárnách, což přispělo k poklesu emisí oxidu uhličitého na úroveň z konce 80. let.
Podle S&P Global bude plyn i nadále tvořit páteř americké energetiky, zejména pro výrobu elektřiny, průmyslové procesy a export LNG do Evropy a Asie.
USA také masivně investují do technologií zachycování a ukládání CO₂ (CCS), aby prodloužily životnost plynových elektráren a průmyslu.
Čína pak zůstává největším světovým spotřebitelem uhlí, ale zároveň rychle buduje terminály pro dovoz LNG, rozšiřuje plynovody ze Střední Asie a investuje do domácí těžby.
Zemní plyn se podle vládních záměrů stane hlavním přechodným zdrojem při snižování emisí v čínském průmyslu a městském vytápění.
Peking jej vidí jako způsob, jak snížit smog, diverzifikovat dodávky a stabilizovat síť zatíženou prudkým rozvojem solární a větrné energetiky.
Navzdory snaze o větší soběstačnost je Indie stále silně závislá na dovozu ropy a Čína na uhlí. USA jsou naopak vývozcem LNG a chtějí tuto výhodu využít.
Všechny tři ekonomiky však spojuje stejný scénář: fosilní paliva postupně ustupují, ale zemní plyn se stává hlavním „přemosťujícím“ zdrojem, který má udržet stabilitu dodávek i přijatelnou cenu energie během přechodného období.
Na rozdíl od USA, Číny či Indie se Evropská unie snaží plyn co nejrychleji nahradit obnovitelnými zdroji. Evropská komise loni představila plán REPowerEU, jehož cílem je do roku 2030 snížit dovoz plynu z Ruska o dvě třetiny a celkovou spotřebu fosilních paliv dramaticky omezit.
Plyn ale v evropské energetice úplně nezmizí – podle Evropské investiční banky stále pokrývá zhruba čtvrtinu výroby elektřiny a v příštích letech má fungovat jako flexibilní záloha, která stabilizuje síť během rozvoje solárních a větrných elektráren.
„Dekarbonizace se postupně stává podmínkou dlouhodobé konkurenceschopnosti,“ připomíná Martin Buranský z poradenské skupiny Moore Czech Republic, podle něhož evropské firmy musejí počítat s rostoucími náklady na vysokoemisní technologie a zároveň hledat nové příležitosti v nízkoemisních řešeních.
Evropská legislativa je v tomto neúprosná a určuje jasné milníky: snížení emisí o 55 procent do roku 2030 a diskutovaný cíl až 90 procent do roku 2040.
